Šance být volný

foto www.orcas.org

Budoucnost Keika bude ještě nějaký čas nejasná.

Islandští vědci se během několika týdnů chystají se určit, zda je Keiko již připraven pro živobytí jeho vlastním prostředí. Skupina amerických vědců z organizace Ocean Futures chce vzít velrybu na volnou vodu na jižním pobřeží Islandu. Potom ohodnotí Keikovu připravenost k pobytu ve volném oceánu. Keikovi pečovatelé doufají, že se během léta dozvědí, jak se velryba dokáže o sebe postarat a přípojit k některému z velrybích stád.

V loňském roce Keiko podnikl na čtyřicet "exkurzí" ze svého dočasného bydliště v Klettsvítském zálivu a uplaval při nich přes 1000 kilometrů. Při těchto výletech měl asi patnáctkrát příležitost přijít do styku se svými volně žijícími kolegy.

Nutno ale přiznat, že velrybák Keiko dělá pokroky. V roce 1998 byl za velké pozornosti médií zahájen pokus o navrácení kosatky Keiko do volné přírody. Přivezli jej z Ameriky zpět na Island a umístili v Klettsvítském zálivu.

Keiko, kterému je nyní 24 let, byl odchycen jako mládě v roce 1979 v islandských vodách. V roce 1982 byl prodán do "marinelandu" v Kanadě a poté do akvaparku v Mexiku. Tam byl také v roce 1992 natočen první díl filmu Zachraňte Willyho, díky němuž se našlo množství sponzorů, kteří chtěli Keika "skutečně zachránit" a navrátit přírodě.

Ještě v září roku 1999 prohlásil Hallur Hallsson, mluvčí nadace, která pokus o navrácení kosatky do volné přírody organizovala, Keika asi navrátit nepodaří. Velryba kosatka musí denně nalovit 100 kg drobných ryb, aby se uživila. Nadace tehdy vytvořila poloumělou "vodní klec" tím, že přehradila sítí jednu z úzkých zátok na Islandu. Keiko tak nemohl odplout, ale do klece mohly dostatečně velkými oky sítě proplouvat ryby, které se měl filmový představitel Willyho naučit lovit pro samostatný život. "Keiko se však za celý rok ani jednou nepokusil ulovit živou rybu, natož vstoupit do kontaktu s jinými kosatkami, které se čas od času z moře přiblížily k jeho kleci," uvedl tehdy mluvčí.

Loni na jaře se vědci rozhodli, že pro Keika neleznou "nevěstu". Chovatelé totiž naplánovali, že během několika týdnů Keiko konečně vypluje na volné moře a zamiluje se. "Nalezení přítelkyně pro Keika je teď naším úkolem číslo 1," prohlásil v květnu roku 2000 jeho trenér na Islandu Jeff Foster. Pro takového fešáka prý nebude problém slečnu najít, navíc poblíž "Keikova zálivu" se podle Fostera pohybuje kolem 25 velryb a jaro už udělá své. Další důvod, proč se chovatelé pokusili vypustit Keika na moře byl i ten, že se rekonstruovalo jeho dočasné bydliště. "Uvidíme, zda se pak vrátí nebo ne. Bude blízko dalším velrybám. Pokud se k nim připojí, bude dobře. Jestliže se tak nestane, může se vrátit," říkal tehdu Brain Huff ze společnosti Ocean Futures, která organizuje návrat velkých mořských savců ze zajetí do volné přírody neboli v tomto případě do volného moře. Keiko pak celý rok podnikal výpravy, byť organizované, do okolního volného moře. Z nynějšího "výběhu" u islandských břehů plul tři hodiny za člunem v rámci programu, jehož cílem je mořského savce opět adaptovat na život v přírodě. Nakonec ale kosatka "s radostí" zase dorazila zpátky do mořské zátoky asi 150 km od Reykjavíku, kde dočasně žije.

Zvykání na svobodu a pokusy, aby Keiko opět zdivočel stále ztroskotávají. Vědci soudí, že kosatka po 20 letech života v zajetí ztratila přirozené instinkty. Snad letos…

ms, 23. května 2001