Jak nazývat náš stát?

Politickým názvem našeho státu je od roku 1993 podle Ústavy ČR slovní spojení „Česká republika“, oficiálním anglickým překladem tohoto názvu (standardizovaným např. v dokumentu Geografické názvoslovné seznamy OSN – ČR: Jména států a jejich územních částí, Names of States and their Territorial Parts, Praha 1993, nebo podle Velké všeobecné encyklopedie Diderot, Praha 2000), je slovní spojení „The Czech Republic“.

Podle týchž materiálů (tedy GNS OSN a VVE Diderot) je oficiálním geografickým jednoslovným názvem České republiky „Česko“, anglicky „Czechia“. V dalších důležitých jazycích pak německy „Tschechien“, francouzsky „Tchéquie“, španělsky a portugalsky „Chequia“, italsky „Cechia“, rusky „Čechija“.

Název Česká republika (Czech Republic) totiž není nástupce názvu Československo (Czechoslovakia) ale nástupce politického názvu Československá republika, resp. Československá socialistická republika či některého dalších, které naše zemička za posledních osmdesát let nesla. To je stanoveno ústavou.

Názvy starší se konstituovaly užíváním a zvykem, druhé byly vzhledem k požadavkům mezinárodní praxe formulovány k tomu příslušnými orgány státu vzápětí po osamostatnění České republiky v roce 1993.

Ve sféře sportu

Český olympijský výbor představil dne 6. března 2001 – k našemu velkému překvapení nové logo českého olympijského družstva, tj. Olympijského týmu České republiky, znějící „Czech team“ tj. „Český tým“. Na logu tedy není ani jeden ze dvou oficiálních názvů našeho státu v angličtině, tj. „Czech Republic“ nebo lépe „Czechia“ (tedy jméno geografické, jak je to zcela běžné v celém myslícím světě). Zvolené označení (rozuměj „Czech team“) je, mírně řečeno, nešťastné. Nejenže nerespektuje a nepropaguje naši vlast jako suverénní státní subjekt (a v tomto případě ani coby subjekt sportovního klání), ono navíc vůbec neodpovídá mezinárodnímu standardu! Degradace olympijské reprezentace státu s více než tisíciletou tradicí na úroveň jakéhosi českého týmu bůhví odkud je krajně nezodpovědné a zahanbující. Sami se tím degradujeme do role celosvětového exota. Proč?

Protože „českým týmem“ jsou i týmy Českých Budějovic či Sokola Horní Dolní, které vyjely na zápas do zahraničí, anebo výběr našich krajanů kupř. z Chicaga, hrajících třeba na kalifornské pláži nohejbal. Stejně tak je německým týmem Bayern Mnichov či Vorwärts Adlersdorf, italským pak třeba Lazio Roma nebo HC Bolzano.

Ještě horší je, když mají sportovci na dresu rozumu se vzpírající „Czech“. Reprezentační mužstvo České republiky v ledním hokeji již několik let hraje oficiální mezinárodní turnaje s dresem, na němž je jediný čitelný a nedůstojně umístěný údaj – CZECH, což neznačí nic jiného, než že dotyčný hráč je ČECH nebo ČESKÝ. Miliony diváků se tak nemohou dozvědět, jak se stát, který sportovci reprezentují, jmenuje.

Ve sféře politiky

Pouze před delegacemi naší republiky je na jednáních třeba v Bruselu tabulka s politickým názvem Czech Republic. Před jinými jsou výhradně tabulky s názvy zeměpisnými (France, Germany, Italy, Poland, Slovakia, Hungary, Austria, etc.). I navenek tak dáváme najevo, že si ani po osmi letech nejsme jisti, jak se vůbec jmenujeme, a tím vlastně zda vůbec máme jako stát „nárok na existenci“.

Naši překladatelé pak cizojazyčná označení pro Česko soustavně překládají jako „Česká republika“, v některých případech dokonce jako „Čechy“ (ačkoliv je jasné, ze řečník např. ve Španělském sále na Hradě při přejímání Řádu bílého lva nepoužil název Tschechische Republik, ale Tschechien, že Němec nenazývá český stát Böhmen, ale Tschechien, že Rus, když mluví o Česku, nehovoří o Bogemii, ale o Čechii, apod.). Mimochodem, pojem „Tschechei“, tolikrát u nás odsouzený, si nevymysleli ani Hitler, ani nacisté, jak se odpůrci názvu Česko snaží demagogicky argumentovat. Jeho první užití bylo prokazatelně na reklamě jednoho vídeňského obchodníka již v roce 1918 a objevil se též ve vydání Brockhausovy encyklopedie v roce 1923. Kodifikovali jsme však jméno Tschechien a naši němečtí sousedé jej začali aktivně užívat. Tím Němci – na rozdíl od spousty Čechů – propagují a ukotvují svébytnost našeho státu, přičemž nedbají na to, že jim tento výraz zní méně „libozvučně“ než Tschechei.

