Helsinky jako dějepisná kniha

Když Švédové v roce 1550 zakládali Helsinky, doufali, že se jejich vliv posune výrazně na východ. Záviděli totiž německému obchodnímu spolku Hansa jejich prosperující obchody kolem Baltu. Avšak teprve za nadvlády ruského cara se z Helsinek stalo sídlo, které se nemusí stydět být metropolí Finska.

Helsinky se mohou zdát nejméně „bomboidní“ město ve Skandinávii, přesto je mohu jen doporučit. Je tu méně turistů, než ve Stockholmu či Oslu nebo Kodani. Vadou na kráse je jen, že skoro všichni turisté jsou Rusové. Ale když se dostanete z centra (kde tohpo zase tolik k vidění není), dostanete se do normálních čtvrtí s normálními lidmi. A máte možnost trochu poznat i normální život. Rozhodně doporučuji si nechat jeden den času na Espoo, podívat se do slavné Tapioly (i když už je to zašlá sláva) a projet si město autobusem. Možná pochopíte i trochu, jak Finové přistupují k životu a krajině. Málokde na světě najdete hluboké lesy, jezera, bažiny nebo staré kamenné kostely v katastru města. Inu, takové je Finsko…

Senátnímu náměstí vévodí monumentální dóm
z dílny pruského architekta Carla Ludviga Engela.
Ve středu náměstí je pak socha cara Alexandra II.

Na Tržišti stojí klasicistní obelisk zvaný Carevnin
sloup s dvouhlavou orlicí na vrcholku (1833). Byl
vztyčen na památku návštěvy carevny
Alexandry, prvního ruského panovníka, který
Finsko navštívil.

Jezdecká socha slavného maršála a později
prezidenta Carla Gustafa Emila Mannerheima.

Na místě, kde byly roku 1550 založeny Helsinky,
dnes najdeme jen žulovou pamětní
desku a základy kostela.

Sousoší mytických Třech kovářů z národního eposu
Kalevala je na rohu Alexandrovy
a Mannerheimovy třídy.

Finské národní muzeum, budova postavená
roku 1910 ve stylu národního romantismu.
Vstupní hala je vyzdobena známými freskami
Akseli Gallén-Kalely na motivy
národního eposu Kalevala.

Roku 1748 začali Švédové budovat obrannou
pevnost Suomenlinnu přezdívanou „Gibraltar severu“.
Léta slávy však již má za sebou. Dnes tu rezavějí
desítky kanonů švédské, ruské či německé
provenience, většinou z doby 2. světové války.

Na Tržišti v přístavu, přímo proti radnici, se dá
nakoupit všechno možné. Nejvíc fascinují hromady
ovoce a hub – lišky patří mezi nejoblíbenější.

Na Tržišti v přístavu – jeden z typických suvenýrů
z Laponska. Dřevěný hrníček nazývaný kuksa.

Kostel vytesaný do skály zvaný Skalní chrám
(Temppeliaukionkirkko). Podzemní chrám
navštěvuje neustále mnoho turistů.
foto Michael Stanovský

Trochu o Rusech

Říká se, že kam ruská noha šlápne, sto let tráva neroste. V případě Finska to neplatí. Finsko patřilo od nepaměti pod švédskou korunu. Ovšem bylo to pro ni knížectví kdesi na východě, nezajímavé, zastrčené, obývané lesními dělníky a výrobci dřevěného uhlí a dehtu. Chabé pokusy pozdvihnout zdejší obchod se nesetkaly s velkým úspěchem.

Když v napoleonských válkách Finsko získali Rusové, nastaly tu jiné časy. Pro Rusy to byl průnik na západ, do oblasti středního Baltu, vidina prosperity a obchodu.

Finové dodnes vzpomínají na některé osvícené ruské panovníky, na Senátním náměstí (Senaatintori) stojí socha cara Alexandra II., který uznal finštinu jako oficiální jazyk a zrovnoprávnil jí s dosavadní švédštinou (švédština je však dosud druhým úředním jazykem, i když jí má jako rodnou řeč asi jen 6 procent obyvatel). Za ruské vlády vzniklo národní obrození, Finové si začali uvědomovat svoji identitu, opět bylo svoláno národní shromáždění.

Když člověk prochází Helsinkami, ruská minulost ho osloví na mnoha místech. Kromě zmíněného pomníku cara Alexandra II. je na nábřeží – přímo na Tržišti (Kauppatori) – je vztyčen klasicistní obelisk zvaný Carevnin sloup. Má na vrchu dvouhlavou orlici a postavili jej roku 1833 na památku návštěvy prvního ruského panovníka vůbec, carevny Alexandry.

