Vil. Kuhnert, Brehmův život zvířat


kresba: Pestrá příroda, Albatros, 1982

LOS (Alces Machlis)

Na rozdíl od soba je los statný, neobratný tvor o krátkém, tlustém krku, vysokém krátkém trupu a dlouhých nohách, parohů lopatovitě rozšířených, prstovitě vřezaných. Hlava jest ošklivá, hoření pysk visí přes dolení; oči jsou malé, boltce dlouhé a široké; ocas velmi krátký. Délka dorostlého samce 2,6 až 2,9 m, ocasu asi 10 cm, výška na kobylce 1,9 m, váha až 500 kg. Aljaští losi jsou však ještě větší a dosahují hmotnosti až 900 kg. Kromě krajin, kde los jest pečlivě hlídán, žije ještě hojně ve všech severních lesnatých zemích Evropy a Asie…

V dnešní době již není los tolik běžný ani na severu Evropy. Ale vidět se dá, jak píše pan Kupka. Někdy jsou s ním i problémy. Říje losů probíhá na podzim, samci zuřivě bojují o samice. Vítězný samec doprovází samici několik dní, pokud je samice v říji. Pak odchází k jiné samici. Mláďata se rodí samostatně (u mladých losic) nebo i jako tročata. Mladá losata jsou bezbranná a jejich úmrtnost je velká. A to nejde jen o různé šelmy, ale i smrt utopením není vzácná.

Los žije většinou divoce.  Síla, vytrvalost a rychlost losů je obdivuhodná, proto ve Švédsku a v Rusku zkoušeli losa ochočit a používat ho v zápřahu do saní, jako soumara i jako jezdecké zvíře.

ms – zdroj: Alfred Edmund Brehm: Život zvířat,
vydavatelství J. Otta, Praha, cca 1900