Finsko
Největší chemická katastrofa v historii Finska


foto EPA / Hlas Ruska

Na východě Finska došlo k úniku odpadních vod v dole na niklovou rudu. Organizace Greenpeace se domnívá, že událost je největší ekologickou katastrofou v historii země.
Úřady nyní hodnotí rozsah havárie a přislíbily, že zpřesněné informace poskytnou v nejbližších dnech.

Finská pobočka Greenpeace oznámila, že v dole Talvivaara, který patří stejnojmenné společnosti, došlo k úniku znečištěných vod obsahujících vysoké koncentrace niklu a uranu. Rychlost proudu dosahovala 5000 až 6000 krychlových metrů za hodinu. K havárii s největší pravděpodobností, došlo 4. listopadu 2012 kvůli protržení hráze kalové nádrže, kam byly odváděny všechny tekuté odpady z šachty. Trhlina byla odstraněna teprve v neděli. „Znečištěná voda se rozšířila do vzdálenosti mnoha kilometrů. Všechny potoky a jezera, která se nacházejí poblíž, jsou znečištěna niklem, což je jedovatý těžký kov“, prohlásilo Greenpeace.

Hlas Ruska, czech.ruvr.ru, 12. listopadu 2012


klikněte pro mapu v novém okně

Z blogu Greenpeace





foto Greenpeace

Těžební pole v Talvivaaře, foto Helsingin Sanomat

Nejprve byl důl v Talvivaaře jako sen. Nový začátek. Zdroj pracovních míst a daní pro severní Finsko.

Finská pobočka Greenpeace přináší svědectví o největší chemické katastrofě v historii Finska a odebírá vzorky toxických látek, které začaly unikat v neděli 3. listopadu 2012 na severu země. Z dolu na kovy v Talvivaaře, který vlastní firma Talvivaara Mining Company, uniká rychlostí 5000–6000 kubických metrů za hodinu voda obsahující vysoké koncentrace niklu a uranu. K úniku došlo pravděpodobně poté, co se protrhla odkalovací nádrž.

Takové panovalo nadšení, když se nový důl v Kainoo, 550 kilometrů od Helsinek, otevřel. Pekka Perä, bývalý zaměstnanec finské důlní společnosti Outokumpu, koupil důl od svého bývalého zaměstnavatele za jedno euro. Důl byl považován za nerentabilní, ale pan Perä byl přesvědčený, že se z něj může stát ukázka těžební renesance. Vlastnil úplně novou biolouhovací metodu, která mu umožňovala extrahovat z rudy i velmi malé koncentrace látek. Sen však netrval dlouho a probuzení bylo drsné.

Provoz v dole začal v říjnu 2008 a první problémy se začaly objevovat už další léto. Podnikatelé v turismu z okolí si začali stěžovat, že důl páchne jako shnilé vejce a odpuzuje zákazníky. Zatímco se firma potýkala s divným zápachem, začaly se objevovat horší problémy. Odkaliště začalo prosakovat poprvé v roce 2008. Další únik byl zaznamenán v roce 2010. Jezera v okolí dolu začala být slaná. Měření poblíž dolu prokázala koncentrace kadmia a niklu daleko přesahující oficiálně povolené hodnoty. A letos v březnu jeden dělník nepoužil ochranné pomůcky a zemřel na otravu sirovodíkem, který byl zdrojem onoho shnilého zápachu.

Všichni to věděli a navzdory tomu odpovědný úřad, Středisko pro ekonomický rozvoj, dopravu a životní prostředí v Kainuu, neudělal proti neuvěřitelně nezodpovědné důlní společnosti vůbec nic. Teď úřad tvrdí, že nic udělat nemohl, protože k tomu nikdy neměl dost zdrojů ani zkušeností.

V neděli 3. listopadu 2012 se nakonec situace úplně vymkla kontrolle. Veškerý odpad z dolu končí v obrovských odkalovacích nádržích, které obsahují těžké kovy, nebezpečné chemikálie a uran. Spodek odkaliště prasknul a vysoce kontaminovaná voda začala z nádrže unikat rychlostí tisíců kubíků za hodinu. V ten okamžik se sen změnil v naprostou noční můru.

Aktivisté Greenpeace odebírají vzorky unikající vody. Stejně tak i Finský úřad pro jadernou bezpečnost a Finský ústav pro životní prostředí. Nikdo zatím nedokáže přesně říct, jak hodně špatná celá situace je. Všechno, co víme, je, že je špatná.

„Kontaminovaná voda už pronikla mnoho kilometrů po proudu. Okolní potoky a jezera jsou znečištěné jedovatým niklem. Nádherná jezera, řeky a zátoky – čistá pramenitá voda – je to nejcennější, co Finsko má. Nikdo by si byl nepomyslel, že dovolíme, aby ji někdo otrávil. Ale stalo se to. Lidé po proudu se cítí úplně bezmocní a bojí se své vlastní pitné vody. Teď je na nás, abychom zastavili důl a donutili finské úředníky, aby nám řekli, jak chtějí zaručit, že se něco podobného už nestane,“ píší příslušníci Greenpeace z Finska.

Brian Fitzgerald, 12. listopadu 2012
článek na blogu: www.greenpeace.org

Koncentrace uranu v oblasti Talvivaary


foto Talvivaara Mine Company

Výzkumník Jaakko Mannio z Finského institutu pro životní prostředí odhaduje, že kontaminace uranem v oblasti Talvivaary je asi desetinásobkem normální úrovně. Od neděle obsahují odpadní vody nejen obrovské množství hliníku také spoustu železa, což působí (kromě čeho jiného) i udušení ryb v řekách. Mannio odhaduje, že riziko je asi padesátkrát vyšší ve srovnání s normálem.

Profesor Aimo Oikari z jyväskylské univerzity zabývající se životní prostředím říká, že odpadní vody obsahují mnoho kovů a účinek je zatím nepředvídatelný.

Finský úřad pro jadernou bezpečnost STUK již dříve uvedl, že v řece Vuoksi jsou zvýšené hodnoty kontaminace uranem, i když v posledních dnech koncentrace lehce klesá. Dnes je v rozmezí 20 až 100 mikrogramů na litr, nejhorší stav byl v neděli – 350 mikrogramů na litr. Přesto při kontaminaci vody nad 100 mikrogramů by neměla být používána pro potravinářské účely a pití.

Kontaminace však není všude stejná. Kritický stav je v řece Vuoksi, ale například v jezeře Kivijärvi zatím nebyla zvýšená hodnota uranu naměřena.

-red-
zdroj: Helsingin Sanomat, 14. listopadu 2011

Obnovení provozu

Talvivaara Mining Company získala 21, listopadu 2012 od centra pro hospodářský rozvoj, dopravu a životní prostředí v Kainuu (Kainuu ELY Centre) povolení obnovit provoz v Sotkamu.

-red-
zdroj: talvivaara.com, 21. listopadu 2011

v Severských listech publikováno 14. listopadu 2012
poslední změna 1. prosince 2012


 

Reklamní odkazy