Česká vědecká stanice v Antarktidě už naplno pracuje

mapa ostrova na google-maps
podrobná satelitní mapa












Česká vědecká stanice v Antarktidě
Foto Zdeněk Venera
Česká geologická služba, únor 2005

Polární stanice Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě oficiálně zahájila svoji práci v roce 2007. Slavnostního otevření se přímo na místě zúčastnili, kromě vědeckého týmu stanice, také děkan Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně Milan Gelnar a Petr Matějů z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Česká stanice bude sloužit především vědeckým účelům – výzkumu v oblasti klimatologie, geologie, hydrologie, chemie, botaniky a zoologie.

Fotografie z ostrova Jamese Rosse a z budování české polární stanice

Čeští vědci budou mimo jiné sledovat proces ubývání ledu v oblasti ostrova Jamese Rosse a odledněné oblasti podrobně zmapují. Jedním z cílů klimatologického výzkumu bude také získat komplexní informace o klimatu v regionu a pokusí se propočítat dopady změny klimatu na živou přírodu i další postup odledňování v této části Antarktidy. Výsledky jejich výzkumu se tak stanou jedním z důležitých podkladů dalšího vývoje světové klimatologie.

Geologický výzkum má za cíl pomoci rekonstruovat nejstarší fáze vzniku této oblasti jižního polárního kontinentu. Jedním z výstupů by měla být například podrobná geologická a paleografická mapa oblasti v měřítku 1:25 000. Geologové se budou zabývat také studiem procesů zvětrávání a pedogeneze (vzniku půdy).

Stanice Johanna Gregora Mendela bude sledovat také znečištění oblasti, způsobené lidskou činností na obydlených kontinentech – například organickými, ale i dalšími toxickými znečišťujícími látkami.

Český vědecký tým bude studovat také zdejší biodiverzitu – tedy rozmanitost nejrůznějších zdejších ekosystémů, rostlin i živočichů. Botanický výzkum se zaměří především na všechny typy suchozemských a mokřadních ekosystémů odledněného území ostrova (jde zejména o cyanobakterie, řasy, lišejníky a mechorosty). Zoologové provedou především základní průzkum orientovaný na zmapování výskytu bezobratlých půdních živočichů a budou také studovat základní charakteristiky převládajících živočišných druhů.

Stanice Johanna Gregora Mendela byla na ostrově Jamese Rosse vybudována v letech 2005 a 2006. Ve druhé polovině února 2005 se podařilo z připluvšího chilského ledoborce Almirante Viel bez pomocí těžké vyloďovací techniky dostat na břeh ostrova prakticky celou rozloženou stanici (přes 150 tun materiálu). Následovala stavba hlavního objektu základny a umístění kontejnerů, které tvoří její technické zázemí. Na konci sezóny 2005 opouštěli budovatelé zazimovanou základnu, kde zbývalo jen dokončit část hlavní budovy a oživit veškeré technické systémy stanice. V sezoně 2006 se vše podařilo dokončit a hlavně odzkoušet zařízení stanice. V březnu 2006 byla stanice slavnostně nazvána po slavném českém genetikovi a klimatologovi Johannu Gregoru Mendelovi.

Stanice je koncipována pro letní provoz. Bude tedy fungovat v antarktickém létě – od konce prosince do začátku března. V tomto období na ní může pobývat až 15 osob. Posádka je ubytována v provozním objektu, řešeném jako dřevostavba s dokonalou tepelnou izolací. Vytápění stanice je zabezpečeno vzduchotechnikou, využívající solární ohřev vzduchu a dohřev pomocí elektrické energie, získávané hlavně z osmi větrných elektráren o celkovém výkonu cca 12 kW. Jako záložní zdroje elektrické energie jsou připraveny dieselagregáty. Technické zabezpečení stanice doplňuje devět samostatných kontejnerů pro zajištění funkcí jako např. zásobování elektrickou energií, sklady náhradních dílů, paliva, potravin, spalovny komunálního odpadu a garážování dopravních prostředků.

Ostrov Jamese Rosse leží na atlantské straně nejsevernější části Antarktického poloostrova, zhruba mezi 63°45' a 64°30' jižní šířky a 57°00' a 58°30' západní délky. Ostrov má cca 70-80 km v průměru a z více než 80 % je pokrytý ledovcem. Odledněné území ostrova má charakter polární pouště, ale je zde život. Na kamenitých svazích se vyskytují mechy a lišejníky ve vodních tocích a mělkých mokřadech sinice a řasy. Z větších savců se vyskytují tuleni (tuleň Weddelův) a lachtani (lachtan antarktický). Ptáci jsou zastoupení rybákem antarktickým a chaluhou antarktickou. Občas se objevuje také tučňák kroužkový. Denní teploty v létě vystupují na hodnoty okolo 5 °C s maximy přes 10 °C. Noční minima v létě klesají k hodnotám -10 °C. Srážky jsou na ostrově četné i v létě, převážně ale sněhové. Nejvyšší vrchol ostrova se jmenuje Mount Haddington (1620 m n.m.).

Poprvé ostrov spatřil sir James Clark Ross v roce 1842 při své objevitelské plavbě do Antarktidy. Tehdy jej nazval Haddingtonovou zemí, protože netušil, že se jedná o ostrov. První lidé na ostrově se objevili v roce 1903, byli to členové švédské expedice pod vedením Otto Nordenskjölda.

Prvním Čechem v Antarktidě byl Václav Vojtěch, který se sem dostal 27. ledna 1929 s nákladní lodí Eleanor Bowling, která zakotvila ve Velrybím zálivu Rossova moře. Z Nového Zélandu přivezla zásoby pro polárníky, kteří tu pod velením amerického admirála Richarda Evelyna Byrda obývali tábor Malá Amerika. Od dobytí jižního pólu Roaldem Amundsenem tehdy uplynulo 18 let.

Čeští vědci se v Antarktidě objevili až osmadvacet letech poté. Od roku 1957 do roku 1970 zde postupně pracovalo dvanáct vědců a novinářů. Bylo to především období hledání příležitostí a směrů kudy by se měl český antarktický výzkum ubírat. Všechno začíná prvním pobytem astronoma RNDr. Antonína Mrkose na sovětské stanici Mirnyj a končí účastí RNDr. Josefa Sekyry v americké expedici Deepfreeze. Sekyra se 26. prosince 1969 jako první Čechoslovák tehdy dostal na jižní pól – navštívil zdejší polární stanici Amundsen-Scott.

tisková zpráva Ministerstva životního prostředí, 5. února 2007