Kalevala v českých zemích

"Protokalevala" 1835

1. vydání Kalevaly, 1849

Holečkův překlad Kalevaly, 1894 (?)

Prusíkův překlad Kalevaly, 1908

Vladislav Stanovský, 1962

Jan Čermák, 2014

S finskou literaturou se čeští čtenáři mohli začít seznamovat ve druhé polovině 19. století. V časopisech a novinách vyšlo několik povídek, většinou autorů dnes již téměř zapomenutých, ale i pozdějších úspěšných spisovatelů.

Kalevala

Každý, kdo se třeba jen nepatrně zajímá o severské země a jejich mytologii, narazil na epos Kalevala. Ne každý jej četl, není to nejlehčí čtení, celá Kalevala obsahu více než dvě desítky  tisíc aliteračních veršů v osmisla-bičném, většinou nerýmovaném, trocheji.

Je to karelofinský národní epos sestavený Eliasem Lönnrotem z ústní slovesnosti Finů a Karelů. Epos shrnuje v sérii příběhů tří bohatýrů, Lemminkäinena, Väinämöi-nena a Ilmarinena, potomků mýtického Kalevy, celou finskou mytologii.

Kalevala líčí v rámci fiktivního setkání dvou nepojmenovaných runopěvců vlastně všechny podstatnější příběhy z finské mytologie, především příběhy moudrého věštce a proslulého runopěvce Väinämöinena, záletného bohatýra Lemminkäinena, dalšího bohatýra Ilmarinena a tragickou postavu Kullerva. Tyto příběhy jsou zarámovány vztahy mezi potomky mýtického Kalevy, kterými jsou Väinämöinen, Lemminkäinen i Ilmarinen a obyvateli temného dvorce Pohjola kdesi na severu.

Václav Nebeský

Prvním knižním překladem z finštiny však byl jeden ze základních kamenů finské literatury – Lönnrotova Kalevala. O její existenci informovala už rozsáhlá studie Václava Nebeského uveřejněná v Časopise Musea království českého roku 1866. Nebeský v ní podrobně rozebírá okolnosti vzniku Kalevaly, její obsah, Lönnrotovu redakci díla i jeho význam ve světové literatuře: „Zjevení se Kalevaly muselo největší účastenství a obdiv v literárním světě vzbuditi. Máme tu před sebou velikánské epos čistě a ryze národní a co do formy a podstaty všechny známky pravé epiky na sobě nesoucí“.

Josef Holeček

Václav Nebeský pochyboval, že by se někdo mohl pokusit o překlad originálu do češtiny, ale přesto za několik let Kalevaly došlo. Zasloužil se o něj český spisovatel, překladatel a novinář Josef Holeček. V době, kdy většina překladatelů sahala po dílech autorů „velkých“ evropských literatur, zastával Holeček názor, že je třeba studovat a převádět národní poezii národů „malých“. Sám se nejprve zabýval lidovou slovesností jižních Slovanů a vydal řadu básnických překladů jihoslovanské epiky. Pak začal Holeček na radu dr. Leopolda Geitlera, profesora slavistiky a srovnávacího jazykozpytu, studovat finštinu a vzhledem ke svému zájmu o lidovou poezii není divu, že si za cíl vytkl právě překlad Kalevaly. Úryvky z překladu uveřejňoval Holeček od roku 1875 v různých kulturních časopisech, doufaje, že se podaří celému dílu najít nakladatele. Když se to až do počátku 90. let nepodařilo, vydal Kalevalu  vlastním nákladem. Ohlasy na jeho překlad byla velmi příznivé jak v našem tisku, tak ve Finsku, avšak dílo na odbyt příliš dobře nešlo, což potvrzuje i toto oznámení vydané ve Světozoru roku 1897: „J. Holeček pracoval nad svým překladem dvacet roků. Začal vycházet v roce 1894. Doporučení Kalevaly ke koupi a čtení, aby nakladatel neutrpěl značné ztráty nákladní.“

Josef Holeček naštěstí nezahořkl a pokračoval v překládání finské lidové poezie. Výsledkem jeho snah bylo roku 1904 vydání výboru ze sbírky finské lidové lyriky Kanteletar. Tento výbor byl však posledním Holečkovým překladatelským počinem na poli finské literatury, pro příště se soustředil již na svou vlastní literární tvorbu. O tom, že jeho překlady byly ve Finsku ceněny, svědčí i to, že finský prezident Lauri Relander udělil 3. prosince 1952 Josefu Holečkovi za velké literární zásluhy a vytrvalou překladatelskou činnost Komandérský kříž bílé růže II. třídy.

Bořivoj Prusík

Kromě Holečkova překladu Kalevaly vyšla roku 1908 ještě její prozaická verze, kterou z ruského převyprávění přeložil Bořivoj Prusík. Zajímavé na tomto vydání Kalevaly je rovněž to, že se jednalo o vydání ilustrované (autorem ilustrací byl Viktor Oliva). Prvním finským ilustrovaným vydáním totiž byla až Gallén–Kallelova Koru–Kalevala z roku 1922.

Vladislav Stanovský

Dlužno ještě připomenout vydání české knížky pro děti O třech bratřích z Kalevaly a kouzelném mlýnku z pera výborného vypravěče pohádek a kritika dětské literatury Vladislava Stanovského. Knížka vyšla jen jednou ve Státním nakladatelství dětské knihy (později Albatros) v roce 1962 v nádherné grafické úpravě Oldřicha Hlavsy s ilustracemi Stanislava Kolíbala. Vladislav Stanovský ovšem nevycházel jen z Lönnrotovy Kalevaly (protože neuměl ani slovo finsky, tak spíše z Holečkova překladu), ale především z ruských překladů lidových karelských a finských písní; tedy z podobných zdrojů jako sám Lönnrot. Příběh tří karelských bratří je zpracovaný v prozaické formě a doplněn několika veršovanými runami o Kalevovi, Untamovi a Kullervovi.

Poslední vydání Holečkova překladu

Vlastní Kalevala v Holečkově překladu vyšla již čtyřikrát, naposledy v roce 1999 v Nakladatelství Ivo Železný. Je velmi potěšující, že v dnešní záplavě nejrůznější literatury někdy značně komerčního a brakového charakteru, kterými naše knihkupectví přetékají, se najde dostatečný entusiasmus někoho, kdo chce podobnou literaturu vydat.

Novinka roku 2014 (doplněno)

Jan Čermák: Kalevala Eliase Lönnrota a Josefa Holečka v moderní kritické perspektivě. Vydavatelství Academia uskutečnilo dlouho plánovaný a všemi milovníky severských eposů očekávaný nakladatelský počin – vydalo znovu finský národní epos Kalevala z poloviny 19. století, jedno ze stěžejních děl světové literatury, tentokrát s komentáři Jana Čermáka a s ilustracemi Akseliho Gallen-Kallely.

Pookračování v samostatném článku

Zdroje

Eino Jutikkal a Kauko Pirinen, in Dějiny Finska, vydavatelství LN, česká Wikipedie

Michael Stanovský, 25. listopadu 2010