Švédsko inspirovalo porodní asistentky

České porodnictví se již dlouhou dobu drží ve světových tabulkách na předních místech. Ovšem to, co poznala skupina sedmatřiceti porodních asistentek z pražské porodnice U Apolináře u svých švédských kolegyň, je bez výjimky naplnilo nadšením.

Asistentky měly možnost se seznámit se švédským porodnictvím v nevelkém univerzitním městě Lundu. „Obdivovaly jsme klid a příjemnou atmosféru, které jsou v Lundu všudypřítomné. Vládla tam skvělá organizace. Mezi rodiči, porodními asistentkami a lékaři jsme cítily důvěru a vzájemný respekt,“ říkaly po návštěvě asistentky od Apolináře. „Tak nějak bychom si představovaly naše porodnictví,“ shrnula všeobecný dojem staniční sestra Iva Schafferová.

A v čem je vlastně švédská praxe tak odlišná? „Především tam těhotenství a porod neberou jako nemoc. To je obrovský rozdíl,“ tvrdily asistentky. „U nás se o každou ženu v době těhotenství a porodu stará především lékař. Ve Švédsku přebírá většinu péče porodní asistentka. Švédský lékař asistuje pouze u každého pátého porodu,“ uvedla Schafferová.

Asistentky si však všimly i dalších odlišností. Švédská porodní asistentka má kupříkladu oproti české kolegyni mnohonásobně vyšší kompetence, což s sebou nese i větší odpovědnost. Předepisuje antikoncepci, zavádí nitroděložní tělísko, sama vyšetřuje ultrazvukem a výsledky vyhodnocuje. Dokonce předává své zkušenosti medikům. Něco takového není v tuzemsku vůbec možné, což souvisí především s odlišným systémem vzdělání v oboru porodní asistentka a také s legislativou.

Švédsko má i skvěle propracovanou péči o šestinedělky v terénu. „Pokud se porod uskuteční bez problémů, může maminka s miminkem odejít z porodnice již po šesti hodinách,“ řekla sálová asistentka Zorka Síbková.

Vysoká kvalita a přístup v péči o rodičku má u Švédů kořeny v mnohasetleté tradici. Švédská porodní bába musela v minulosti splnit velmi náročné podmínky: mít alespoň pět dětí, být hluboce věřící a netrpět žádnou chorobou. Ženy rodily doma, až s postupným rozvojem medicíny se porod přesunul do porodnic. V sedmdesátých letech přišla zásadní změna, když se zvedla vlna nespokojenosti a odporu proti sterilnímu nemocničnímu prostředí a Švédky začaly znovu rodit doma.

„Nyní už rodí asi pětadevadesát švédských žen v porodnicích, ale ty mají zcela jiný ráz,“ popsala vývoj vrchní sestra Gunnila Bjornstadová, která pracuje v již proslavené klinice v Lundu. Vzdělání porodní asistentky má podle ní také hodnotu studia na univerzitě. „Jsme na to patřičně pyšné. Ve společnosti požívá naše profese velké vážnosti, být porodní asistentkou zkrátka něco znamená,“ dodala.

Takové postavení by se ovšem zamlouvalo i českým porodním asistentkám, které byly v uplynulých desetiletích posunuty spíše do role asistentky lékaře. „Chceme, aby i naše maminky měly možnost výběru, aby se v porodnicích cítily jako doma. Samozřejmě s bezpečným zázemím pro případ, že se porod zkomplikuje,“ řekla Schafferová s tím, že naštěstí se to postupně začíná dařit i v tuzemsku. Porodní asistentky od Apolináře se nakonec shodly v tom, že na švédském porodnictví je nezaujala nejvíce technika a vybavení, ale přístup, možnosti a pochopení.

Veronika Syrová, mfD, 3.6.2002