ToplistNa vrcholu
znak SLSeverské listy

           

Dnes 24. listopadu má svátek:
Dánové: Chrysogonus,  Finové: Lempi,  Faeřané: Chrysogonos,  Sámové: Sive,  Norové: Gudrun, Guro,  Švédové: Gudrun, Rune

 

Jak v Dánsku slaví Vánoce

Naše asi vůbec první poznatky o Vánocích ve Skandinávii máme vesměs všichni ze stejného zdroje – z knížky „Dětí z Bullerbynu“ švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové. Děti věší na stromeček švédské vlajky a nezadaní mládenci a slečny se těší na mandličku ukrytou v rýžové kaši. Jak se později dozvíme, dánské Vánoce se s malými odlišnostmi podobají tomu, jak tyto svátky slaví jejich severovýchodní sousedé.

Pro Čecha nejsou Vánoce v Dánsku kulturním šokem, co mě však nejvíce překvapilo bylo to, že je tam v prosinci tma už od půl čtvrté odpoledne a svítá v devět hodin ráno. Jinak Dánové mají i stromeček, i štědrovečerní večeři – není to však kapr.

Dříve než vůbec nastane onen očekávaný večer, „trénuje“ se nálada od prvního pátku v listopadu. Tehdy totiž vychází „julebryg“, vánoční pivo. Každý větší pivovar vydává svou vlastní verzi vánočního varu, všechny však mají společné – dobrou kvalitu a vyšší obsah alkoholu. Věrna své pověsti se většina populace v den vydání julebrygu zpije do němoty. Následují „julefrokoster“, doslova přeloženo jako vánoční obědy, konají se v průběhu listopadu a první poloviny prosince. Jde o to, že se kolektivy z pracovišť, škol, tříd a všech ostatních myslitelných kolektivů sejdou, a společně opět zkonzumují velké množství alkoholu, převážně již zmíněných vánočních piv a tradiční vánoční kořalky, kmínky „julesnaps“. Říká se, že tyto předvánoční sešlosti jsou příležitosti, při kterých se odehraje nejvíce partnerských nevěr v zemi za celý rok…

Poté musejí obyvatelé této malé země projít martyriem adventu. My, umírnění Češi, nakupujeme dárky a posloucháme koledy v nákupních domech, a i to nás téměř otravuje. Zvláště pak, když jsou „Vánoce na krku a já ještě ani nezačala mýt okna!“

Pokud vám je i tato nejlehčí forma předvánoční horečky protivná, neradím vám slavit svátky v Dánsku. Úderem půlnoci 1. prosince se rozjíždí velkolepá a neutuchající kampaň. Rádia hrají jedině vánoční hity, a tak není divu, že si 25. ráno oddychnete – čeká vás jedenáct blažených měsíců, v nichž denně neuslyšíte nesmrtelnou odrhovačku dua Wham o tom, že „minulé Vánoce dali své srdce té nepravé“ a další skvosty. I ti nejzapomenutější interpreti jsou připomínáni, pokud se jim podařilo složit alespoň jednu vánoční píseň. A tak není divu, že po týdnu či po dvou (záleží na individuální otrlosti) máte buď Vánoc plné zuby, nebo přestanete poslouchat rádio. Předsváteční nálada se nevyhne ani domácnostem, samozřejmě, že čím mladší děti máte, tím je intenzivnější. Domy a stromy na zahradách se zdobí žárovkami, po bytech se rozmisťují figurky a obrázky vánočních skřítků, zvaných „nisser“, každý večer se zapalují takzvané „kalenderlyse“. To jsou svíčky, které mají na straně číslice od jedné do čtyřiadvaceti. Tím odpočítávají dny zbývající do Štědrého večera.

V rámci adventu se také děje něco, co by české děti určitě záviděly těm dánským. Děti do zhruba dvanácti let tam dostávají dárky každý den! Nejde samozřejmě o velké a drahé dary, ty se dávají až pod stromeček, nicméně každé ráno spěchají malí Dánové a Dánky k ponožkám, které si v kuchyni pověsily, a najdou tam nějakou drobnost. Za to dávají večer skřítkům misku ovesné kaše, aby ji ráno našli záhadně prázdnou…

Další pěknou tradicí jsou „julekalender“, jakási obdoba českých večerníčků, ale s vánoční tématikou. Jde o televizní seriál o 24 dílech, kdy vyvrcholení a zároveň poslední díl nastává na Štědrý den a děj se většinou točí kolem toho, že nějaká záporná nadpřirozená postava či síla se snaží zničit Vánoce. Kladným hrdinům se samozřejmě podaří vše na poslední chvíli zachránit. Ačkoli byly tyto „vánoční kalendáře“ původně zaměřeny na dětské publikum, staly se tak populárními, že dnes se už advent neobejde též bez alternativy pro dospělé.

