Invaze zelených polárníků

  Husa islandská – foto savingiceland.org

Rostliny nemají nohy, ploutve nebo křídla, a přesto snadno cestují i na velké vzdálenosti. Postupujícím globálním oteplením se může Arktida zaplnit zelenými vetřelci.

Norští a francouzští vědci pátrali po původu bylin a keřů na Špicberkách. Souostroví daleko za polárním kruhem bylo v ledových dobách pokryto mocnými ledovci. Tamější flóra neměla šanci přežít. V meziledových dobách se rostliny pokusily o návrat, aby byly vzápětí opět udušeny ledovou masou. Naposledy bylo špicberské rostlinstvo „vymazáno“ ledovcem před 10 000 lety. Dnes tu opět roste pestré společenstvo rostlin. Odkud se vzalo?

Genetické analýzy rostlin z Grónska, Sibiře, Skandinávie a také Špicberků prokázaly, že ostrovní flóra nemá jednotný původ. Plovoucí ledové kry, vítr, mořské proudy, zvířata i ptáci přinášeli k ostrovům semena z nejrůznějších koutů světa. Kupodivu největším dílem přispěly sibiřské lokality vzdálené více než 1000 kilometrů. Velkou roli v tom hrají mohutné toky sibiřských řek. Jejich proud strhává břehy i s vegetací a tu unáší k oceánu.

Po době ledové se rostliny nepřistěhovaly na Špicberky jen jednou, ale hned několikrát. Některé druhy provedly invazi na souostroví bezmála čtyřicetkrát. Vzdálenost nehraje velkou roli. Mnohem závažnější faktor představuje teplota. Z grónských, sibiřských a skandinávských rostlin, odolných proti tuhým mrazům, se na Špicberky uchytilo plných 85 %. Z choulostivějších druhů uspěla asi polovina. Výsledky inventury špicberského rostlinstva, kterou provedl tým vedený norskou botaničkou Inger Greve Alsosovou z univerzity v Oslu, zveřejnil vědecký týdeník Science.

Schopnost rostlin osídlit odlehlé polární souostroví je zpráva napůl dobrá a napůl špatná. Pokud by se některá špicberská rostlina dostala do potíží, pak zřejmě nehrozí, že z ostrovů zmizí navždy. Její porosty mohou být obnoveny novým „výsadkem“. Na druhé straně však hrozí, že postupující globální oteplení otevře na Špicberkách cestičku rostlinným druhům, pro něž byly polární ostrovy donedávna až příliš drsné. Noví přistěhovalci mohou stávající zelené starousedlíky vytlačit.

„Odlehlost ostrovů se ukázala jako překvapivě chabě ochranná bariéra. V teplejším klimatu bude val polárního moře ještě o poznání prostupnější,“ řekla Inger Greve Alsosová v rozhovoru pro Science.

Špicberské husy v ohrožení

Každé jaro se vracejí na Špicberky hejna hus islandských, aby si tu vystavěla hnízda, nakladla vejce a vyvedla mláďata. Teď ale ptáci přilétají na hnízdiště tak zesláblí, že jim na založení rodiny nezbývají síly. Pokud na ostrovy daleko za polárním kruhem vůbec dorazí. Důvod je zřejmý. Norským farmářům došla trpělivost a vyhlásili husám válku.

Stavy hus islandských stouply ze 30 000 v 80. letech minulého století na dnešních 45 000. Zároveň ve Skandinávii ubylo přirozených pastvišť, kde by husy během tahu mohly nabrat síly. Ptáci proto hledají pastvu na polích se vzcházejícími plodinami a na loukách určených pro pastvu ovcí. Zůstává po nich spoušť. Farmáři se marně domáhali odškodnění, a proto začali husy z polí a luk plašit. Nedovolí husám, aby se napásly, ty hladové letí dál.

Vědci už zjistili u špicberské husy islandské sníženou úspěšnost při vyvádění mláďat a zvýšenou úmrtnost husí na hnízdištích. Nejhůř snášejí plašení mladé husy, které ještě nemají dost zkušeností a neumějí se lidem chránícím pole a louky vyhnout.

Jaroslav Petr  LN,   18. června 2007