Těžební společnost Talvivaara

foto Google Street View

na satelitní mapě Google http://goo.gl/maps/jP0m7




foto Talvivaara Mine Company



foto juta.cz

Talvivaarské doly jsou jedním z největších niklových dolů ve Finsku. Důl se nachází ve východní části země mezi městy Sotkamo a Kajaani (dobývací prostor je západně od potoka Salminen) a kromě výše uvedeného kovu zde nalezneme také zásoby zinku, mědi, kobaltu a uranu. Koncentrace všech těchto kovů v rudě je ale relativně malá a při použití stávajících energeticky náročných technologií by bylo jejich získávání z rudy ekonomicky prodělečným podnikem. Proto se finská společnost rozhodla pro tzv. „bioheapleaching“ (biologické loužení), kdy se kovy z rudy extrahují za pomoci bakterií. Projekt byl spuštěn v roce 2005, za rok 2010 „vyprodukovaly“ bakterie více než 10 tisíc tun niklu a 25 tisíc tun zinku.

Talvivaara je finská společnost, která se zabývá těžbou nerostných surovin, hlavně niklu a zinku, přičemž využívá novou nízkonákladovou technologii těžby. Tržby z těžby niklu aktuálně představují cca 90 % tržeb společnosti. Po dosažení plné kapacity (plánováno na konec roku 2012) se očekává pokles podílu tržeb z niklu na celkových tržbách na 75 % a růst podílu těžby zinku.

Firmu založil Pekka Perä, bývalý zaměstnanec finské důlní společnosti Outokumpu. Důl koupil od svého bývalého zaměstnavatele za jedno euro. Důl byl totiž považován za nerentabilní, ale pan Perä byl přesvědčený, že se z něj může stát ukázka těžební renesance. Vlastnil úplně novou biolouhovací metodu, která mu umožňovala extrahovat z rudy i velmi malé koncentrace látek.

Těžba uranu

Těžařská společnost Talvivaara vlastní od roku 2004 také těžební povolení na uranovou rudu. Je to pro ni však vedlejší produkt, zřejmě proto únoru 2011 prodala patnáctiletá exkluzivní práva na těžbu uranu kanadské společnosti Cameco do konce roku 2027. Jedná se o první těžbu uranu v historii Finska, výtěžnost by však měla být kolem 350 tun ročně, čímž by Finsko mohlo být asi z 80 % soběstačné. Největší zásoby uranu ve Finsku jsou v Laponsku, v Karélii poblíž ruských hranic a v provincii Usimaa, jejímž správním centrem jsou Helsinky. Většina nalezišť se však teprve zkoumá. Protože Finsko nevlastní závody pro zpracování uranové rudy, musí se posílat do zahraničí. Finsko patří mezi největší producenty jaderné energie na světě na osobu – v roce 2009 to bylo cca 7050 kWh/osobu (45%).

Způsob získávání rudy

Postup získávání kovů z rudy je následující: vytěžená hornina se rozemele na jemnou frakci, drť se přepraví na haldu, kde je následně provzdušňována a kropena kyselým roztokem s bakteriemi. Při chemických reakcích uvnitř haldy dochází k nárůstu teploty, činnost bakterií se zvýší a rozklad sloučenin obsahujících kovy se zrychlí. Celková účinnost popsaného procesu (přibližně 18 měsíců primárního a 3 roky sekundárního loužení) dosahuje více než 90 %.

Výše uvedený způsob získávání kovů z rudy je velice náročný na prostor. Pro vybudování primárních a sekundárních úložišť (popř. zemních nádrží na finální roztok) bylo třeba zabrat rozsáhlé plochy půdy (původně lesních porostů) a tyto spolehlivě oddělit od okolního prostředí trvanlivou a chemicky odolnou izolací. Ve výběrovém řízení byla vybrána fóliová geosyntetická izolace z vysokohustotního polyetylenu a JUTA a.s. se v roce 2011 stala jedním ze dvou dodavatelů tohoto typu výrobku. V rámci projektu byla konkrétně použita geomembrána JUNIFOL PEHD v tloušťce 2,0 mm, v šíři 8.0 m, s hladkým i strukturovaným povrchem. Geomembrána splňuje požadavky GRI GM13.

zdroje: www.juta.cz, www.wikipedia.com, www.infip.cz