Realistická tradice a Laxness

Pro všechny moderní islandské prozaiky, ty současné nevyjímaje, bylo vždy nezbytné vymezit vlastní tvorbu vůči neobyčejně dlouhé, silné a plodné realistické vypravěčské tradici, která má kořeny ve stále oblíbených a čtených středověkých ságách (česky výběr Staroislandské ságy, 1963). Tato tradice byla ve 20. století upevněna realistickými romány velikána islandské literatury Halldóra Laxnesse (1902–1998), nositele Nobelovy ceny za literaturu. Díky němu lze hovořit o kontinuitě ve vypravěčském umění od středověku až k moderní literatuře. Z Laxnessovy tvorby si můžeme česky přečíst například díla Islandský zvon (česky 1955) či Gerpla (česky 1962). Autoři, kteří vstoupili na literární pole po Laxnessovi, se těžko vyrovnávali se stínem literárního obra, jenž v malé ostrovní zemi knižní scénu zcela ovládl. Realistická tradice se však očividně dále rozvíjí i bez Laxnesse. Jaký postoj k ní tedy mladí autoři zaujímají dnes?

Marta Jeřábková, LN, 28.2.2002