Zvýšením daní za vyšší morálku

Zvýšením daní za vyšší morálku se rozhodla bojovat švédská Sociální demokracie ve svém nejnovějším průzkumu hospodářské a politické etiky. Průzkum je motivován dožraností občanů nad fantastickými platy a objevenými zpronevěrami šéfů především ve státních službách, v dobách kdy obyčejný Svenson je vyzýván a nucen k utahování opasku. Myšlenka je červeně geniální – daně nejvyšších příjmů by měly být zvýšeny natolik, aby se staly konfiskacemi a zvyšování platu nad jistou úroveň se nevyplatilo.

Navrhovatelé si povšimli, že i šéfové v soukromém sektoru hlásali nezbytné udržení nízkých mezd a sami pak šli příkladem a zvýšili si platy téměř o polovinu. Nepovšimli si ovšem, že ve státním sektoru jdou zaplacené daně v čiperném obrtlíku ze státní kasy do státní kasy při nezbytných administrativních nákladech a opatření tedy míjí nejvíce palčivé rozhazování peněz daňových poplatníků. Zřejmě se vychází z teorie ministryně kultury, Ulfskog, že kořenem všeho zla jsou vlčí hrabivci soukromého sektoru, kteří nakazili nevinné bílé beránky v podstatě čestných soc-politiků.

Otázka je, zda tento pohled bude brán vážně v samotné Sociální demokracii. Ta totiž prošla v posledních letech železnou lázní poznání, definovaného výrokem státního ministra Perssona: Není svoboden ten, kdo je zadlužen. Pod tímto heslem vedla v posledních letech Sociální demokracie tvrdou politiku srovnání státních financí, často v příkrém rozporu vlastní politické propagandy předvolebního období a s razancí, kterou by si pravicová vláda nemohla dovolit bez války s odbory. Nejkřiklavějším případem bylo předvolební organizování demonstrací proti pravicové vládě, která snížila podporu nezaměstnanosti z 90 %na 80 %, vítězná Sociální demokracie pak podporu nejen nezvýšila, ale dále snížila.

Vůbec se zdá, že strany, které jsou příliš dlouho u moci ztrácejí svoji ideologickou tvář a jedinou zřetelnou ideou je získání a udržení moci. Švédská sociální deokracie má členy zpívající internacionálu a členy volající po nízkých mzdách a urychlené privatizaci např. státní Telie a ve své praktické politice posledních let je švédská Sociální demokracie výrazně vpravo od praktické politiky pravicové vlády České republiky. Vládnoucí špička se v ožehavých otázkách zásadně nevyjadřuje, takže např. nikdo neví, co si státní ministr myslí o společné evropské valutě. Jeho upřímné přiznání, že negativní veřejné mínění nedovoluje připojení, je vlastně přiznáním bezcílné ideologie moci.

Je ovšem možné, že mají pravdu ti, kdo mluví o krizi lokální politické moci v systému globální ekonomie. Tak jako v jisté situaci musí dělat pravicový politik levicová opatření na ochranu domácího trhu, musí levicový politik v jiné situaci pravicově omezovat veřejný sektor.

V konkrétním případě je velmi pochybné, zda se tzv. hrabivá elita morálně uskromní. Je to ostatně pouhých čtrnáct dnů, kdy Sociální demokracie po bouři kolem stěhování sídla Ericssonu přislíbila snížení daní špičkově placeným odborníkům ze zahraničí. Teď se v rámci vyšší morálky navrhuje opak pro domácí. Říká se tomu tuším táhnout hot a čehý. Ale hlavně, že se táhne za jeden provaz.

Petr Fyrborg, Švédsko, 27.6.1997

převzato z Neviditelného psa