Rok architektury

Přitažlivost měst je do značné míry vytvářena architekturou a estetickým působením veřejných prostranství. Proto švédská vláda, s vědomím sociálního, hospodářského a kulturního významu velkých měst a s cílem zdůraznit jejich hodnotu po celou zemi, vyhlásila rok 2001 Rokem Architektury. Je to další z kroků k naplňování vládního Akčního programu pro architekturu a design, který schválil švédský Parlament v roce 1998.

Cílem je, aby tato kampaň rozšířila škálu různých aktivit organizací i jednotlivců, které vytvoří podmínky pro rozvoj architektury a designu.

Z dlouhodobého hlediska se očekává, že vznikne další poptávka a nabídka dobré architektury a designu. Nositelem celé kampaně je Švédské muzeum architektury a je do ni bezprostředně zapojeno 21 kulturních, vzdělávacích a rozvojových a dalších institucí. Výsledky by měly být viditelné a projevit se vytvářením kvalitní architektury a designu vedoucí ke zlepšení životního prostředí ve městech. Krátkodobé finanční aspekty by měly být podřízeny kvalitě a estetické působení díla. Historické a estetické hodnoty existujícího prostředí mají být zachovány a posilovány. Veřejné a z veřejných prostředků financované stavby a interiéry musí být příkladem vysoké kvality a estetiky.

V rámci Roku architektury a v návaznosti na první setkání architektů v roce 2000 v Paříži, se ve dnech 15. – 16. května 2001 konalo ve Švédském muzeu architektury Evropské forum pro architekturu pod heslem Děti – Identita – Architektura. Jednání fora, neformální platformy pro výměnu zkušeností z oblasti architektury, řízení životního prostředí a designu zahájila švédská ministryně kultury Marita Ulvskogová. Zúčastnilo se ho více než stovky architektů, veřejných činitelů a úředníků z jedenácti členských států EU bylo zaměřeno na vliv architektury na základní aspekty identity a demokracie.

Na fóru byly uvedeny příklady rostoucích znalostí dětí o architektuře a ukazuje se, že architektura by měla být součástí formálního kulturního vzdělání. Profesionálové, politici a další si mimo jiné vyměnili zkušenosti s procesem vytváření a nabízení nástrojů, které umožní dětem podílet se na rozvoji společnosti a tvorbě životního prostředí. Např. Liisa Horelliová z Vysoké školy technické v Helsinek informovala o zapojení dětí do projektování městských celků. Marylene Ferrandová, z FFL Architectes z Francie hovořila o návratu k myšlenkám le Corbusiera ve spolupráci občanů při posuzování rozvoje města Pessac.

Pavel Dobrovský, 29. května 2001