Honem! Honem! (Jalla! Jalla!)

 

Švédsko 2000, 88 min.
Scénář a režie: Josef Fares
Hrají: Fares Fares (Roro), Torkel Petersson (Mans), Tuva Novotná (Lisa), Laleh Pourkarimová (Jasmina), Jan Fares (táta), Sofi Ahlstrom Helledayová (Jenny), Khatoun Faresová (babička)

---

Nadějný třiadvacetiletý režisér libanonského původu Josef Fares, jenž představuje v severských končinách výraznou teplou frontu.

Vzhledem k autorově původu není nijak překvapující, že jeho svižná romantická podívaná pojednává právě o libanonském mladíkovi a o jeho potížích, vyplývajících z mužova liberálního západního smýšlení a z tradičních představ jeho babičky o tom, jak se zakládá rodina.

Mladý zahradník Roro, pečující se svým nejlepším (švédským) kamarádem Mansem a s němým černošským kolegou o městskou zeleň, se totiž ocitne před nepříjemnou volbou: miluje Švédku Lisu, zatímco jeho rodina domluví sňatek s jeho krajankou Jasminou. Vše se zauzluje, když se Roro s Jasminou dohodnou, že budou naoko souhlasit; dívce totiž v případě odmítnutí hrozí, že ji rodina pošle do rodné země. Mans má zase jiný problém: v partnerství se svou dívkou najednou zoufale selhává v posteli. Nepomáhá ani zaříkávání libanonského léčitele. Když se postupně ukáže, že Mansova potíž samovolně mizí ze světa právě v přítomnosti Jasmíny, zbývá už jen otázka, jakými oklikami dovedou tvůrci své postavy k happy endu.

Sjednocování Evropy a setkávání příslušníků nejen evropských národů je tématem mnoha filmů posledních let (mj. Milenci, Samotáři, V červenci nebo England!). Faresův film v tomto směru naštěstí nijak netlačí na pilu: jeho libanonský hrdina neprožívá žádný zásadní střet starých tradic a nových myšlenek. Chce se prostě oženit s tamtou dívkou a ne s touto. Veškeré peripetie se pak točí vyloženě kolem praktických aspektů hlavního problému (jak stihnout projížďku s Jasminou a zároveň schůzku s Lísou), a ne kolem hloubání a rozvažování na téma vlastní kulturní vykořeněnosti. Hrdinův švédský kamarád má koneckonců ve filmu stejný prostor jako samotný Roro.

A tak se libanonská představa o rodinné soudržnosti nakonec realizuje v úplně jiné rovině. V jaké? Už jen letmý pohled na herecké obsazení prozradí, že Josef Fares obsadil do filmu dobrou polovinu svých nejbližších příbuzných.

Švédští akademici se rozhodli, aby se právě Honem! Honem! ucházelo o nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek. Kritický a hlavně divácký úspěch režisérova debutu je prozatímním vyvrcholením jeho tvorby, do které spadá asi padesát krátkometrážních filmů, z nichž ty nejlepší rozhodly, že se Josef Fares ve svých jednadvaceti stal nejmladším studentem režie na švédském Dramatickém institutu. Rozhodl se však nedostudovat a věnovat se (Honem! Honem!) rovnou profesionální tvorbě. Jenže při bližším ohledání jeho celovečerního díla je nutno utlumit mediálně přitažlivou euforii z příběhu o zázračném dítěti: Honem! Honem! je sice inteligentní a svižnou komedií se sympatickými hrdiny, ale místy poněkud přesycenou zbytečnými zápletkami a motivy, jejichž opodstatněním není vnitřní logika příběhu či konzistentní psychologie postav, ale prostě to, že vedou ke komické situaci (groteskní zápletka se zuřivým majitelem ztraceného psa, Mansovo vyprávění cizím návštěvníkům kavárny o malé velikostí jeho penisu). Fares tady zjevně neukočíroval svůj obdiv k silácky vyšperkovaným dílům Quentina Tarantina.

Zda se filmařský talent čerstvě objeveného sebevědomého geniálního dítka nerozmělní v prázdně okázalých evropských verzích hollywoodských žánrových vzorců, musí ukázat čas. Příští Faresův film prý bude akční trhák…

Zdeno Kubina, Shot! 1/02, 15. ledna 2002