Česko-lotyšský slovník

Veletrh Svět knihy 2006 přinesl mnoho zajímavých novinek především milovníkům severoevropské knižní kultury. Jednou z nich byl také nový Česko-lotyšský slovník.

Nový Česko-lotyšský slovník se na knižním veletrhu objevil na prodejních pultech jako první moderní slovník mezi češtinou a lotyštinou (a nepočítáme-li malý, běžně nedostupný Entnerův Slovníček česko-lotyšský z roku 1928, tak také skutečně jediný). Vydání tohoto velkorysého projektu neznamená jen zaplnění dlouho přehlížené mezery v české lexikografii, je také příznivým signálem, že i pro uživatele malých a z komerčního hlediska relativně nelukrativních jazyků (lotyština má zhruba 1,3 milionu rodilých mluvčích) mohou vznikat kvalitní jazykové příručky. Tohoto záslužného činu se chopilo nakladatelství LEDA, které slovník vydalo za podpory lotyšského Státního fondu kulturního dědictví.

Slovník obsahuje přibližně 23 000 hesel na 365 stranách A4, podle tradičního dělení je tedy rozsahu spíše středního. Na první pohled je zřejmé, že se jedná o precizní překladový slovník zpracovávající nejen paradigmatickou, ale i syntagmatickou stránku jazyka: v rámci možností omezených pouze jeho rozsahem přináší totiž také podstatné informace o valenci, funkci, frazeologii a kolokabilitě i kontextuální charakteristice jednotlivých lexémů, lotyšské ekvivalenty jsou často doplňovány výstižnými příklady, které dobře znázorňují jejich použití v praxi. Heslová slova i překladové ekvivalenty jsou komentovány rovněž s ohledem na jejich stylovou platnost a případnou expresivitu. Z hlediska funkce se jedná o slovník spíše kódovací – tedy vhodný především pro českého uživatele, je však velmi vstřícný i vůči uživateli lotyšskému.

Po technické stránce je slovník vypracovaný s velkou pečlivostí a citem pro jazyk. Důsledně je vyznačena a komentována homonymie a polysémie, homonyma jsou uváděna jednotlivě jako samostatná hesla. Zahrnuty jsou rovněž nejběžnější varianty a dublety heslových slov. Každé heslové slovo a jeho lotyšské ekvivalenty jsou vybaveny všemi potřebnými gramatickými informacemi, a to včetně hláskových alternací a jinak obtížných a nepravidelných tvarů. Výběr lexikálních jednotek pokrývá běžně používanou spisovnou slovní zásobu obou jazyků, která je rozšířena frekventovanějšími kolokviálními i slangovými výrazy, internacionalismy a běžnými abreviaturami (přičemž se uvádí i jejich výslovnost v obou jazycích), geografickými názvy, a v neposlední řadě také důležitými odbornými termíny z nejrůznějších oborů včetně ekonomie, zoologie, botaniky a techniky. Slovník tak nabízí na poměrně malém prostoru dosti podrobnou informaci o aktuální slovní zásobě obou jazyků s evidentním zaměřením na všestrannost a praktickou použitelnost. Autorka pracovala nejen s tradiční slovníkářskou bibliografií, doplnila ji také databází Českého národního korpusu, což jistě nemálo přispělo k výběru relevantní slovní zásoby (z hlediska frekvence) a především její aktuálnosti.

V přílohách je publikace vybavena vším, co dobrý překladový slovník potřebuje: podrobnými dvojjazyčnými pokyny pro uživatele, abecedním seznamem používaných zkratek (na základě češtiny a latinského názvosloví opět s překladem do lotyštiny), přehledem lotyšské mluvnice a na závěr nezbytným seznamem konjugačních paradigmat obtížnějších lotyšských sloves. Gramatická příloha je stručná, vypracovaná velmi systematicky a s mimořádnou pedagogickou citlivostí. Přináší základní informace o grafice i pravopise lotyštiny, její fonetice a fonologii, morfologii i syntaxi; vše je podáno dobře srozumitelnou formou a podpořeno výstižnými příklady. Paradigmata jsou uspořádána v tabulkách, což výrazně podporuje přehlednost a funkčnost této části.

Je třeba zdůraznit, že slovník je zjevně výsledkem erudované práce zkušeného lingvisty a redakčního týmu. Vždy se však může stát, že nějaká chybička se „vloudí“. Například hned po otevření slovníku na první stránce písmene A nás může překvapit existence jakési „Moserovy abecedy“ (pod heslem „abeceda“), přičemž záhy s pomocí lotyšského ekvivalentu („Morzes bece“) rozšifrujeme, že se jedná o obyčejnou morseovku se zbytečným překlepem. Jindy se stane, že narazíme na chybně označený morfematický šev, jako například u hesla „adopto|vat“ (v takovém případě by tedy Lotyš, který se učí česky, vytvořil 3. os. singuláru, jejíž koncovka -uje je uvedena u lemmatu jako součást gramatické informace, jako „adoptouje“). Takovéto nedostatky jsou však ve slovníku naštěstí jevem velmi řídkým. Komentář si zaslouží rovněž úvodní část obsahující pokyny pro uživatele. Ta by měla především napomáhat ke snadné orientaci ve slovníkových heslech. Autorka zde operuje s poměrně širokým spektrem lexikologického názvosloví, které je pro každého lingvistu samozřejmostí, pro obyčejného turistu bez filologického vzdělání však tato část může být hůře přístupná právě pro svou přetíženost odbornou terminologií. Ne vždy jsou zde totiž méně běžné pojmy vysvětleny tak, aby byly snadno pochopitelné i pro laika. Je proto otázkou, zdali nejde o efektnost poněkud přebíjející kýženou efektivitu. Zde je třeba zmínit, že tento dojem vychází z mírného nepoměru mezi českou a lotyšskou verzí (ve prospěch textu lotyšského, který působí přirozeněji a srozumitelněji).

Je zřejmé, že Česko-lotyšský slovník je určen především odborné veřejnosti – překladatelům, tlumočníkům a studentům filologických oborů, kteří v něm najdou velice kvalitní pomůcku ke své práci. Jsem si však jista, že jej i přes výše zmíněnou překážku ocení také veřejnost širší, neboť slovníková část je uživatelsky velmi příjemná a pokrývá praktickou a hlavně moderní slovní zásobu. Sečteno a podtrženo, celkový dojem z nového Česko-lotyšského slovníku je velmi pozitivní, jedná se o výbornou práci na vysoké úrovni. Nezbývá než doufat, že bude brzy doplněn stejně zdařilým protějškem lotyšsko-českým.

Mgr. Hana Vaňková, červen 2006

Sandra Nikuceva: Česko-lotyšský slovník / Čehu-latviešu vrdnca, LEDA 2006, ISBN: 80-7335-069-6, 420 stran, cena 690 Kč, na internetových knihkupectvích sleva cca 10 %