Knížka a výstava fotografií Islandské prázdniny

V galerii vlastivědného muzea ve Vysokém nad Jizerou se koná výstava fotografií z Islandu. Autorem je litoměřický člen Severské společnosti, externího fotografa našeho časopisu a zeměměřič Ing. František Janovský. Výstava bude trvat do konce září 2005.

Jde o cca 50 fotografií – výběr ze souboru fotografií, které již slavily mimořádný úspěch v galerii Salva Guarda v Litoměřicích. Přibližují divákům Island, ostrov mezi světadíly, v jeho plné kráse i svébytné syrovosti.

Pro ty, kteří mají o Island hlubší zájem, je připravena i zbrusu nová kniha autorské dvojice František Janovský a Renata Marcolová. Název beletristického cestopisu Islandské prázdniny aneb papírové video slibuje poučení i zábavu. Kniha je asi prvním neromantizujícím pohledem na, pro nás Čechy, asi stále poněkud tajuplnou zemi, kde se stále aktivně čtou ságy a eddy, kde se stále věří na skřítky a duchy. A která na zemi, která si stále udržuje svoji svébytnost uprostřed globalizačních tendencí. Kniha má 192 stran a obsahuje 290 fotografií. Že výstava fotografií Island (která se z Vysokého nad Jizerou přestěhuje začátkem roku 2006 do pražské Galerie 9) i kniha Islandské prázdniny slibují nevšední zážitky, to nám autoři naznačili již letos v březnu na Islandském večeru v divadle Krakonoš – a před tím i v Litoměřicích.

František Janovský je navíc i mimořádná postava současného českého podnikání v zeměměřičství. Je neúnavný mecenáš a organizátor slavné Geodesia rallye ČR. Není bez zajímavosti zde uvést, že redakce časopisu Zeměměřič je tomuto mladému a začínajícímu fotografovi nápomocna i občasným zveřejňováním jeho fotografií.

Martin Benda, 15. června 2005

Křest knihy v Litoměřicích - ISLANDSKÉ PRÁZDNINY aneb papírové video

foto: Jiří Halbrštát

Po takřka dvou letech příprav vychází ve vydavatelství Dialog islandská anabáze autorské dvojice František Janovský a Renata Marcolová.

Kniha byla za účasti autorů – Františka Janovského a Renaty Marcolové, editorů – Jiřího Švejdy sen., Jiřího Švejdy jun. a grafika díla Viktora Švejdy, pedagogů ze Západočeské univerzity v Plzni, Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí n. L. a Akademie výtvarných umění v Praze, představitelů města Litoměřice, účastníků česko-slovenské expedice Island 2003 a širokého veřejnosti pokřtěna ve středu dne 22. června 2005 v hotelu SALVA GUARDA v Litoměřicích.

Moderátorem večera byl akad. mal. Jan Grimm. Uvítal všechny přítomné jménem garantů večera, tedy podniku GEOS Litoměřice, občanského sdružení VIVA GEODESIA, časopisu Zeměměřič, nakladatelství DIALOG, grafického studia VICTORY, odborného prodejce fotografické techniky CONTENT Praha a hotelu ALVA GUARDA.

Představil další spolupracovníky podílející se na vzniku knihy – autory fotografií Michaelu Janovskou, Jiřího Honajzera a Věru Honajzrovou. Přivítal i obchodního garanta vydání Ivana Hlinku mladšího. Poté předal slovo renomovanému spisovateli a úspěšnému vydavateli Jiřímu Švejdovi.

Jiří Švejda, vystupující tentokrát v roli odpovědného redaktora vydavatelství Dialog, o této knize řekl: „Islandské prázdniny aneb papírové video jsou rozhodně víc než pouhým cestopisem z Islandu, patrně nejexotičtější země Evropy. Téměř tři sta barevných fotografií provázených vtipným, zasvěceným a vypointovaným vyprávěním přibližuje čtenářům tento „ostrov mezi světadíly“ v jeho plné kráse a svébytné syrovosti. Tato kniha, napsaná z pohledu turisty a profesionální průvodkyně, je asi prvním neromantizujícím představením pro nás stále poněkud tajuplné země, kde se ještě čtou staré ságy a věří na skřítky a duchy. Je nesmírně cenná jak pro ty, jež mají v úmyslu Island navštívit, tak i pro čtenáře, kteří by tento ostrov plný protikladů rádi poznali alespoň zprostředkovaně.“

Autoři knihy potom barvitě nastínili přítomným jak vznikala tato knížka, kterou tvořili celých dvacet měsíců. Poděkovali také všem spolupracovníkům, bez jejichž angažovanosti si nelze představit tak pestrý, homogenní a komplexní výsledek.

