Béowulf

Staroanglický artefakt prozrazující keltské vlivy: zlatá
plaketa s obrazem sv. evangelisty Jana z počátku
9. století (3,5 x 3,3 cm; Brandon, Suffolk, Anglie)

1. strana eposu

Faksimile jediného, tisíc let starého rukopisu obsahující
epos Béowulf (Britské muzeum v Londýně)

Pod jménem Béowulf si bohužel mnohý český čtenář vybaví pouze jednu z neonacistických rockových skupin, jejichž seznam se nedávno mihl televizními zprávami (anebo film Béowulf & Grendel, což je nepoměrně lepší případ, pozn. red.). Se skutečným Béowulfem se dnes setkávají nejspíš gymnazisté, a především pak studenti anglistiky, na které tento epos obvykle čeká na samém počátku studia historického vývoje angličtiny.

Nakladatelství Torst nyní vydalo zcela nový a první úplný překlad Béowulfa, a český čtenář má tak možnost nahlédnout celou šíři i hloubku literárního díla, které vystupuje z šerosvitu raného středověku jako skvost, který cizelovaly generace básníků po několik století. A tak jako na počátku starověké řecké literatury stojí neuvěřitelně dokonalé eposy Ilias a Odysseia, zahajuje Béowulf literaturu anglickou. Sobě rovného našel až po několika staletích v Chaucerových Canterburských povídkách.

Dílo mnoha generací

Král a bojovník usedl na bradlo:
popřál zdar těm, jež častoval zlatem
v síni hodovní. Srdce mu svíral
neklid konce. Nezměrně blízko
stála sudba, jež zplenit měla poklad duše.

Čím to vlastně je, bezmála každý verš těchto eposů působí hutně a vyzrále, že má tolik barev, příchutí, náznaků, že dokáže vyvolat i několik obrazů najednou? Že je v něm zhuštěno tolik významů? Že stačí krátká pasáž, abychom se ponořili hluboko do nitra neznámé doby?

Pravděpodobně proto, že máme před sebou záznam tvořivosti dlouhé řady generací. Dílo se zdokonalovalo ústním podáním, každý další „pěvec“ je nějakým způsobem obohacoval, přidával vlastní vrstvu, až tu před námi posléze stojí výsledek, v němž zaznívá hlas několika staletí.

Téměř 3200 veršů eposu Béowulf (dochovaly se v jednom jediném rukopisu, datovaném k přelomu prvního tisíciletí – viz obrázek vpravo) se odehrává v Dánsku a ve Švédsku někdy kolem roku 600 po Kristu. Jeho ústřední postavou je statečný a urostlý mladík Béowulf ze skandinávského kmene Géatů, jenž v první části eposu s vybranou družinou bojovníků odplouvá do Dánska pomoci tamnímu králi zdolat Grendela, netvora z bažin, který už dvanáct let noc co noc přepadá královskou hodovní síň a odvléká odtud třicet mužů. Tam, kde tisíce bojovníků selhaly, Béowulf zvítězí. Neozbrojen sevře netvora železným stiskem a nepovolí, dokud obluda zbaběle neprchne, zanechávajíc na místě vlastní utržený pařát. Béowulf však zakrátko musí na dně vod podstoupit zápas s další obludou, Grendelovou matkou, aby se obtěžkán dary vděčného krále mohl vrátit domů.

V druhé části Béowulf už padesát let osvíceně vládne svým Géatům, když jeho zemi počne pustošit ohnivá saň, rozběsněná krádeží zlatého poháru z pokladu, který střežila. Noc co noc rozsévá plameny po usedlostech a staveních a hubí lid. Stárnoucí Béowulf se s ní utká, ale ve vyrovnaném boji, kdy Béowulfa zbaběle opustí celá družina až na věrného Wígláfa, zahyne saň i král.

Pohanská sága křesťanského barda

Pohádkový a současně heroicko-mytický děj je pouze nosnou konstrukcí, do níž básník (tedy řekněme ten, kdo ze všech léty ohlazených komponentů vytvořil konečné dílo) zapracoval nesmírné množství dalších příběhů, dobových detailů a nadčasových úvah. Pozoruhodné je, že tento autor byl křesťan.

Líčil tu pěvec
jenž začátek lidí vyprávět znal,
kterak Všemohoucí vytvořil zemi,
vlídné místo, jež vlny smáčejí,
slavně zavěsil slunce a měsíc,
ať svým jasem osvěcují svět,
a každou končinu učinil krásnou
stromy a květy; ve všem stvoření
rozproudil život, ať radostně

se hemží.

Zjednodušeně lze říci, že křesťanský básník zpracoval pohanskou ságu a dodal jí metafyzický rozměr. Béowulfovo vítězství nad netvory i jeho smrt jsou vlastně projevem Boží vůle, vítězstvím dobra, ztělesňovaného hrdinou, nad plemenem Kainovým v podobě krvelačných oblud.

