Vánoce na Islandu

Vánoce jsou většinou vnímány jako svátky klidu. Na Islandu však jsou spojeny také se zlem v člověku a se strachem.

Stará pověst vypráví, že v čase vánočním schází ze sněžných hor třináct Jolasveinarů, mladíků, kteří mají na svědomí třináct různých zločinů. Každý z nich se nazývá podle svého prohřešku. Na svých zimních toulkách jsou však spíš lehce škodolibí než skutečně zlovolní. Setkat se s nimi tváří v tvář se nedoporučuje, ale také není třeba se bát.

Legenda o třinácti kriminálnících je pozůstatkem staré pověry o Gryle, groteskní obludě s pařáty na rukou, která chytá a jí zlobivé děti. Postupem času pověst ubrala na hrůze, ale některé její aspekty zůstávají, a tak z čarodějnice zbyl pouze její doprovod.

„Vánoční zvyklosti na Islandu jsou smíšeninou křesťanských zvyklostí a původních místních pověr,“ říká islandský etnolog Arni Bjornsson a dodává: „Dlouhá léta to vypadalo, že Santa Claus a evropské tradice původní pojetí úplně zlikvidují. Nyní se však mnoho rodin kloní spíš k domorodým legendám. Vyprávění o obludách a loupežnících poskytují větší možnosti dětské fantazii a evropské tradice jsou čím dál víc orientovány komerčně. Vánoce plné dárků zde pro mnoho lidí znamenají výlet letadlem do Británie nebo do Irska na nákupy.“

Pověst o třinácti hříšnících však nezapomíná ani na obdarování, mladí muži ale nechávají jen malé dárky za okny.

Křesťanská tradice štědrovečerní večeře zůstává zachována. V šest hodin večer všichni směřují do svých domovů, na ostrově se zastaví hromadná doprava a všichni užívají vánočních nálad. Na rozdíl od Evropy, kde světla spíš zhasínají a slavnostnost je podtržena bodovým světlem svíček do tmy, Islanďané si na Vánoce dopřejí osvětlení své zimní temnoty. Ve všech oknech se objeví mohutné svícny, a někde dokonce i lustry.

Večerník Praha, 24. prosince 1993