Kajak, Nanuk, anorak

Grónsko je pro zbytek světa vzdálené, neznámé území, něco jako exotika naruby, protiklad exotiky tropické. Jeho otázky běžného života nebývají námětem pro palcové novinové titulky. Osobně tam byl jen málokdo. Severská společnost měla možnost přiblížit si Grónsko zásluhou manželu Aleny a Jaroslava Klempířových, znalců a nadšených propagátoru Grónska, a to nejen na půdě Společnosti, ale i v širší veřejnosti a masmediích.

V letošním roce se téma Grónsko objevilo na stránkách tisku hned ve dvou souvislostech. Jde především o sílící požadavek větší autonomie, pojímané v různých variantách až po úplné odtržení od Dánska, vznik nezávislého státu. Druhá zmínka se týkala grónských pobřežních ledovců, kdy pod vlivem oteplování praskají a ulamují se obrovské kusy ledových ploch.

Grónsko je největším ostrovem na světě, měří 2 186 000 km² z toho leduprostých je 383 000 km². Vnitřek ostrova, plochu 1 802 000 km² tvoří ledovec. Od severního pólu je severní pobřeží Grónska vzdálené jen 740 km.

Odtávání ledovců na pobřeží umožnilo v posledních letech odkrytí velkého nerostného bohatství. Už se ví, že Grónsko má ropu, plyn, zlato a diamanty. Americká geologická služba odhadla zásoby ropy jen na severovýchodním cípu ostrova na 31,4 miliardy barelů. V současné době má Grónsko 57 000 obyvatel, kteří si říkají Inuité.

Grónsko je součástí Dánska od roku 1721. Správa ostrova byla řízena z Kodaně po mnoho desetiletí. Teprve v roce 1953 získalo Grónsko částečnou a v roce 1979 poměrně rozsáhlou autonomii, ta se však nevztahuje na měnu, zahraniční politiku, obranu a soudnictví. Demokraticky zvolený zemský parlament Landsting sestavuje zemskou správu Landstyre. V dánském parlamentu, Folketingu, je Grónsko zastoupeno dvěma poslanci.

V letech 1977 až 1978 vznikly na ostrově 3 politické strany: Siumut, Inuit Ataqatigiit a Atassut, z nichž první dvě se hlásí k požadavku ještě rozsáhlejší nebo úplné autonomie. Z jejich iniciativy bylo na toto téma dne 25. listopadu 2008 provedeno referendum. V něm se 75 % účastníků vyslovilo pro další rozšíření autonomie, vymezení konkrétních oblastí a postupu má být vypracováno a schváleno do léta příštího roku.

V poslední době jsme zaznamenali zprávy o nadměrném tání ledovců v Antarktidě a nověji také na severu, u grónských břehů.

Dochází k odlomení mimořádně velkých ledových ploch. Jsou obavy z pokračování tohoto jevu a jeho vlivu na přežití arktické fauny, hlavně těch druhů, které žijí a obstarávají si potravu na pobřeží. Jedná se o tuleně, mrože, ale především o lední medvědy. Tyto krásné šelmy o přátelství s lidmi nestojí, místo aby podáním pac vítaly návštěvníky ve svém bílém království, mají tendenci je spíš ulovit. Zdá se však, že v budoucnu právě ony budou mít problémy s přežitím. Zákaz odstřelu je sice chrání před člověkem, ale při uvolnění pobřežních ledů pro ně žádným nařízením nelze zajistit možnosti úspěšného lovu nebo přesunu v rozsáhlé oblasti na driftujících krách. Jde zatím o příběh s otevřeným koncem – podaří se lidstvu zastavit globální oteplování?

Zdálo by se, že Grónsko je příliš daleko a že styčných bodů se zbytkem planety má velmi málo. A přece se najdou, připomeňme si jednoduchý příklad.

Několik milionů Čechů, žijících v srdci Evropy, obohatilo světový slovník pouze o dva pojmy: zásluhou Karla Čapka se ujal výraz „robot“ a v novodobé historii se v ekonomické oblasti prosadilo naše neslavné „tunelování“.

Od několika desítek tisíc Inuitů, žijících na nejzazším severu, převzal svět pojmy „kajak“, „nanuk“, „anorak“.

Klára Kmochová, 28. listopadu 2008