Severské řády, medaile a ocenění

Většina států od nepaměti udělují různá vyznamenání, řády a medaile, vojenské, civilní i jiná ocenění. Tradice udělování různých vyznamenání je zřejmě stará jako samo lidstvo, ve starém Římě existovaly velké připínací medaile, tzv. faléry, ale rytířské řády vznikly až ve středověku. Jejich počet vzrostl v 19. století. Dělí se většinou na několik stupňů. Nejvzácnější z nich jsou stará dynastická vyznamenání. Právo udělovat medaile a řády mívali většinou panovníci tehdejších států. Jak postupně monarchie mizí, přebírají tuto čestnou povinnost samy státy. Některé z řádů i zcela nových jsou jen propůjčovány a měly by se po smrti vyznamenaného vrátit.

Protože sběratelé sbírají všechno možné, není divu, že sbírají i řády a medaile. Tyto tzv. faleristické sbírky jsou o to vzácnější, oč méně řádů a medailí je mezi lidmi. Jednu z největších českých sbírek vytvořil bývalý důstojník jezdectva čsl. armády V. A. Měřička. Během svého života shromáždil asi 3000 řádů a medailí, vydal o nich řadu publikací a některými badateli je uznáván za neoficiálního zakladatele evropské faleristiky. Svoji sbírku věnoval koncem roku 1996 pražskému Národnímu muzeu. Zároveň se sbírkou řádů a medailí (a diplomů, které k těmto oceněním patří) věnoval i rozsáhlou knihovnu a archiv. Stal se tak jedním z největších mecenášů Národního muzea 20. století, jeho sbírka byla oceněna na více než 22 milionů korun. V. A. Měřička měl jedinou podmínku – sbírka nesmí skončit v depozitáři, ale musí být alespoň zčásti zpřístupněna veřejnosti.

A protože ve sbírce nechybí ani zástupci ocenění severských států, není divu, že se 17. září 2003 sešla skupina členů Severské společnosti a navštívila Národní muzeum, aby si tuto sbírku prohlédla. Místopředsedkyně Společnosti paní Lidmila Němcová zařídila, že se Seveřanům věnovala vedoucí numismatického oddělení dr. Jarmila Hásková, která na následující besedě odpovídala na spoustu zajímavých dotazů. Na besedu přišla i docentka Helena Kadečková, která členům Společnosti přinesla ukázat norské a islandské řády, které sama obdržela. A tak si členové Severské společnosti mohli nejen prohlížet dobře zabezpečené vitríny s částí Měřičkovy sbírky, ale i “osahat“ skutečné řády a diplomy.

V Národním muzeu nemají vystaveno severských řádů mnoho. Jiné státy tu jsou zastoupeny mnohem hojněji, zejména sbírka francouzských, ruských, britských a dalších evropských zemí je velmi bohatá. Snad také proto je v evropském měřítku Měřičkova sbírka vysoce ceněna a řada zahraničních badatelů, zejména německých, nám ji závidí.

Severské státy začaly s vydáváním řádů poměrně pozdě. Velkou tradici ve vydávání řádů má Dánsko. Švédsko a Norsko začalo výrazně později, ostatně Norsko získalo samostatnost až ve dvacátém století. Před tím byly pravděpodobně udělovány dánské resp. švédské řády, ve Finsku pak ruské. Obdobně pak i na Islandu, který získal samostatnost až v roce 1944. Islandské a finské řády však ve vystavené části Měřičkovy sbírky chybí.

Malé zastoupení severských řádů v Měřičkově sbírce je dáno také tím, že bylo existuje málo českých nositelů těchto ocenění. Většinu exemplářů tedy V. A. Měřička získal od pražského starožitníka Alexandera Prokopa. Severské řády jsou na první pohled méně pestré a méně zdobné než ostatní evropské, snad je to dáno mentalitou severských národů, snad zaměřením umělců, kteří je vytvářeli.

Ve švédské části sbírky jsou zastoupeny jen nové řády udělované až po napoleonských válkách. Nestarší ve sbírce je dynastický řád Serafínů, který založil švédský král v roce 1748. Další řádem je vojenský Řád meče určený pro důstojníky. Řád severní hvězdy obdržel i K. Krofta, který byl v období první republiky členem vlády. Ve sbírce je i několik stupňů Řádu Vasa.

Dánsko má velkou tradici ve vydávání řádů, navazuje na rytířské řády středověku. Vejmi zajímavý je například dynastický Řád slona, jehož nositeli jsou mimo jiné Ch. de Gaull, W. Churchill a Tycho Brahe, tento řád však ve sbírce chybí. Zato je tu řád Dannebrog, který odvíjí svůj původ od historického řádu 13. století, založen byl králem Kristiánem v 18. století. Samostatné Norsko vzniklo až začátkem 20 století, proto existuje málo norských řádů. „Hlavní“ norský řád považován Řád sv. Olava, který je ve sbírce zastoupen několika exempláři různého stupně.

Na besedě následující po prohlídce Měřičkovy sbírku doplnila doc. Kadečková mozaiku severských řádů o islandský Sokolí řád, který obdržela za zásluhy o islandskou literaturu a vůbec o Island v našich krajích. Také ukázala norskou medaili Sv. Olava, a hlavně nejvyšší norské vyznamenání Řád sv. Olava – rytířský řád 1. třídy, který jí byl propůjčen v roce 2002. Docentka Helena Kadečková na závěr besedy věnovala svá vyznamenání sbírkám Národního muzea v Praze. Za tento vskutku velkorysý dar jí patří obrovský dík.

Islandský Řád sokola

Islandské medaile a řády jsou udělovány až od roku 1944, kdy Island získal samostatnost. Islandský Řád sokola se uděluje Islanďanům nebo cizincům za zásluhy o Island nebo islandský lid, o jeho udělení rozhoduje pětičlenná rada, v níž zasedají čtyři nositelé tohoto ocenění. Velmistrem řádu je prezident Islandu. Řád má 5 tříd – Velkokříž (s hvězdou), Commander s hvězdou, Commander s křížem (dvě varianty pro ženy a muže se liší stuhou) a Velkokříž s řetězem, jejž nosí velmistr řádu. Řád byl zřízen prezidentským dekretem 11. července 1944.

ms, 20. 9. 2003