Norsko – prostředí otevřených věznic

Kulturní dům – foto statsbygg.no

Kamenná kaple na ostrově.
foto – Bastøy Prison/Handout

Kamenná kaple na ostrově.
foto www.bastoy.com

Úvod

I tentokrát začnu se zkušenostmi, které mám z věznic s nižším stupněm dohledu. A vysvětlím, co je podle mého názoru důležité pro to, abychom během přípravy na propuštění dokázali odvést kvalitní práci. Pokusím se ukázat, jak se to dělá ve věznici Bastøy.

Nábor odsouzených

Kvůli přeřazení do jiné věznice nebo v některých případech přímo do otevřené věznice musejí odsouzení projít výběrem. Nejprve se zaměřujeme na jejich chování a pokrok, jakého dosáhli během výkonu trestu. To, jaký trestný čin spáchali, zde není až tak důležité, jak by se někdo mohl domnívat. Důležitější je jejich motivace ke změně chování. Často vidíme, že odsouzení, kteří trest odnětí svobody vykonávají v (uzavřené) věznici s dozorem/ostrahou, mají motivaci a tuto motivaci si uchovávají. Protože v případě selhání mohou být posláni zpět do uzavřené věznice. Podle našich zkušeností je pro naše klienty přínosem, že pocházejí z různých prostředí a jsou odsouzeni za různé trestné činy. Tato skutečnost je totiž překážkou negativní socializace.

Nácvik sociálních dovedností

Podle našeho názoru by odsouzení měli být schopni žít způsobem, který od nich většinová společnosti očekává. Každý odsouzený musí absolvovat kurz životních dovedností. Učí se, jak si připravovat jídlo, jak si prát prádlo a jak dbát o osobní hygienu. Během tohoto prvního období odsouzení žijí ve speciálních domech, kde bydlí po šestnácti. V této etapě jim dáváme základní informace, seznamujeme je s naším řádem a předpisy a říkáme jim, co od nich očekáváme a jak se mají chovat. Po třech až osmi týdnech jsou odsouzení schopni přestěhovat se do menších domů, kde bydlí po pěti. To pouze v případě, že prokázali schopnost dodržovat řád a předpisy a chovají se očekávaným způsobem. Odsouzení mnohdy mají nižší sociální dovednosti a je zřejmé, že potřebují tyto dovednosti rozvíjet, jestliže mají být schopni fungovat společensky přijatelným způsobem. Ubytování využíváme jako jakési cvičiště. Odsouzení zodpovídají za úklid a údržbu ve svých domech. Naši odsouzení žijí stejně jako běžní občané. To znamená, že každý má svou vlastní ložnici, ale dělí se o společnou kuchyň, koupelnu a obývací místnost. Odsouzení se ráno sami budí a sami si dělají snídani. Po skončení pracovního dne dostanou oběd (hlavní jídlo dne), ale večeři si zajišťují sami. Odsouzení nejsou v noci zamčeni, ale po jedenácté hodině večer musejí být ve svých domech. Jestliže odsouzený není po jedenácté hodině večer v domě, je to považováno za pokus o útěk a odsouzený bude poslán do věznice s vyšším stupněm dozoru/ostrahy. Odsouzení s různými osudy a různou kriminální kariérou jsou umísťováni v domech, kde musejí jeden s druhým pracovat a také se mohou jeden od druhého učit, například jak se chovat při stolování.

Odborná příprava a vzdělávání

Populace odsouzených v Norsku má nižší úroveň vzdělání a méně pracovních zkušeností než běžná populace. Aby odsouzení dokázali v norské společnosti fungovat, potřebují vzdělání a odbornou přípravu na povolání. Našim odsouzeným je nabízeno vzdělání na nejrůznějších úrovních. Běžný školský systém nabízí možnost získat vzdělání přímo ve věznici a tato škola je stejná jako běžné školy. Velká část vzdělávání je nabízena ve spojitosti s konkrétním pracovištěm odsouzeného, takže odsouzeným je nabízeno jak teoretické vzdělání, tak odborná příprava. Nejdůležitější je to, že jejich práce je považována za smysluplnou a je co nejpodobnější běžné práci.

Povolení k dočasnému opuštění věznice

Z našich 115 odsouzených je asi 10 % uvolňováno k docházce do školy nebo do práce mimo prostory věznice. V Norsku mohou být odsouzení uvolněni k docházce do práce během posledního roku výkonu trestu a k docházce do školy během posledních dvou let výkonu trestu. V obou případech už musejí mít za sebou jednu třetinu trestu. Odsouzení chodí do školy nebo do práce stejně jako běžní občané. Prostory věznice opouštějí ráno a vracejí se odpoledne.

