ToplistNa vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Československý zbrojní vývoz do Švédska


Švédský lehký tank Strv m/41 ve švédském
tankovém muzeu v Axvallu
foto: archiv Vladimíra Franceva

21cm pobřežní kanón Škoda V2 v německém
 muzeu v Sinsheimu
foto: archiv Vladimíra Franceva

Malý tank Praga AH-IV-Sv (Strv m/37) na pomníku
před kasárnami pluku Södermanlands ve městě
Strängnäs, foto: archiv Vladimíra Franceva

malý tank Praga AH-IV-Sv

Bojové vozidlo pěchoty (BVP-1) je lehké bojové
pásové vozidlo s vysokou pohyblivostí, vybavené
mohutnými zbraněmi a pancéřovou ochranou

PBV 301

PBV 301

Lehký tank PRAGA LT vz.38 Pz.Kpfw. 38(t)

Škoda PA-II, vlevo kruhový otvor vstupu k
chladicímu ventilátoru
foto: archiv

Vážený pane šéfredaktore, kontaktovala mne Arnošta Vieweghová z Brna. Viděla ve Stockholmu v Královském vojenském muzeu v tamní prodejně moje knížky o československých exportních tancích a usoudila, že by čtenáře Vašich Severských listů toto téma mohlo zajímat. České tanky totiž hrály v letech 1938 až 1945 ve švédské armádě dosti podstatnou roli. Stopy zbraní československého původu v severských zemích jsou zajímavé a léta již je sleduji. V. F.

V době vzniku Československé republiky bylo Švédské království vyspělým průmyslovým státem, schopným zabezpečovat potřeby svých ozbrojených sil z vlastních zdrojů. Výzbroj od pěchotních zbraní po letadla a válečné lodě vyrábělo a dosud vyrábí Švédsko prakticky výlučně v domácích závodech.

Ve 20. století silně rozvinutý zbrojní průmysl Československa, který se exportně uplatnil po celém světe, neměl za této situace příliš nadějí proniknout na švédský trh. Přesto se zde několik významných zbrojních obchodů uskutečnilo.

Již v roce 1921 si švédská armáda objednala ve Škodových závodech v Plzni dvě pěchotní děla 37 mm d/27 se 400 náboji, dvě protiletadlová děla 9 cm vzor 12/20 a čtyři protiletadlová děla 8 cm vzor 18/19 s 1900 granáty. Zbraně dodané v prosinci 1921 a únoru 1922 měly nejspíše posloužit domácí dělovce Bofors jako studijní materiál. Ke studijním účelům Švédsko zakoupilo v téže době i 400 ručních granátů od firmy Janeček. Dvě škodovácká protiletadlová děla z let 1921 až 1922 jsou dodnes zachována ve vojenském muzeu v Helsingborgu.

Další obchod Škodových závodů do Švédska se uskutečnil teprve na počátku 2. světové války, kdy vyvezly v roce 1940 celkem 21 třínápravových dělostřeleckých tahačů Škoda 6V za 6,75 milionu korun. Tyto vozy pak dlouhá léta sloužily k tažení 152 mm těžkých děl Bofors vzor 1937, používaných v mobilních bateriích pobřežní obrany.

Další vývoz dělového materiálu do Švédska se realizoval až v první polovině roku 1944, kdy z Plzně vyexpedovali devět těžkých kanonů Škoda V-2 ráže 21 cm, určených rovněž pro pobřežní obranu. O dodávce se jednalo již od roku 1940, ale němečtí okupanti upřednostňovali ve Škodovce dodávky pro vlastní ozbrojené síly. Kontrakt z 20. března 1942 měl hodnotu 110 milionů korun a dosáhl by i většího objemu, ale 26. května 1944 Hitler osobně zakázal další dodávky škodováckých děl do Švédska.

Obchodní styky Škodových závodu se švédským zákazníkem se obnovily ihned po válce a již v roce 1946 se vyvezl za války objednaný povelový přístroj PPP-1 pro baterie pobřežních kanonů 21 cm Škoda V-2. Hodnota toto dodávky činila 1 520 015 švédských korun (11,5 milionu Kč). V roce 1947 jí následovalo střelivo ráže 21 cm za 811 485 švédských korun. Tento vysoce výkonný mobilní dělostřelecký komplex udržovala švédská pobřežní obrana v bojeschopném stavu až do konce 20. století.

V oboru pěchotních zbraní byla švédská armáda prakticky soběstačná díky domácím výrobcům. Přesto v roce 1939, krátce po okupaci Československa, projevili Švédové zájem o světoznámý lehký kulomet ZB vzor 26 ze Zbrojovky Brno, neboť se nabízel v počtu 3000 kusů za výhodnou cenu. Tyto zbraně nezískala švédská armáda přímo od výrobce, ale ze skladu německé armády, kde se po odzbrojení československé armády ocitly všechny zbraně. Ve Švédsku byly zavedeny jako vzor 1939 a ve Zbrojovce Brno pro ně objednali 3 miliony nábojů ráže 7,92 mm Mauser.