Sochy vyprávějí

Sochy a památníky různých obrozenců, spisovatelů, básníků a politiků potkáte na každém kroku. O každém z nich by se dalo vyprávět. Na Finech je sympatické, že nesympatické pomníky neodstraňují. Před parlamentem jsou sochy významných prezidentů, kousek odtud před novou budovou Muzea moderního umění kousek od nádraží je jezdecký pomník maršála C. G. E. Mannerheima.

Mannerheim je opravdu velmi významný a obdivovaný Fin; před čtyřmi lety jej v televizní anketě zvolili za nejvýznamnějšího Fina všech dob. Po kariéře v carské armádě vedl Finsko do třech válek, pokaždé proti Rusům. Dvakrát stál v čele republiky, podruhé v letech 1944–46 jako prezident.

Snad jen památník cara Alexandra I., tedy toho, který roku 1809 Finsko definitivně „vyhrál“ nad Švédy a hlavní město přenesl z přístavního Turku do Helsinek, jsem nenašel.

Jak Švédové hloupě založili město

Švédové v 16. století usoudili, že by bylo vhodné se přiživit na úspěchu německého obchodního spolku Hansa, který čile obchodoval již i na východě v tehdejším Revalu (dnes estonském Tallinnu), a tak 12. června 1550 založili Helsinky. Jenomže to udělali hloupě, jižní pobřeží Finska je zčásti skalnaté, zčásti bažinaté, města se tu staví špatně. Nakonec Helsinky vznikly asi 12 kilometrů na sever od dnešního centra, prakticky ve vnitrozemí, v ústí řeky Vantaa, která se tu vlévá do mělkého, zčásti bažinatého zálivu. Město bylo postaveno narychlo, obyvatelé z ostatních částí země se sem stěhovali neradi, kupci z ciziny sem zajížděli obtížně. Takže Helsinky upadaly a hlavním městem se stalo přístavní Turku na jihovýchodním cípu země.

Dnes je v téhle části Helsinek malé předměstí, památník a základy kostela, pár typických finských dřevěných domků – a z původní elektrárny na řece Vantaa vybudované malé technické muzeum.

Generální guvernér Velkoknížectví finského Per Brahe dal poměrně záhy v roce 1640 Helsinky přemístit trochu jižněji, přibližně do míst, kde je dnes Senátní náměstí. Ovšem ani to příliš nepomohlo. Největšího rozkvětu se Helsinky dočkaly až za Rusů, když se staly novým hlavním městem.

Helsinky nebo Helsinky?

Dnešní Helsinky jsou velkým souměstím třech samostatných měst, které mnohé spojuje. Například mají společnou veřejnou dopravu a komunální politiku. Tři města – Helsinky, Espoo a Vantaa se někdy nazývají Velké Helsinky. V poslední době se k nim řadí ještě čtvrté město Kauniainen.

Na západě, při moři, se rozkládá Espoo, vlastně spíš taková předměstská oblast. Ukázka designu dvacátého století. Jsou tu zahradní čtvrti, ukázka, jak může člověk stavět a bydlet v symbióze s přírodou. Espoo se proslavilo především čtvrtí Tapiola. V padesátých letech se tu podařilo sladit novou zástavbu s okolními lesy a kopci. Tapiola je navíc soběstačnou oblastí. Jsou tu vysoké i nízké budovy, parky, fontány, plavecké bazény. Po svém dokončení si Tapiola získala pochvalné pohledy světa architektury. V Espoo najdete i jiné skvosty moderní architektury, třeba kampus technické fakulty helsinské univerzity projektovaný slavným architektem Alvarem Aaltem.

Severní Vantaa je mezi návštěvníky Helsinek známa především svým letištěm. Jenomže to stojí v polích, do vlastní Vanty je odtud daleko – a ani z autobusu, který jezdí do centra Helsinek z Vanty nic není vidět. Ono ale není o moc stát. Místní o Vantě říkají, že je to jedno velké sídliště. Pravdou je, že jde o rozvíjející se město, obchodní a průmyslovou oblast, která si dělá ambice na mezinárodní metropoli.