Úloha personálu

Při práci s pachateli trestné činnosti a změně jejich chování je zásadní hodnotový žebříček personálu. Člověk musí mít silnou víru v to, že každý odsouzený je schopen změny, a musí být pevně přesvědčen, že všichni lidé mají stejnou šanci uspět. Nadřazený přístup k odsouzeným by pouze vedl k tomu, že se odsouzení uzavřou do sebe a nebudou personálu důvěřovat ani poslouchat, co jim nabízí. Úloha pracovníka ve věznici s otevřeným režimem je zcela odlišná od věznice s uzavřeným režimem. Klíčovým faktorem při zajišťování dohledu je znalost jednotlivých odsouzených. Vytvořili jsme systém, v němž každý odsouzený má svého vychovatele. Každý z těchto pracovníků věznice dohlíží na pět odsouzených. Práce s motivací ke změně se stává pro členy personálu nezbytná. Vychovatel se pravidelně setkává s odsouzenými. Tato setkání se zaměřují na trestnou činnost odsouzeného a sestavení plánu pro budoucnost. Hlavním cílem této činnosti je vytvořit plán výkonu trestu a motivovat odsouzeného k tomu, aby se vzdělával, absolvoval kurzy odborné přípravy na povolání a změnil své chování. Úloha vychovatele se stává více méně úlohou rádce, který vede odsouzeného a zajišťuje jeho odbornou přípravu. Členové personálu používají při výuce odsouzených různé osnovy jednotlivých předmětů. Odsouzený pak dostává doklad o svých dovednostech, který potvrzuje jeho kvalifikaci k práci po propuštění. V našich pracovních oblastech členové personálu obvykle dohlížejí na deset odsouzených, kteří je vedou v jejich každodenní práci. Členové personálu pracují společně s odsouzenými a učí je, jak tuto práci provádět. Zaměstnanec odsouzeného nehlídá, spíše společně s ním pracuje – domníváme se, že to je zcela zásadní věc, která pomáhá odsouzenému získat sebedůvěru a učit se odborným dovednostem v přirozeném prostředí. Členové personálu jsou ve všech ohledech považováni za nositele modelové role, a to musejí mít na paměti. Jestliže člen personálu zaujímá k odsouzeným přezíravý postoj a nejedná s nimi náležitým způsobem, odsouzení toto chování sami přijmou a budou se sami chovat k ostatním méně uctivě.

Získávání smyslu pro odpovědnost

Jen malý počet vězňů přijímá přímou odpovědnost za své činy, za svůj způsob života a za svou budoucnost. Proto je nejdůležitější naučit je získat smysl pro odpovědnost. Nabízíme několik programů, které se zaměřují na kriminální chování odsouzených. Tyto programy jsou navrženy tak, aby odsouzení museli nést odpovědnost za své jednání. Odpovědnost je praktická životní dovednost, se kterou člověk může pracovat a kterou se může naučit. To na druhé straně znamená, že věznice musí nabízet různé činnosti, které odsouzení chápou jako smysluplné. Pouze v případě, že odsouzený vnímá své činnosti jako smysluplné, a ne jako plýtvání časem, dokáže přijmout odpovědnost. Odsouzenému je třeba dát určitou míru důvěry, aby mohl osvědčit svůj smysl pro odpovědnost. Smysluplnost, důvěra a odpovědnost jsou pojmy, které spolu vzájemně úzce souvisejí. Teprve pak můžeme odsouzenému ukázat, že má schopnost jednat odpovědně. Najít pro každého vhodné úkoly, které považuje za smysluplné, je samozřejmě obtížné. To, co člověk považuje za smysluplné, je velmi individuální a každý o tom má jinou představu. Ale je to možné.

Budování kultur

Mnohé věznice v Evropě jsou věznice s ostrahou, s uzavřeným režimem. Výzkum ukázal, že odsouzení přejímají hodnotový systém ostatních odsouzených ve svém sociálním prostředí. Tyto soubory hodnot jsou mnohdy různé a odchylné od systému hodnot širší společnosti. Jestliže chceme působit proti tomuto procesu, musejí si být členové personálu vědomi toho, že je třeba i ve věznici vytvořit kulturu prostředí. To znamená, že musíme pracovat s nepřátelskými kulturami mezi vězni, musíme proti těmto nepřátelským kulturám působit a musíme je narušovat. Navíc musíme vytvářet předvídatelné sociální prostředí, v němž platí soubor hodnot širší společnosti. Dodržovat pravidla a jednat správně se musí vyplatit. Proto musí odsouzený nést důsledky svého jednání, jestliže se dopustí kriminálního jednání či užívání nedovolených látek. Musíme také vzít v úvahu to, že členové personálu mají společně trávit čas a mají se zabývat různými aktivitami. Během roku se setkáváme při různých příležitostech a organizujeme jednou ročně konferenci, kde společně pracujeme a setkáváme se jako rovný s rovným. Tak se členové personálu sami prezentují jako nositelé modelových rolí a jako kolegové, jimž stojí za to naslouchat.

Bydlení, práce a síť kontaktů

Faktory, jež podmiňují život bez zločinu, jsou známé. Za prvé odsouzení potřebují mít kde bydlet. Věznice na tom musí začít pracovat v součinnosti s odsouzeným ještě před jeho propuštěním. Za druhé potřebují chodit do práce nebo do školy. K zapojení do širší společnosti a k občanství člověk potřebuje pracovat a být součástí pracovního života. Právě v profesním životě člověk dává svůj příspěvek společnosti a za to se mu dostává uznání a ohodnocení. Za třetí potřebují sociální síť. Vězení musí zajistit, aby odsouzený mohl přijímat návštěvy a zůstat v kontaktu se svou rodinou, dětmi, manželkou nebo přítelkyní. To je zásadní, avšak i nadále velmi obtížné z důvodu vyčlenění věznic na okraji společnosti. V době před propuštěním odsouzený potřebuje být v kontaktu se širší společností ještě více.

Øyvind Alnæs

Sociální ekonomika

Kvalitní příprava odsouzených na propuštění a resocializaci se vyplácí. Do budoucna může znamenat méně obětí, menší počet odsouzených. Provoz věznice s nižším stupněm dohledu je efektivnější. Pro vládu je to méně nákladný způsob provozování nápravných zařízení. Odsouzení jsou lépe vybaveni ke zvládnutí svého dalšího života. Jinak řečeno, resocializace je přínosná.

Øyvind Alnæs, ředitel věznice Bastøy, Norsko, srpen 2008

Převzato ze stránek htp://equal.spj.cz – PROJEKT ŠANCE – KOALICE ŠANCE (zaměstnávání osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody). Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR