Dánskem na kole

O cyklistech v Dánsku psal v Cestě na sever už Karel Čapek a nelze necitovat, protože všechno, co bylo napsáno před více než půlstoletím, platí dodnes: „Je jich tu jako v Holandsku a šustí ulicemi v celých rojích, proudech nebo také více méně spojených párech. Tady už kolo přestalo být dopravním prostředkem a stalo se čímsi jako obecným živlem vedle země, vzduchu, vody a ohně…“

Dnes jsou obyvatelům i návštěvníkům města kola k dispozici stejně běžně jako vozík v samoobsluze. Dvacetikorunová dánská mince uvolní řetízek, jímž je kolo upoutáno ke stojanu na jednom z desítek stanovišť v centru města. Člověk si zajezdí, jak potřebuje, poté kolo zase zaparkuje a připne řetízkem na kterémkoliv z parkovišť – stejně jako vozík ze supermarketu. Vložená dvacetikoruna pak vypadne zpět.

Cyklista je v Dánsku považován nejen za rovnoprávného účastníka provozu, lze říci, že je přímo hýčkán. Na okraji města Næstved na jihu ostrova Sjælland směruje kruhový objezd za městem automobily do pěti různých směrů. Souběžně se třemi z pěti silnic, které se tu křižují, vedou i samostatné cyklistické stezky. Jejich průjezd frekventovaným rozcestím je řešen opravdu velkoryse. Stezky podjedou vlastními tunely silniční okruh a uvnitř silničního objezdu mají svůj vlastní, menší kruhový objezd s příslušnými dopravními značkami a s vodorovným značením na povrchu stezek. Cyklistickými stezkami je protkáno celé Dánsko. Vedou nejzajímavějšími krajinnými scenériemi, k plážím, památkám i muzeím.

Ty nejatraktivnější trasy jsou propojeny do celostátní sítě cyklistických stezek. Těch, které jsou značeny jako national rute (národní stezky), je deset. Vedou od nejsevernějšího k nejjižnějšímu bodu Dánska, od jeho atraktivního západního pobřeží i po obvodu nejvýchodnějšího dánského ostrova Bornholm. Jsou celkem 3570 kilometrů dlouhé a 85 procent jejich délky má asfaltový povrch. Cyklistické stezky jsou perfektně značené. Na síť národních stezek navazují trasy regionální a lokální – těch je dohromady přes deset tisíc kilometrů.

Vyhrazené stezky s vlastními semafory mají cyklisté i ve městech. Jet do Dánska na dovolenou a nemít s sebou kolo je hřích. Všude vám nabídnou mapy a průvodce pro cyklistické putování Dánskem. Na turisticky atraktivních místech jsou půjčovny kol. Na cyklisty nezapomínají ani cestovní kanceláře. V Dánsku slouží kolo mnohem častěji než u nás i jako běžný dopravní prostředek, a to nejen ve městech, ale i v krajině. Na kole Dánové dojíždějí k vlaku i k zastávkám autobusů na venkově. Kolo nechají u nádraží (u větších nádraží jsou parkoviště pro stovky jízdních kol) či u zastávky a při návratu na něm opět odjedou domů.

Co v Dánsku příliš uplatnění nenajde, jsou horská kola. I když na druhou nejvyšší, ale bezesporu nejpopulárnější dánskou horu Himmelbjerget (celých 147 metrů nad mořem) je možné pohodlně vyjet i na kole, stačí na to obyčejné silniční kolo.

To, s čím Dánové po svých stezkách jezdí, nejsou výkřiky velotechniky. Někdy právě naopak. Putují-li celé rodiny, připojí rodiče za svá kola přívěsné vozíky. V jednom krytém dvoukoláku s okénky se veze nejmladší člen rodiny, který ještě pedálům nedorostl, ve druhém, masivnějším jsou nezbytnosti na cestu.

ing. Břetislav Koč, 100+1 zahraniční zajímavost, 27.3.2000