Moderátor večera jim však takřka skočil do řeči slovy: „Nyní následuje přestávka 15 minut. Po přestávce budeme pokračovat diskusním seminářem „Jak čísti tuto knihu“. Pokud tuto knihu ctěné publikum nemá k dispozici, může si ji koupit v průběhu přestávky s výraznou slevou u stánku litoměřického knihkupectví Martin. V průběhu přestávky bude též podáváno víno – dar vinic v našem okolí.“

Účastníci využili přestávky k tomu, aby požádali autory o podpisy a věnování. U stolku bylo živo.

Ti rychlejší stačili ještě v rychlosti Islandské prázdniny prolistovat, účastníci expedice z roku 2003 se v knize začali hledat. Snad dokonce zjistili, že jim to i v té knížce sluší. Někteří dokonce konstatovali, že koupit si tuto knihu není tak špatné. Prostým dělením jim vyšlo, že když je to za Kč 390 a je tam 300 fotografií, tak jednu pohlednici koupili vlastně za Kč 1,30 a to se nikde jinde na světe nemůže nikomu nikdy podařit.

Podpisovou akci trochu rušil Janovský svými obličeji a to prý jenom proto, že nevěděl jaká moudra má k tolika podpisům přidat. To prý, aby měl každý něco originálního.

Do života knihu uvedl docent Ing. Jiří Šíma, CSc. z katedry geoinformatiky Západočeské univerzity v Plzni, emeritní předseda Českého úřadu zeměměřického a katastrálního v Praze a čestný člen občanského sdružení VIVA GEODESIA v Litoměřicích, slovy: „Potom, co jsem se v pěti letech naučil číst pomocí obrázkového časopisu Punťa, nestaly se předmětem mého dalšího zájmu ani pohádky, ani indiánky, ale cestopisy v otcově knihovně, kterých tam bylo na pět set. K šestým narozeninám jsem dostal atlas světa, do kterého jsem barevnými tužkami plánoval své budoucí objevitelské cesty. Nejvíce mě přitom nezaujali samojedové či Papuánci, ale tajemný ostrov Island v severním Atlantiku. V letech dospělosti se mně podařilo uskutečnit některé z takto plánovaných cest, ale Island je pro mě stále ještě nedobytou metou. Nechtěl bych jej však poznávat z klimatizovaného autokaru cestovní kanceláře, ale sám, vyzbrojený zasvěcenou příručkou a podrobnou mapou, kterou jsem dostal jako dárek na jednom z evropských summitů představitelů národních zeměměřických správ od mého islandského kolegy. Dnes se mi však dostala do ruky zasvěcená knížka Islandské prázdniny z pera Renaty Marcolové a Františka Janovského obsahující kromě poutavého čtení i mnoho pozoruhodných fotografií, zejména ty, které dokumentují jak viděl Island zeměměřič František Janovský. Tato knížka bezesporu posunula mé tajné přání procestovat Island mnohem blíže k jeho realizaci. Při příležitosti křtu knihy Islandské prázdniny přeji všem jejím čtenářům, aby i jim přiblížila splnění jejich tajných přání nebo alespoň vyvolala pohodu a touhu jednou uvidět tento tajuplný ostrov na vlastní oči.“

Kmotry knihy se stali paní Helena Jarolímová, přítelkyně spoluautorky Renaty Marcolové a obdivovatelka Islandu, pan primář MUDr. Hassan Mezian, který dal bezprostřední podnět k tomu, aby islandský příběh vyšel knižně a pan Mario Petrovský, stálý spolucestující Františka Janovského po nehostinném Severu.

Vydařený akt křtu korunoval přípitek autorů na společenský, kulturní i obchodní úspěch knihy.

Osobní zdravici zaslal i služebně vzdálený Ing. Radek Petr, vydavatel a šéfredaktor časopisu Zeměměřič, šéf externího redakčního fotografa Ing. Františka Janovského: „Většina umělců, básníků, ilustrátorů či fotografů začíná publikováním svých prvotin v nejrůznějších časopisech, kde umělecky během let vyzrají a na těchto drobnostech se postupně udělají. Pan Janovský šel opačným směrem. Udělal se jinde a periodika jsou pro něj jen zpestřením. Má za sebou výstavy, teď fotografickou knížku a opravdu jen občas si odskočí s nějakou drobností do našeho časopisu Zeměměřič. Přesto je naším nejlepším fotografem a právem mu náleží průkazka PRESS, kterou dnes konečně dostává. Díky této průkazce mu možná někdy odpustí strážníci špatné parkování, třeba dostane někde i slevu při vstupu na autosalón nebo mezinárodní geodetické dny. Možná i lístky v kině dostane levněji. Média je radno si předcházet. Tedy tak trochu to může působit jako slevová karta. Nemám však strach, že to by byl pro Františka Janovského nějaký důvod průkazkou se prokazovat a penízky si šetřit pro sebe. On je stejně někde jinde zase velkoryse rozkutálí. Průkazka novináře je úplně něco jiného než sleva na akce. Je průkazka do jiného světa – světa sdělování. Mistr Jan (Ovský) se ani zde neztratí. Jeho sdělení jsou nanejvýš zřejmá a čistá. On totiž fotí srdcem a tím Nikonem se jenom maskuje.“