Ve Skandinávii nefunguje jmenný kalendář ani dny svatých, a tak neslaví sv. Mikuláše. Mají tam však jinou tradici, a to slavnost svaté Lucie, tzv. „Luciafest“, mající kořeny již v pohanských dobách. Děti ve školách nacvičují krátké scénky a písně, a v polovině prosince vše prezentují na slavnosti, na kterou jsou pozváni rodiče a příbuzní.

Neměli bychom též zapomenout pozastavit se nad tím, jak Dánové Vánocům vlastně říkají. Určitě jste již sami pochopili, že se svátky nazývají „jul“. Je to vlastně velmi zvláštní pojmenování, srovnáme-li anglosaské Christmas, čili Kristovu mši, nebo i české Vánoce či německé Weihnachten, tedy svatou noc. Když totiž přišlo v 8. až 9. století na Sever křesťanství a lidé se dověděli o zrození Krista, byly pohanské zvyky ještě tak silné a živé, že lidé pouze posunuli velké slavnosti Slunovratu na zimní datum – jméno však zachovali. „Jól“, v moderní dánštině „jul“. Také toho, kdo nosí dárky, si Dánové přizpůsobili podle svého. Říkají mu „julemand“, tedy vánoční muž, a jako by z oka vypadl nám všem známému Santa Clausovi. Také jezdí na saních tažených sobi, a také bydlí na severním pólu, snad jen s tím rozdílem, že tam s ním žije i „julemor“ (maminka) a „julebørn“ (děti). (podobně to mají všude na Severu, dokonce i Finové mají místo Ježíška svého „Joulupukkiho“, pozn. red.)

Co máme s dánskými tradicemi mezi jinými společné, je vánoční cukroví. Každá rodina má samozřejmě své favority, mezi nejrozšířenější patří například „vanillekrans“ – vanilkové věnečky, nebo „klejner“ – sušenky ze zázvorového těsta, něco na způsob českých perníčků (na Islandu jsou z mletého lišejníku, pozn. red.).

Další společný atribut je stromeček. Ten se v místnostech tomu předurčených objevuje s různým časovým předstihem. Domovy některých rodin zdobí již týden či dva před Štědrým dnem, a také tam poté tak dlouho zůstává. Je to trochu nepraktické, protože poněvadž lidé mají stromky jen zřídka umělé, do slavnostního večera stihnout opadat (proto je také jednou z dekorací stromečku ozdobná podložka pro padající jehličí). Dánové jsou však nuceni slavit či se jiným způsobem setkávat s Vánocemi již dlouho předtím, jak jsem popsala na začátku, a tak není divu, že použití stromečku se většinou vztahuje pouze na dny, kdy je to nevyhnutelně nutné. Tradičním druhem stromků je tu smrk nebo jedle, tyto dva druhy se také v běžné dánštině nazývají „juletræ“, zkrátka vánoční stromy, a lidé si vůbec nelámou hlavu s tím, že jde o zcela jiné rostliny. Co se týče ozdob, najdeme jen pár odlišností od našich zvyklostí. Na stromeček se třeba nevěší čokoládové figurky z kolekcí, ale malé kornoutky naplněné sladkostmi. Zásoby se průběžně doplňují, takže pokaždé, když procházíte kolem stromečku, můžete si zamlsat. Největším rozdílem je zřejmě dekorování stromečku dánskými vlaječkami, zavěšených na provázku a tvořících jakýsi řetěz. Dánové mají ke své vlajce úplně jiný vztah než my, používá se při všech možných rodinných událostech, narozeninách, křtinách, svatbách či pohřbech. Použití „Dannebrogu“ je definováno nepsanými pravidly, např. vlajka se nikdy nesmí dotknout země (jinak dánská říše padne), nebo nesmí být vyvěšena po setmění (protože to potom vzdáváte hold ďáblu!). Budete-li projíždět kterýmkoli dánským městem, uvidíte v zahradách skoro všech soukromých domů stát vlajkové stožáry.

Pomalu jsme se dopracovali až ke Štědrému dni, který se v Dánsku slaví tak jako u nás, 24. prosince. Lidé se nepostí, neexistuje nic podobného českému „zlatému prasátku“. Snídaně se odehrává v rodinném kruhu, ale jinak na ní není nic svátečního. To, co se v dánských rodinách běžně snídá, je na stole i v tento den: ovesné vločky na všechny způsoby a jiné cereálie, plátky celozrnného chleba s různými druhy salámů, sýrů či paštik a bílý chléb, Dány legračně nazývaným „franskbrod“, francouzský chleba, ačkoli má s originálem pramálo společného. Po většinu dne se pak lidé navštěvují a předávají si dárky, které disciplinovaně rozbalují až večer. Nejde jen o méně či více vzdálené příbuzné, ale také o přátele a kamarády, protože v Dánsku má přátelství trochu jinou podobu než tady v Čechách.

