Přistěhovalci, imigranti, co je skutečně švédské a co ne?

Jimmie… skutečně?

Chci vám vyprávět pohádku ze Švédska. Když se na začátku podzimu rozlila přistěhovalecká vlna a s ní se vynořila otázka, jestli jsou ti, co utíkají za lepším životem ve Švédsku vítaní nebo ne přišla nejdříve euforie. Protesty na náměstí s plakáty „Refugees Welcome“ (Uprchlíci vítejte). Později přišlo ticho. Potom kontroly pasů mezi Dánskem a Švédskem a hrozba uzavření Öresundského mostu. A celou tu dobu tiše vře pod povrchem Švédského klidu politická strana Švédští demokraté.

Proto vám chci vyprávět pohádku o Jimmiem Åkessonovi. Je velice důležité, abyste ji slyšeli.

Švéd Jimmie se narodil v malém švédském městě ve švédském kraji Skåne v jižním Švédsku před třiceti šesti lety. Už jako malý chlapec a později jinoch na univerzitě v Lundu byl Jimmie velice uvědomělý. Již v raném věku 16 let se stal Jimmy členem tehdy začínající a malé politické strany jménem Švédští demokraté (Sverigedemokraterna).

Jimmie tvrdě pracoval na svém politickém programu, a proto se již ve svých 26 letech stal předsedou Švédských demokratů. A za jeho předsednictví, které samozřejmě trvá dodnes, strana jen vzkvétala. Vzkvétala jako to modrožluté poupě, které má ve znaku a to do té míry, že se stala třetí nejsilnější politickou stranou Švédska.

Krátká historie před Jimmiem

Švédští demokrati jsou nacionalistická strana, která vznikla roku 1988 jakožto strana „pro Švédy“. Její členové měli za sebou bohatou minulost v rasistických hnutích s celkem vše říkající jmény „Zachovejte Švédsko švédským“ nebo „Švédská strana“. První předseda strany Anders Klarström za mlada flirtoval například s neonacistickou stranou „Nordiska rikspartiet“.

A potom přišel Jimmie

Jimmieho rétorika je téměř neprůstřelná.

Jimmie neříká, že je rasista, ale přítel Švédů.

Jimmie neříká, že je homofob, ale že nechápe homosexuální lásku a teploušský humor Jonase Gardella.

Jonas Gardell, spisovatel, režisér a komik, mimo jiné autor série Torka aldrig tårar utan handskar (Nikdy neotírej slzy bez rukavic)

Jimmie neříká, že si musí každé ráno holit knírek, který mu povážlivě roste nad horním rtem, Jimmie jen říká, že by Švédsko mělo vystoupit z Evropské unie a uzavřít hranice.

Jimmie vytahuje kostlivce Švédska ze skříně.

Přistěhovalce. Imigraci. To, co je skutečně švédské a co ne. Kdo má právo být Švéd a kdo ne

Někteří ze členů strany se již otevřeně prohlašují za rasisty. Přinejmenším jsou alespoň upřímní. Bod plus.

Švédští demokraté jsou vlastně jen lidumilové.  Ah, pardon. Jimmy je vlastně jen švédo-mil. Snaží se jen uchránit to správné švédské před nepatřičnými vlivy, upozorňuje na problémy, které nikdo nechce vidět.

Jimmy říká, že integrace neexistuje. Jimmy taky říká že: „…člověk se smí stát součástí švédské kultury jen pokud má hluboké kořeny v současné žijící nebo k nějaké předchozí generaci Švédů nebo pokud je to někdo pro Švédsko výjimečný a přínosný.“

Jimmy má nejen silný nacionální pocit a lásku vlasti, ale také velice silnou lásku sám k sobě, a proto se také stal autorem svých memoárů. Ty věnuje obyčejným lidem, jako je on sám. Ale zase tak obyčejný být nemůže. Nejen že svoje memoáry pro obyčejné Švédy nazval latinsky Satis Polito (výraz je gramaticky nekorektní, což Jimmie okomentoval slovy, že až do takové míry zase latinsky neumí), ale navíc se mu podařilo něco nečekaného.

V předmluvě jeho knihy z roku 2013 čteme text švédského politika Per Albina Hanssona. Ten prohlašuje, že ač Jimmyho nezná osobně, má velice silný pocit, že jeho politická strana reprezentuje zářnou budoucnost země. Toto věnování je o to pozoruhodnější proto, že Per Albin Hansson zemřel roku 1946.

Další důkaz toho, že Jimmy jako jediný člověk v historii lidstva dokázal vzkřísit mrtvého a ještě mu navodit silný pocit a dokonce názor na jeho politickou stranu.

A to není obyčejné ani trochu.

Jimmy je zcela bez diskuze obdařen uměleckým talentem. A to velice všestranným.  Nejen že již stihl napsat své memoáry, stihl dokonce fušovat i do hudebního průmyslu. Jeho první single vyšel nedávno. Jmenuje se Jag tänker be för Sverige (Budu se modlit za Švédsko) a zpívá se v něm mimo jiné toto:

Vidíš toho muže, který spí pod mostem, bez domova a špinavý? A žena, která sbírá plechovky, tak to je dnešní Švédsko. Nevidíš to násilí na ulicích, jen se podívej do Malmö, Stockholmu nebo Göteborgu. Skončí to někdy? To je dnešní Švédsko.

Autorem písně je Simon Ådahl. Ten s písní vyhrál hudební soutěž Melodifestivalen  v roce 1990. Poselství písně ale podle Simona Jimmy úplně nepochopil. Podle něj se jedná o křesťanský text, který má podpořit lásku k bližnímu. Ale Jimmy si vždycky dělal věci po svém. Rozzuřený Simon Jimmymu vzkázal:  Doufám, že píseň se stane velkým hitem, protože každou korunu, kterou píseň vydělá, věnuji práci na podporu utečencům a bezdomovcům na ulici.

Možná ne tak úplně to, co by si Jimmy představoval, ale on si určitě najde nějaké jiné řešení, nejlépe v nadpřirozeném světě, kde jak známo, má své kontakty.

Jimmy žije s přítelkyní Louise Erikson, členkou strany Švédští demokraté a dcerou mluvčí Švédských demokratů a mají spolu jedno švédsko-demokratické dítě.

Jimmy se v roce 2013 stal pátou nejvlivnější osobností Švédska. Jeho politické názory mění celou švédskou politickou scénu.

Slovy Jimmyho, Švédští demokraté jsou na cestě ke konečnému vítězství.

Propaganda Švédských demokratů pro ty, kteří by se náhodou chystali do Švédska. Toto vám vzkazuje Jimmie: www.facebook.com/Sverigedemokraterna/videos/865349516916628/?fref=nf

Veronika Opatřilová