Škoda, že se křtu knihy nemohl zúčastnit světoznámý fotograf Ladislav Sitenský. Ten byl právě v tomto termínu plně vytížen, v rámci oslav 60. výročí ukončení 2. světové války, otevřením vlastní výstavy „Hrdinové Albionu“ v zahradách pražského Hradu.

Knížku najdete ve všech dobrých knihkupectvích, po jejím rozprodání, ji najdete snad ve všech veřejných knihovnách. A když bude nejhůř, počkáte si na další vydání. Možná se na něm už pracuje…

Text: Michaela Janovská, 22. července 2005

---

Tady je začátek – PROLOG (ukázka)

Nevím, co to do mě vjelo, odmítnul jsem dovolenou kdekoliv a vymínil si, že se po sedmi letech vrátím na Island. Manželka byla skvělá, akceptovala to a objednala zájezd s cestovní kanceláří, o které jsem se domníval, že umí pouze grilovat prodavačky, blondýny a učitelky na subtropických a tropických plážích. Volbu cestovky jsem nepovažoval za manželčin kompromis, ale za pomstu. Zvláště když program zájezdu byl uveden prvním dnem velmi stručně: 23.55 hod. odlet z Prahy. První den s cestovní kanceláří tedy trval celých pět minut.

foto František Janovský

Moje podezření na katastrofální průběh expedice ještě umocnilo zjištění, že výpravu povede půvabné děvče s jiskrou v oku, s výrazně obarvenou hlavou, které k ženské dokonalosti nechybí snad vůbec nic. Typ spíš do sekretariátu vrcholného vedení oné grilující cestovní společnosti. Naše dřívější zkušenosti z toulek Skandinávií nám totiž vsugerovaly představu, že by nás měl vést šlachovitý muž či ještě šlachovitější žena s vizáží šíleného ekologa, která si doma zapomněla hřeben, holicí strojek a kartáček na zuby.

V této situaci jsem spatřoval jedinou naději ve stavu beznaděje pouze v tom, že jsme již islandští mazáci a dokážeme si jako znalci místních poměrů poradit i v nenadálých situacích. Ty se daly od teplomilné cestovní kanceláře v zemi tak seversky exotické apriori očekávat. Dokonce jsme věděli co si zabalit s sebou za oblečení a bez čeho se tam neobejdeme. Před sedmi lety jsme museli lovit předpověď počasí na teletextu CNN. Internet ještě nebyl běžným jevem. Nyní už jsme věděli, že islandské léto obnáší denní teploty 10 až 14 ºC, někdy i méně, vítr, déšť, slunce. To všechno různě namícháno v půlhodinových cyklech.

S hesly „Do světa vždy s plným žaludkem!“ a „S tímto Reisebürem vždy ve střehu!“ jsem polkl ruzyňský řízek za evropskou cenu. Let byl relativně krátký, ještě sytý jsem předstoupil před státního úředníka. V policejní uniformě, na letišti v Keflavíku.

Tvářil se velice komisně až přísně. Měl výhodu. Koukal totiž na mne dosti shora, z jakési kukaně. Připadal jsem si nejspíš jak v Čechách na úřadě. Zřejmě platí: „Úředníci všech zemí, spojte se!“. Tady byla ovšem navíc kukaň.

On se začal nadechovat. To si asi pokecáme! Netušil jsem, jaké téma by mohl zvolit. Zaplať pánbůh – po nádechu následoval výdech.

Nakonec co? Terorismus se této zemi vyhýbá, v kapse jsem měl dost peněz i na tak drahou zemi, jakou je jeho vlast. Příjmy z turistiky jsou významnou položkou státního rozpočtu Islandské republiky. Vlastně jsem přijel přispět do jejího HDP.

Ostatní vytvářejí frontu u letištní směnárny. Po zkušenostech z minulé návštěvy vím, že mi bude všude stačit platební karta.

Otrávený chladným přijetím reprezentantem „země ohně a ledu“ jsem prošel chodbami letištní budovy. A zapálil si první cigaretu na Islandu. Kuřáci pozor! Mají tam spoustu kyslíku. Cigarety tam hoří dvakrát rychleji než v mostecké uhelné pánvi.