Vzhledem k tomu, že švédská armáda používala u pěchotních zbraní ráže 6,5 mm, bylo po válce rozhodnuto přestavět tyto kulomety na toto střelivo. Nové hlavně pro ně byly objednány v československé Zbrojovce Brno, národní podnik, s jejich dodáním ve 40. letech prakticky končí export zbrojního materiálu vojenského charakteru z Československa do Švédska.

Největšího rozšíření však dosáhla spolupráce švédských a československých výrobců při výstavbě tankových jednotek švédské armády před 2. světovou válkou a v jejím průběhu. Již v listopadu 1926 došlo k prvnímu kontaktu mezi Švédskem a Československem v tomto oboru. Tehdy absolvoval měsíční stáž u praporu útočné vozby v Milovicích švédský kapitán Oldenberg jako vůbec první zahraniční důstojník. Jeho zkušenosti z této stáže se zřejmě zúročily, neboť ve Švédsku po pár letech postavili obrněný automobil vzor 29, konstrukčně zjevně vycházející z československé konstrukce Škoda PA-II.

V roce 1936 dostala švédská armáda ze státního rozpočtu solidní částku na rozšíření dosud nepočetných tankových sil. Vedle domácí firmy Landsverk se ucházely o dodávky tanků i renomovaní výrobci z Anglie, Francie a Německa. Soutěž o uvažovaný čtyřtunový kulometný tank však vyhrál československý strojírenský koncern ČKD. Po delších obchodních jednáních tak byla ve Stockholmu 12. července 1937 podepsána smlouva o dodávce 48 malých tanků Praga AH-IV-Sv v celkové hodnotě 1 943 040 švédských korun, k tomu náhradní díly za 75 tisíc švédských korun.

Podle podmínek smlouvy se dodávek zúčastnily i švédské firmy – pancéřové plechy vyráběla železárna Avesta, motory Volvo a kulomety dodala domácí vojenská správa. Vozy, které dostaly označení vzor 1937, se montovaly ve Švédsku na přelomu let 1938 a 39 a na počátku 2. světové války tvořily vedle šestnácti kanonových tanků Landsverk vzor 1938 jedinou tankovou sílu Švédska. Sloužily do roku 1953 a dodnes je jich zachováno osm pro muzejní účely.

V roce 1939 následovala jednání o dodávkách větších tanků ČKD, vyzbrojených kanonem a dvěma kulomety, zavedených do výzbroje československé armády jako LT vzor 38, ale vyráběných až pro německou armádu jako Pz.Kpfw.38 (t). 21. března 1940 Švédsko objednalo 90 vozů označovaných firmou Praga TNH-Sv beze zbraní za 10,9 milionů švédských korun. Celá série byla sice dohotovena, ale zabavila ji německá armáda, která potřebovala nutně tyto kvalitní kanky na frontě.

Švédové se nevzdali úmyslu zavést lehké tanky ČKD do své výzbroje a v roce 1941 si zajistili práva na licenční výrobu a koupili vzorový vůz. První sérii 116 tanků označovaných Strv m/41 SI vyrobila mezi prosincem 1942 a srpnem 1943 automobilka Scania Vabis. Na ní navázala druhá vylepšená série Strv m/41 SII se 104 vozy, z nichž poslední expedovala v březnu 1944. Byl to nejpočetnější švédský lehký tank válečného období a když v 50. letech 20. století zastaral, všech 220 kusů se využilo k přestavbě na obrněné transportéry. Pod označením PBV 301 je v letech 1960 až 1963 stavěla firma Hägglund a sloužily pak v nové roli ještě více jak deset let.

Když ve druhé polovině 2. světové války švédská armáda nahrazovala ve své výzbroji lehké tanky středními typy, využilo se konstrukce Strv m/41 SII k vytvoření samohybného děla SAV m/43. Těchto vozů vyzbrojených dělem ráže 105 mm vzniklo do března 1945 celkem 36 a armáda je vyřadila ze své výzbroje až v roce 1973.

Poslední známou dodávkou obrněných vozidel československého původu do Švédska, byť nepřímou, byla obrněná vozidla pěchoty BVP-1. Švédská armáda v roce 1992 získala levně v Německu 350 BVP-1 z výzbroje bývalé lidové armády NDR. Tyto vozy jezdily ve Švédsku pod označením PBV 501 a byly vyrobeny pro NDR v Československu. Před dodáním do Švédska prošly na objednávku nového vlastníka důkladnou repasí ve vojenském opravárenském závodě Šternberk.

Vladimír Francev, psáno pro Severské listy, 10. září 2005

autor je pracovníkem Vojenského historického ústavu v Praze,
jak o sobě říká, zbraně a láska k Severu je jeho zaměstnáním a zároveň i „diagnózou“

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,70   hodnoceno: 20 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.307.198 • onln: 2 • robot ostatni • php: 0.399 sec. • www.severskelisty.cz • 54.226.55.151
file v.20180224.034623 • web last uploaded 20180224.034428
2017:323 • 2018:11