Sauna u amerických Mayů

foto archiv

Všichni si myslí, že sauna je bůhvíjaký vynález Seveřanů, maximálně tak jsou ochotni připustit, že jde společný projekt Rusů (ruská parní baňa) a Seveřanů. Zde se znovu vynořuje kacířská myšlenka, jakže to vlastně s těmi Rusy doopravdy bylo. Ve švédském televizním filmu Vikingové II – cesty na východ se praví, že podle Nestorovy kroniky byl Novgorod hlavním městem nové země, která byla nazývána Rusland, tedy země Rusů (Rusarnas land). Mnozí historikové však mají za to, že ruské slovo rus a finské Ruotsi (Švédsko), pochází ze starošvédského rus. Slovo se objevuje i na runových kamenech v Upplandu. V ruských kronikách jsou také údaje o tom, že vikingové se nazývali rus. Bylo to pojmenování válečníků veslujících na lodích, kterými se plavili vikinští válečníci.

Ale to jsme odbočili. Zdá se, že podobný nápad na očistnou lázeň jako evropští Seveřané měli i na druhém konci zeměkoule. Američtí archeologové totiž zřejmě přišli na to, že středoameričtí Mayové se už před 3000 lety rádi chodili potit do sauny.

Mayské město Cuella ve státě Belize dlouho skrývalo před archeology podivnou hádanka. Ta spočívala v záhadně nezaplněném východním cípu tamního náměstí. Záhadu rozluštil až tým archeologů Bostonské univerzity vedený doktorem Normanem Hammondem.

Ten došel k závěru, že na onom východním místě byla nejstarší mayská potírna, kam se dávní obyvatelé Střední Ameriky už kolem roku 900 před Kristem chodili očišťovat, léčit a provádět rituály. Tedy dávno před tím, než Římané začali ve Středozemí stavět své slavné lázně a dávno před tím, než na něco podobného přišli Seveřané.

Hammondovi spolupracovníci narazili na základy stavby, jež nebyla širší než dva a půl metru a jen o trochu delší. U jednoho rohu místnosti odhalili prohlubeň v kamenném podkladu. Povrch zdi nad ním byl zašedlý a načervenalý a našly se neklamné známky toho, že místo bylo vystaveno dlouhodobě vysokému žáru. Vedla odtud šachta, která ústila do kameny obloženého kanálu plného popela. Ten procházel středem místnosti a z každé strany byly nízké kamenné lavice.

Archeologům nebyl zpočátku účel stavby ani trochu jasný. Pomohla jim vlastně náhoda. Střechu, kterou původně postavili nad vykopávkami, zničila bouře. „Tak jsme nad výkopem rozprostřeli plachtu, abychom se uchránili před žhavým sluncem a aby nálezy nevysychaly,“ píše Hammond se studentem Bauerem do archeologického deníku. „A najednou tam bylo strašné horko a vlhko. Někdo prohlásil, že je to jako v sauně.“

Do místnosti se vešlo asi šest lidí, sedávali vedle sebe na lavicích, natahovali nohy k horkým kamenům spočívajícím v kanálu a není vyloučeno, že na ně lili vodu, a vytvářeli tak páru. Nedůvěřivého čtenáře napadne, co vedlo obyvatele tropů, aby se ještě potili. „Možná, že ze stejného důvodu, z jakého nyní pijí v tropech horký čaj. Když se potíte, vaše tělo se ochlazuje,“ vysvětluje doktor Hammond.

ms, 23. března 2001
podle LN a ČTK, foto archiv Severských listů