Možná stojí za to se nad tím pozastavit. My Češi nazýváme přáteli mnoho svých kolegů a známých, ale žádný hlubší vztah k nim nemáme, natož abychom se vzájemně obdarovávali. Ve Skandinávii je přátelství velmi úzký svazek, který z našich přátel činí téměř členy rodiny. Lidé se mohou na druhého spolehnout a ačkoli to může znít trochu nadneseně, svůj vztah si hýčkají a upevňují. Proto se také Vánoce neposuzují jen jako svátek rodinný, ale jako slavnost všech lidí, kterým na sobě navzájem záleží.

Jak tedy probíhá samotný Štědrý večer? Důležitou částí je samozřejmě večeře. Kolem 18 hodiny jsou už všichni doma z různých návštěv a procházek, a tak se může zasednou ke štědrovečerní tabuli. Ve většině rodin se jako hlavní chod podává „stegte landand“, kachna s nádivkou, a k tomu brambory (kartofler), omáčka (brun sovs), brambory obalované v roztaveném cukrovém nálevu (brune kartofler) a červené zelí (rødkål). V některých rodinách se místo kachny jí klobásy (medister), krocan (kalkun), karbanátky (frikadeller) nebo tradiční dánský steak zvaný „flæskesteg“.

Jako tradiční dezert, mající zcela zvláštní význam, je podávána „ris à la mandel“, což je zkomolenina znamenající mandlová rýže. Tohle slovo je vlastně něco mezi francouzským „almonde“ (mandle) a dánským „à la mandel“. Jedná se o jakousi rýžovou kaši se smetanou, do které se zamíchá spousty mandlových úlomků a pouze jedna celá mandle. Kaše se jí za studena, většinou s polevou z višní. V některých rodinách mají višňovou polevu studenou, jinde teplou. Ta jediná mandlička má samozřejmě jistý význam. Ten, kdo ji ve své porci najde, neožení se sice, jak říká švédská tradice, ale dostane „mandelgave“, mandlový dárek. Je zajímavé, že ačkoli je téměř nemožné určit, kde se mandlička v nákypu nachází, budou to vždy s největší pravděpodobností děti, které ji najdou. Záhadné, ale pochopitelné.

Po večeři se přesuneme k vánočnímu stromečku. Dárky už většinou leží pod ním, žádné zvonění či zapalování prskavek se nekoná. Jen v některých rodinách, kde malým dětem stále nosí dárky Julemand, se odchází ven či do jiné místnosti (a rodiče se vždy po jednom někam vytratí). Následuje specificky skandinávská tradice: tancování kolem vánočního stromku. Pokud jste si představovali, že se všichni chytnou za ruce a pak se pustí do tanečních kreací, musím vás zklamat. Zpívají se koledy a volným krokem se krouží kolem stromku. Za ruce se sice drží, ale jelikož většina Dánů nezná koledy nazpaměť, musejí ještě v jedné ruce držet knížku s texty. Tolik o „tancování“ okolo stromečku.

Nakonec se přeci jen dostanou k tomu, aby se začali věnovat dárkům ležících pod stromečkem. Ovšem žádné tradice se během rozdávání ani rozbalování nedodržují. Celý Štědrý den končí kolem půlnoci, kdy se ještě pije trochu vína. Chodit na půlnoční zvykem není, a tak jde spát.

Vánoce v Dánsku se tedy moc neliší od toho, jak se tyto svátky slaví v Čechách. Možná až na to, že toho Dánové během prosince příliš mnoho vypijí. Existuje samozřejmě spousta jiných tradic, než které jsem tu vyjmenovala, a je také mnoho rodin, které mají své vlastní varianty vánočního menu či zvyklostí, tak jako v Čechách. To hlavní však zůstává. Strávit příjemné chvíle s lidmi, které máte rádi, a přibrat pár kilogramů živé váhy.

Martina Vachatová, 1. 12. 2003

Martina Vachatová (1981) studuje nordistiku a dánštinu na FF UK v Praze

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,08  •  hodnoceno: 432 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na adresu autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  • Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  • Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, neprodleně administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2017 • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 53701 pošta Chrudim I., Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2017

ISSN 1804-8552

cnt: 26.277.918 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.161 sec. • www.severskelisty.cz • 54.196.2.131
last upload v.20171122.130447
2017:390