Norsko – ideální země na výlet

Jezero Strynvatn, foto Michael Stanovský

Tvrdí se, že každé dítě, které se v Norsku narodí, má na nohou běžky. To však neznamená, že tam po celý rok najdete jenom sníh. Krásná a drsná zima je v půli května vystřídána stejně půvabným létem, obdobím, kdy celá země ožije.

Pro milovníky přírody a turistiky je Norsko bezesporu ideální zemí na výlet. Nechme proto stranou půlmilionovou metropoli Oslo a vydejme se na sever, do drsné a půvabné krajiny plné zeleně. Po zhruba sto kilometrech se dostaneme k největšímu norskému jezeru Mjøsa. Na jeho březích leží všechna tři města, kde v roce 1994 zápolili sportovci celého světa v průběhu zimní olympiády. Gjøvik je znám svou unikátní hokejovou halou, která byla vyhloubena ve skále speciálně pro olympijský turnaj. Během výstavby bylo odtamtud vyvezeno bezmála sto padesát tisíc kubíků kamene a drti. V Hamaru je pro změnu stánek pro rychlobruslaře ve tvaru obrácené vikinské lodi a centrem všeho dění byl Lillehammer, město s postavou lyžaře ve znaku.

Vyjedeme směrem na západ a po úzkých silničkách dorazíme do půvabného podhorského městečka Fagernes. Během cesty míjíme staré, ale malebné dřevěné kostelíky, které svou jednoduchostí dokonale zapadají do krajiny. Po dalších sto kilometrech je možné vidět první skaliska fjordů, tak typických pro Norsko. Na trajektu překonáváme největší a nejhlubší z nich – Sognefjord, jehož délka dosahuje neuvěřitelných 180 kilometrů a největší hloubka 1244 metrů.

Obdivovatelům kontrastů této severské země rozhodně stojí za to přespat za necelou stovku norských korun v autokempu Vindedal, přímo nad Sognefjordem. Ranní pohled na zvedající se mlhu a vycházející slunce je kýčovitě krásný. Dáváme se na cestu podél fjordu a v Dragsviku zdoláváme opět pomocí trajektu další jeho rameno. Míříme na sever a postupně projíždíme městečka Byrkjelo, Stryn a Stranda. Celou cestu lemuje neuvěřitelné množství vodních ploch. Nejen fjordů a řek, ale také spousta čistých jezer, jezírek a horských ples. Dostáváme se ke Storfjordu, který po lodi přeplouváme a prakticky se ocitáme na začátku proslulé Cesty trollů – bájných norských skřítků s dlouhými nosy.

Postupně stoupáme do trollských hor, odkud je jedinečný pohled na celé údolí Storjfordu a okolí. Jedna stará norská pověst říká, že kdo tady pro trolly postaví z kamenů a kamínků malý domeček, budou ho chránit a někdy v budoucnu se tam vrátí. Proto celou cestu lemuje obrovské množství kamenných hromádek a pyramid. Na masivu je také velké množství malých jezírek s ledovou, chuťově vynikající vodou. Díky nadmořské výšce kolem 1700 metrů zde na některých místech sníh ani neroztaje, takže je možné postavit v červenci sněhuláka. Zastavujeme se ještě u chaty trollstigheimen a vyrážíme dolů, na druhou stranu masivu. Za chvíli se naskytne pohled na úžasnou scenérii serpentin a nádherných vodopádů, z nichž některé protékají skalami. Ten největší z nich, Stigfossen, vysoký přes 170 metrů, je přesně pod vrcholem stoupání Cesty trollů. Během cesty dolů, kdy po jedenácti prudkých serpentinách klesáme až k Romsdalfjordu, překonáváme výškový rozdíl více než jeden a půl kilometru. Tato cesta je otevřena pouze v létě, zhruba od května do doby, než zapadá sněhem.

Ze Sogge, města, kam jsme sestoupili, se můžeme vydat na jihovýchod zpátky do vnitrozemí, nebo je možné podél pobřeží a řady fjordů dojet až na sever do Trondheimu.

Letecké spojení

Nejlevnější letenku pořídíte za zhruba devět a půl tisíce korun. V Oslu ze zcela nového letiště Gardermoen, 40 kilometrů severně od metropole se do jejího centra dostanete za 100 norských korun speciálním vlakem.

Vnitrostátní spojení

Síť leteckých linek je poměrně hustá, v zemi je asi padesát frekventovaných letišť. Železniční sítě jsou v Norsku naopak velmi řídké. Existují tři hlavní vlakové tratě, z Osla do Bergenu, Stavangeru a Trondheimu. Železnice je stejně jako autobusová doprava poměrně drahá. Důležitým, relativně levným a hojně využívaným dopravním prostředkem jsou vnitrostátní trajekty.

Ubytování

Hotely v Norsku jsou drahé. Není zvykem je zde klasifikovat, jsou pouze rozděleny do několika skupin podle poskytovaného servisu: městské, horské a pensiony. Pro turisty je výhodné se přihlásit do místní turistické organizace, která provozuje síť horských chat – Hytte. Po zaplacení registrace (zhruba 100 norských korun) dostanete unifikovaný klíč, který pasuje do zámků ve všech chatách po zemi. Můžete je využívat k přespání a uvaření, přičemž se věří, že každý zaplatí za to, co spotřeboval. Cena za nocleh se pohybuje kolem 40 norských korun.

Pavel Dobrovský podle EURO, 9. července 2001