Z Kaina pak povstalo pokolení zmijí,
skřeti, upíři a všeliké stvůry,
obři, již Bohu dlouho odpíral
úctu a věrnost: však vzali svůj díl

Nabízejí se tu ještě další obdoby s Homérovými hrdinskými zpěvy. Béowulf i Ilias zachycují rodovou společnost v podobném stadiu vývoje. Také básnické postupy jsou velmi blízké. Velká pozornost je věnovaná podrobným popisům drahocenných darů, pohárů, mečů, přileb, náramků a šperků, pro nás dnes nesmírně cenné informace o úrovni a hodnotách tehdejší kultury. Předáci a vládcové achájských i géatských kmenů vděčí za své postavení vlastní síle, zmužilosti a moudrosti, nikoli původu či majetku. Vládne ten nejschopnější a hierarchie pod ním se vytváří podle stejných pravidel. Vše je otázkou osobní cti. Muž, který ztratí čest, ztrácí i postavení ve společnosti. I přes zeměpisnou a časovou vzdálenost jsou si tyto světy velmi podobné:

Scyld, syn Scéafův, porážel šiky,
dvorany dobýval jednu po druhé,
Národy děsil, byť nalezenec
nejdřív byl ubohý. Tak útěchy došel…

Překladatelský počin

Na tomto místě je nutno říci, že tvůrce Béowulfa našel u nás v osobě překladatele i nadaného básníka. Jan Čermák po mnoha letech práce odevzdal dílo v každém ohledu zralé.

Je obdivuhodné, že se mu podařilo najít styl, jímž převedl dvanáct století starý epos do soudobé češtiny, aniž by ubíral originálu na působivosti. Jeho překlad přitom nezavání archaickou zatuchlostí a šroubovaností, jakou bohužel známe z některých starších překladů Shakespeara či antických básníků. Čermákův převod do češtiny jako by dokonce obohacoval starogermánskou aliteraci (vyznačující rým opakováním souhlásek nikoli na konci, ale na začátku slov) jistou zvukomalebností:

Ta strašná stvůra slula Grendel.
On putoval pomezím, panoval pustinám,
bažinám a blatům, v příbytku oblud,
které proklel kletbou kdys Pán…

Čtenář si snadno představí, jak působivě by tyto verše zněly v podání zkušeného recitátora. V eposu najdeme i množství překvapivě poetických míst:

Větrem hnána klouzala po vodách,
krk zpěněný; podobna ptáku,
až v určenou dobu na druhý den
ztepilá příď proťala místo,
odkud plavci spatřili pevninu,
přímoří třpytivé, pobřeží příkré, prostorné ostrohy.

Ani zde nelže jinak než před výkonem překladatele smeknout. Překlad sám vsak tvoří pouze jádro tohoto pečlivě vypraveného a skvostně graficky upraveného svazku. Jan Čermák, skutečný znalec doby i díla, napsal také zasvěcený padesátistránkový úvod, který je sám o sobě velmi čtivou studií celé anglosaské kultury. Překlad doprovodil poznámkami pod čarou, bez nichž by byly souvislosti v textu mnohdy nesrozumitelné, a v závěru najdeme ještě dalších sto stran zasvěceného komentáře k jednotlivým veršům, nemluvě o bibliografii, přehledu ilustrací, výčtu významných dat anglosaské epochy, přehledu rodokmenů Dánů, Géatů a Švédů a dalších.

Čermákův převod Béowulfa tedy nepotěší jen laiky, ale nadchne i studenty a odborníky. A ti, kdo se do tohoto pozoruhodně ilustrovaného díla začtou, snad budou souhlasit, že toto vydání je dnes stejně epochálním počinem, jako byl kdysi Vaňorného překlad Homérových eposů.

Jiří Hanuš, LN, 20. března 2004

Poznámky

Géatové – (Geats, Geatas, Gautar, Gótové, gotar, gøtar, götar) byli severogermánský kmen obývajíci Götland. Identita Géatů však není spolehlivě vysvětlena; mohlo se jednat o Gauty, Góty nebo i Juty (nejpravděpodobnější se zdá možnost, že šlo o Gauty). (Wikipedia)

Achájové – byli jedním ze starořeckých kmenů; někdy jsou označováni jako Mykénové, protože byli nositeli mykénské kultury. Okolní kmeny je nazývaly Danajové. (Wikipedia)

---

Béowulf, přeložil Jan Čermák, Torst Praha 2003,
344 stran, formát 160 x 240 cm, ISBN 80-7215-199-1

Jeden z vůbec nejdůležitějších edičních počinů nakladatelství Torst vyšel jako jubilejní 300. publikace nakladatelství. Béowulf – první výpravná (heroicko-elegická) báseň v anglické literatuře, nejvýznamnější památka anglické literatury a v obecném povědomí i symbol literatury anglosaské Anglie vychází po více než tisíci letech od doby svého vzniku poprvé v překladu do češtiny. Jan Čermák, který Béowulfa přeložil, knihu doprovodil zevrubnými poznámkami, komentáři, výkladovými studiemi a mapkami, zasazujícími Béowulfa do historického, kulturního a literárního kontextu evropské vzdělanosti. Knihu s bohatým obrazovým doprovodem graficky upravil Zdeněk Ziegler.

---