Ačkoliv Ministerstvo zahraničí ČR již aspoň dvakrát rozeslalo našim zastupitelstvím v cizině přípis, aby své partnery informovala o cizojazyčných mutacích názvu Česko, nic se neděje, většina z nich to ignoruje. Jeden diplomat si dokonce stěžoval na jistou kartografickou firmu v Londýně, když dala v mapách vytisknout geografický název Czechia, tedy název téhož typu, jaký se používá u všech ostatních států.

Tento přístup lze vysvětlit jedině neuvěřitelnou a jakékoliv logice se vymykající skutečností: Ministerstvo zahraničí České republiky provozuje již léta prostřednictvím své příspěvkové organizace Správy českých center webový server, jenž má sloužit jako brána do Česka pro zahraniční uživatele internetu. Tento server má adresu www.czech.cz – tedy ani „www.czechrepublic.cz“, ani „www.czechia.cz“! K tomu již není co dodat, leda snad sarkastickou gratulaci, že MZV v tomto ohledu překonalo ignoranci Českého svazu ledního hokeje.

Vybráno z otevřeného dopisu Českému olympijskému výboru, v Praze a Brně dne 7. května 2001

PhDr. Jan Balhar, CSc., Brno, jazykovědec
PhDr. Libuše Čižmárová, CSc., Brno, lingvistka
Doc. PhDr. Jiří Felix, CSc., Praha 10, jazykovědec
PhDr. Karel Fic, CSc., Brno, jazykovědec
PhDr. Eva Horová, Brno, lingvistka
RNDr. Leoš Jeleček, CSc., Praha, historický geograf
Karel Kopřiva, Brno, zmocněnec Občanské iniciativy Czechia/Česko
Mgr. Pavel Krejčí, PhD., Brno, jazykovědec a balkanista
RNDr. Josef Rubín, Praha, geograf a člen Syndikátu novinářů ČR
Petr Schnur, M. A., Hannover, historik, religionista a sociální psycholog

uveřejněno v Britských listech 15. května 2001

Názor Ústavu pro jazyk český

Ústav pro jazyk český se k názvu Česko již mnohokrát vyjádřil; jeho pracovníci o něm mluvili v rozhlase, v televizi, psali o něm v tisku a písemně i telefonicky odpovídali na četné dotazy od občanů. Rozhodně však jazykovědci nemají pravomoc rozhodnout o tom, jak se naše republika má jmenovat. Neexistuje žádné rozhodnutí Ústavu pro jazyk český, které by ukládalo komukoli povinnost akceptovat název Česko.

Nyní k vlastnímu stanovisku Ústavu pro jazyk český. Z čistě odborného hlediska nelze proti pojmenování Česko nic podstatného namítnout. Je odvozeno od přídavného jména český, které vyjadřuje vztah k základnímu podstatnému jménu Čechy, podobně jako existuje slovotvorný postup od staršího Uhry, Španěly (ještě Čapek napsal Výlet do Španěl) přes uherský, španělský až k Uhersko či Španělsko. Zde jde ovšem o názvy stejných zemí, zatímco podoby Česko se užívá jako pojmenování pro celou Českou republiku. Výraz Česko nevznikl jen mechanickým odtržením první části názvu Československo. Pokud jde o to, zda je výraz Česko potřebný, mluví pro něj jeho krátkost, kterou ocení např. novinář, sportovní reportér.

Je ovšem třeba chápat toto „krátké“ pojmenování jako méně oficiální, a neužívat ho v textech oficiálního (úředního) rázu; v takových doporučujeme užívat dvojslovného pojmenování Česká republika.

Pro většinu zemí světa existují vedle úředních názvů, velmi často dvojslovných, nezřídka i víceslovných, jednoslovné neúřední, avšak v běžné komunikaci užívané názvy zkrácené. Dvojice Česká republika – Česko tu není žádnou výjimkou. Například úřední název Dánska zní Dánské království: jednoslovná podoba Dánsko je všeobecně uznávanou podobou zkrácenou, běžně užívanou. Má ji například také česká technická norma Kódy pro názvy zemí a jejich částí. Podobně máme vedle běžně užívaných zkrácených názvů jako Belgie, Brazílie, Bulharsko, Francie, Mexiko, Německo, Nizozemsko, Slovinsko, Anglie či Británie a dalších oficiální víceslovné názvy Belgické království, Brazilská federativní republika, Bulharská republika, Francouzská republika, Spojené státy mexické, Spolková republika Německo, Nizozemské království, Slovinská republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Mohli bychom uvést mnoho dalších příkladů. Zemí s jednoslovným úředním názvem je podstatně méně – patří sem například Austrálie, Japonsko, Kanada či Mongolsko.

Zkušenost jazykové poradny z poslední doby je tato: Emotivně laděné nesouhlasné dopisy či telefonáty od jednotlivců přicházejí jen ojediněle. Naproti tomu nejrůznější instituce, i celostátního významu, zdůrazňují potřebnost krátkého názvu a ten se stále více používá v běžné komunikaci v publicistice aj. Doporučuje ho také ČSN ISO 3166-1 z r. 1998, kterou vypracovala Hospodářská komora České republiky.

O historických i jazykových souvislostech slova Česko obsáhle pojednává studie L. Čižmárové v časopise Naše řeč, ročník 82, 1999, č. 1, s. 1-15.

Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český, http://prirucka.ujc.cas.cz