Hlavní je pevnost, která není vidět

Když byl roku 1703 založen Petrohrad, dostali Švédové strach. Ruský medvěd chtěl expandovat na západ, a tak se roku 1748 začala stavět velká námořní pevnost Suomenlinna (švédsky Sveaborg). Tehdy se jí přezdívalo „Gibraltar severu“. Dlouhá léta byla Suomenlinna přístupná pouze armádě. Teprve v roce 1973 skončila její vojenská kariéra a otevřela se civilním návštěvníkům. Dnes je Suomenlinna oblíbeným výletním místem a největším turistickým lákadlem Helsinek. Suomenlinnu tvoří několik ostrůvků s řadou opravených kasárenských a pevnostních budov, většinu z nich stále spravuje armáda. Je tu zachovalé opevnění s více než stovkou zrezivělých kanonů a děl, ve vojenských budovách je spousta muzeí, restaurací a kavárniček; některé jsou provozovány celoročně. Na centrálním ostrově je k nepřehlédnutí kostel postavený Rusy v letech 1849–1854 jako pravoslavná vojenská katedrála Alexandra Něvského, v roce 1920 přestavěný na luteránský. Suomenlinna byla zanesena do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Chcete-li Suomenlinnu navštívit, musíte použít motorovou loď, jiná cesta nevede. Obyvatelé Helsinek jí říkají lodní tramvaj. Platí tu jízdenky MHD – ale číslo tramvajové linky nemá. Z „turistického“ centra Helsinek však ze Suomenlinny uvidíte jen špičku kostela, je trochu dál na moři.

V Helsinkách je i několik dalších „výletních“ ostrovů, zoologická zahrada, skansen – osobně bych si je schoval raději na léto.

Procházka po městě

Helsinky roku 1808 vyhořely – a tak po jejich povýšení na hlavní město byly přestavěny v novém stylu. Nedá se přehlédnout inspirace tehdejším Petrohradem – široké ulice, neoklasicistní a empírové cihlové budovy, vize projektanta Johana Albrechta Ehrenströma a pruského architekta Carla Ludviga Engela. Senátní náměstí má za dominantu nádhernou bílou katedrálou také z Engelovy dílny. Náměstí je symetrické, vlevo univerzitní knihovna, vpravo budova vlády, uprostřed monumentální schodiště a před ním vytesaný car Alexandr II.

Na nábřeží je tržiště pod širým nebem, dnes i nově restaurovaná historickou tržnicí. Jsou tu i další důležité budovy – radnice a prezidentský palác. Vyjíždějí odtud „lodní tramvaje“ na Suomenlinnu či do ZOO a také spousta turistických vyhlídkových lodí s poznávací okružní plavbou po ostrůvcích a přístavech. A na trhu se dá koupit snad vše – hlavně ovoce a zelenina, upomínkové předměty – i nějaké to občerstvení.

Helsinky se dnes hodně přestavují a modernizují. Na místě starého nákladního nádraží vzniká nová koncertní hala, bývalá oblast starých skladišť, doků a přístavů, poloostrov Katajanokka, je zase hned vedle tržiště. Něco tu zbourali, něco přestavěli. Staré vězení přestavěli na luxusní hotel, ze skladišť vzniklo třeba art-kino nebo několik příjemných hospůdek. V 19. století tu stály dřevěné chaty, dnes je to klidná rezidentní čtvrť. V severní části je přístaviště finských ledoborců, v jižní přistávají trajekty z Estonska.

Kostely, kostely?, kostely!

Helsinky nejsou zrovna městem plným kostelů. Do Říma nebo Nazaretu mají daleko. Ale zato co kus, to krása. Kromě dómu na Senátním náměstí každého zaujme Uspenská ortodoxní katedrála, která se tyčí na kraji Katajanokky a je dobře vidět z tržitě. Byla sice postavena podle vzoru jedné istanbulské mešity, ale je ruská, vybudovaná Rusy za ruské nadvlády pro ruskou církevní obec. Je hojně navštěvována – především Rusy. Rusů je vůbec v Helsinkách hodně. Na rozdíl od Karlových Varů je však neskupují. Mají to sem z Petrohradu jenom kousek – a tak si dnešní možnost navštívit „kapitalistickou cizinu“ užívají…

Moc pěkný je Skalní chrám (Temppeliaukionkirkko). Doslova „Kostel vytesaný do skály“. Skála, kterou před mnoha lety obestavěli docela pěknými činžáky, byla výzvou. Bratři Timo a Tuoma Suomalainenové navrhli skálu zčásti rozbít a žulový kámen použít v kombinaci s betonem a mědí na výstavbu impozantního podzemního chrámu o průměru 24 metrů s nádhernou akustikou. Kostel tak od roku 1969 symbolizuje moderní finskou sakrální architekturu.

A co v zimě

Navštívit Helsinky v zimě není zdaleka tak špatný nápad, jak se může zdát. Potka se tu jen málo turistů, uvidíte zamrzlé moře, kde velké lodě (a v případě větších mrazů i ledoborce) musí prorazit cestu těm malým. Průměrná lednová teplota je jen mínus 4 stupně. A když je člověk pořádně vymrzlý, rád se uchýlí třeba do muzea, což mu v létě může připadat škoda.

