Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Jsem zvědavá – žlutě (Jag är nyfiken - en film i gult)


Švédsko, 1967, 121 min
Režie: Vilgot Sjöman
Scénář: Vilgot Sjöman
Hrají: Lena Nyman, Vilgot Sjöman, Sven Wollter, Olof Palme, Peter Lindgren, Börje Ahlstedt, Martin Luther King, Anders Ek, Bengt Palmers, Bo Holmström

První ze dvojice filmů, jejichž barvitý název vychází ze švédské státní vlajky, je v jádru filmový experiment. Příběh „filmu ve filmu“ sleduje mladou herečku Lenu, která se vydává do Stockholmu, aby zde v anketních rozhovorech zkoumala sociální, politická, ale i sexuální témata. Lena je zároveň herečkou, jež vystupuje ve filmu režiséra Vilgota Sjömana. Záhy není jasné, zda sledujeme skutečné improvizované scény či Lenu ve Sjömanově filmu – přechod obou „realit“ je zamlžený. Sjöman otevřeně sleduje nejen Lenin veřejný, ale i soukromý život v hledání sexuální identity. Snímek čerpá inspiraci v podobných dílech Francouzské nové vlny, ať už použitím filmové ankety či zkoumáním témat společenské proměny

Aby shromáždila dostatek materiálu jede novinářka Lena Nymanová do Stockholmu dělat rozhovory s lidmi o socialismu, násilí, nenásilí, náboženství atd. Potkává mladého muže Börje a prožije s ním milostnou aféru. Jakmile ale zjistí, že on již milenku má, stáhne se do ústraní meditovat a cvičit jógu. Börje za ní přijede a Lena zjistí, že ho stále přitahuje. Dochází mezi nimi k hádkám až se Lena nakonec rozhodne opustit všechny své politické aktivity.

Lena Nymanová tu představuje sice hodně netradiční sexbombu (sama o sobě v první části Jsem zvědavá - žlutě říká, že má „povislá prsa a velké tlusté břicho“), nicméně se neostýchá, aby na plátně s frivolním exhibicionismem porušovala rozličné společensko-politické konvence i sexuální tabu. Ve své vzpouře proti autoritářským zásahům establishmentu do osobního života jednotlivce je Lena - vystupující ve filmu pod svým skutečným jménem - typickou reprezentantkou mládeže šedesátých let. Svůj postoj ke koženě oficiálnímu chování předvádí kupříkladu ve scéně soulože před očima hradní stráže Královského paláce ve Stockholmu. Celou onu legendární sexuální revoluci šedesátých let pojímá ovšem Vilgot Sjöman s humorně ironickým a občas přímo karikujícím nadhledem (v obdobně sebeironickém duchu zakomponovává do děje i sám sebe coby režiséra, zamilovaného do filmové hrdinky).

Navzdory velkému množství „nahých“ a občas i sexuálně značně bizarních scén je na filmu dodnes nejzajímavější a nejcennější jeho živé zachycování toho, jak se intimní sféra lidského života konfliktně prolíná se sférou společensko-politickou (sám Sjöman označuje svůj snímek za „příběh politické nevinnosti, která ztrácí své panenství“). Tento stylově různorodý opus, který nebyl natáčen podle přesného scénáře, je především neobyčejně autentickým a stále inspirativním dokumentem o myšlenkové a sociální situaci v letech 1966–1967. Lena se angažuje na demonstracích, v anketě věnované otázce, je-li její země beztřídní společností, rozmlouvá s komunistickým básníkem Jevtušenkem, projevuje sympatie pro lidi typu M. L. Kinga a zamýšlí se nad rolí O. Palmeho či švédského krále. Někteří kritici Sjömana obviňovali, že jeho snímek Jsem zvědavá není dostatečně hlubinně analytický a že je dokonce svým způsobem konjunkturální. Ačkoli se Sjömanovy filmy (s výjimkou jeho debutu Milenka) v našich kinech bohužel nepromítaly, troufám si i na základě své kvantitativně velmi omezené znalosti jeho snímků podotknout, že Sjömanově tvůrčí metodě o analýzu v tradičním smyslu nejde: tento tvůrce se totiž snaží poctivě zobrazit a rozkrývat determinující roli skutečných, nikoli „duchovně postulovaných“ společenských i osobních reakcí. Proto také Sjöman - v jádru obdobně jako americký filmař „ironických komedií s groteskně neorealistickými akcenty“ Paul Morrissey - může využívat živě naivistických až stupidních podnětů svých herců daleko spíš než třeba takový Bergman: zdánlivě nepodstatné a směšně povrchní reálie vnějšího světa tématizují Sjömanovy snímky samozřejmě mnohem věrněji než filmy Bergmanovy.

20. února 2000

v Severských listech publikováno

Související články – Vilgot Sjöman

Film Jsem zvědavá – modře (Jag är nyfiken – en film i blått)  –
Zemřel režisér Vilgot Sjöman – 11. 4. 2006
Film Jsem zvědavá – žlutě (Jag är nyfiken – en film i gult)  – Švédsko, 1967, režie Vilgot Sjöman

Hodnocení článku

Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2019 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2019. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.506.423 • onln: 2 • robot ostatni • php: 0.585 sec. • www.severskelisty.cz • 3.226.243.226
file v.20190115.000308 • web last uploaded 20190901.041847
2017:231 • 2018:172 • 2019:174