Praktické informace (aktualizace duben 2015)

Příjezd

Finsko není dobře situováno na cestování z Evropy, železnice to po pevnině široce objíždí přes Dánsko a Švédsko (navíc vlak končí ve Stockholmu), autem/autobusem totéž v bledě modrém. Pro lidi toužící po cestě autem a po poznání lze doporučit cestu přes Polsko a Pobaltí. Dnes je to již poměrně velmi slušná a bezpečná cesta. Po německých a švédských dálnicích je to sice dále, ale časově srovnatelné. Nevýhodou je vždy nutnost cestovat přes moře, z estonského Tallinnu jde o dvouhodinový trajekt, přes Švédsko musíte jet dvěmi trajekty, které jsou výrazně delší.

Letadlem: bezkokurenčně nejvýhodnější cesta; společnosti Finnair i ČSA provozují denně celkem dva zpáteční lety z Prahy; dá se letět i nízkorozpočtovkou Norwegian Air s přestupen v Oslu či Kodani. Levněji se dá letět z polského Krakova či Warszavy, což je zajímavé především pro cestující ze severní Moravy a Slezska.

Autem: pokud někdo chce mít ve Finsku k dispozici auto (zvláště na kratší dobu), je lepší vyhledat půjčovnu (třeba již na letišti); cesta vlastním autem trvá dva dny a je třeba se přes moře přeplavit lodí.

Autobus, vlak: cesta vlakem přes Dánsko a Švédsko je několikadenní záležitost, zrovna tak autobusem, ani finančně to nevychází výrazně lépe, než letadlo.

Cestování po Helsinkách (ceny z roku 2014)

Pro nejlepší poznání Helsinek je rozumné použít městskou hromadnou dopravu (HSL). V Helsinkách je systém mírně jednodušší než Praze. V přepočtu je cena jízdného zhruba dvojnásobná.

Jezdí tu tramvaje, autobusy, metro, příměstské vlaky (elektrické jednotky) a lodě na ostrov Suomenlinna. Velké Helsinky jsou rozděleny do oblastí (vlastní Helsinky, Vantaa, Espoo a další). Jízdenka platí buď na jednu nebo více oblastí. Jednorázová jízdenka má časovou platnost a platí na všechno v rámci zakoupené oblasti. Dají se koupit i výhodné celodenní a vícedenní jízdenky. Prodej se odehrává prakticky výhradně v automatech (dá se platit i kartou) nebo u řidiče (s výjimkou cesty na/z letiště je to dražší).

Z letiště do města jezdí autobus 615 za 5 €; za více peněz pak expresní spoj provozovaný hotely – nebo pochopitelně taxi. Jednotlivé jízdenky pro cestu do města prodává i řidič bez přirážky. Od roku 2016 by sem měla zajíždět i okružní příměstská železnice, dobu jízdy to však příliš nezkrátí, zato odlehčí přetíženým autobusům v centru.

Jednotlivé jízdné po Helsinkách (jedna oblast) pořídíte v automatu za 2,50 €. Pro dvě oblasti (budete-li chtít jet třeba z Helsinek na letiště do Vanty nebo se podívat do sousedního města Espoo) vás jízdenka přijde na dvojnásobek. Nákup u řidiče se prodraží (jedna oblast 3 €).

Lépe je zakoupit celodenní lístek, pro jednu oblast stojí 8 € (vyplatí se již od čtvrté jízdy), koupíte-li vícedenní, další dny jsou již jen za 4 €. Jednodenní pro dvě oblasti (např. Helsinky+Vantaa) je za 12 €, další dny za 6 €. (www.hsl.fi)

Tip: Okružní turistická tramvaj č. 3T nebo 3B objíždí nejzajímavější místa Helsinek.

Pozor: V MHD se dá poměrně často narazit na revizory, pokuta je 80 €, takže jezdit bez lístku rozhodně nemůžeme doporučit. V autobusech se prokazujete jízdenkou řidiči. V příměstských vlacích chodí průvodčí.

Helsinki Card ( opět o něco dražší)

Zajímavé je koupit tzv. Helsinki Card (www.helsinkicard.com), což je turistický lístek doplněný o bezplatnou návštěvu řady muzeí a okružní jízdu Helsinkami. Při nákupu přes Internet je jednodenní/dvoudenní/třídenní varianta je za 41/51/61 €. Tyto karty se dají koupit také na letišti nebo v Shop Tourist Information na Pohjoisesplanadi č. 19, ale je to o 3 € dražší.

Ubytování

V Helsinkách je řada drahých hotelů, ale i levných hostelů. „Hotelové“ ubytování i v dvoulůžkových pokojích poskytuje např. Eurohostel na ostrově Katanajokka (www.eurohostel.eu/fi), klasické osmilůžkové pokoje s palandami nabízí levně hostel na Olympijském stadionu (stadion.hotels-helsinki-fi.com/en).

Mapa Helsinek

kartta.hel.fi (vyskočí-li vám úvodní okénko s anketou ve finštině, shoďte je klávesou Esc)

Michael Stanovský, 3. srpna 2014