A tady je konec – EPILOG

Nastupujeme do letadla. Dostáváme zprávu o tom, že start se o půl hodiny posouvá. Přijíždí islandský Červený kříž a nakládá na palubu osm lidí, kteří neměli takové štěstí jako my. Včera se vyváleli s autobusem. Užili si na ostrově jen asi 17 hodin ve zdraví. Mají různé údy v sádře, jeden z nich poputuje do Prahy na zapůjčeném pojízdném lůžku.

Startujeme, po první otočce nad letištěm zase vychází slunce.

foto František Janovský

Odepínáme kurty, někteří usínají.

Sádry hledí před sebe s absolutní netečností. Tito naši zranění kolegové měli nekonečnou smůlu. Bouračky jsou na Islandu jistou zvláštností. Nevím, co by tu dávala naše TV do denního zpravodajství. Tady vám televize nejspíš přináší zprávu o tom, kde se komu narodilo dítě, co se kde podařilo udělat a že dnes bylo horko. Zprávy se ani příliš nezabývají tím, co se děje ve světě.

Na to mají CNN.

A tak si ten týden probírám.

Jestlipak pořád sedí ten přísný pán v letištní kukani? Co děti v Borgarnes? A kde dnes vystupovala islandská Lúčnica? Kdo se právě naklání nad kaňonem Dettifossu? Jak jsou k nám, turistům, velkorysí: vlastně nikde, kromě skanzenu Glaumbaer, jsme neplatili vstupné. Dokonce v té pustině pro nás staví WC s výbavou z nerezu, často s tekoucí teplou vodou. A ani za to nic nevybírají! Kdo se dnes zacvaknul v koupelně, stejně je to jen taková pastička na pěkné průvodkyně, ty ošklivé a chlapy jistě dávají na úplně jiné pokoje!!! Komu naservírovali islandskou strusku zvanou „gratinovaná ryba s rýží“?

Před sedmi lety jsme se po celý týden míjeli s partou grónských Eskymáků. Vyrazili si na výlet do zahraničí, asi jako kdyby Češi zajeli k Balatonu. Měli husté svetry, zvláštní kalhoty, trochu šikmé oči, černé vlasy a videokameru patrně z nějakého muzea. Ta musela mít snad metrák. A pořád byli veselí, šveholili, natáčeli se 24 hodin denně. Letos mi tu chyběli. Nahradili je Lucemburčani, Belgičani, Portugalci. Letos tu taky byla všude slyšet čeština. Ale ta sranda s těmi Eskymáky, to tu chybělo! Viděli jsme toho spoustu, asi vše podstatné, co by běžný turista na Islandu vidět měl. Bezpochyby za těch sedm let zaznamenal Island prudký rozvoj, úžasný v konkrétních podmínkách. Projevuje se s elegantní samozřejmostí i ve standardu péče o turisty. Samozřejmě, pro milovníky aktivnějšího pojetí výletu by se našly adrenalinovatější možnosti pohybu po celém ostrovu. Sami Islanďané doporučují pohyb uvnitř ostrova pouze terénními vozy, a to vždy ve dvojici, aby si posádky mohly v případě krize pomoci. Vždyť i Američané před startem Apolla na Měsíc tady, v pustině připomínající nejvíc topografii tohoto našeho kosmického souputníka, trénovali pohyb posádek po přistání na jeho povrchu.

Přitom Island není pustinou, s projevy života se tu setkáte všude. Mechy a lišejníky vytrvale kolonizují vychladlá lávová pole. Překvapivě tu najdete i vyšší organismy, květiny, které jsou tak skromné, že jim stačí to, co jim dokáže zdejší skromný jídelníček nabídnout.

Je to ještě pořád země souladu člověka, jeho působení a přírody. Nikde žádné velkochovy. Po celou dobu poznávání Islandu jsme nezaslechli kvičení vepříků a neviděli senážní věže.

Let ubíhá rychle. Pod námi se objevují světýlka na nějakém ostrově, jinak všude samá voda. Po nějaké době vidíme vpravo v dáli pobřeží Norska, tam někde leží Bergen. Za chvíli se rýsuje figura Dánska. Utíká to rychle. Před Berlínem začínáme klesat.

Přistáváme v Praze. Najednou mají všichni hrozný kvalt. Nikdo si nás nevšímá. Pás s kufry jede jako kafemlejnek. Občas si z něj někdo něco bafne, někteří se letmo rozloučí „Bylo nám s vámi fajn!“ „Tak jo, zase někdy nashledanou!“.

Vycházíme před letištní budovu. Je to jako rána palicí. Panel oznamuje, že je tu právě (v sedm ráno) 28º Celsia.

Třikrát tolik než v Keflavíku.

Všichni žhaví mobily a volají si odvoz.

Už nejsme ta parta, už zase každý stojí oběma nohama v domácím rybníku. Už každý během vteřiny oblékl své „nadoma“. A prchá do toho svého kutlochu, na který si snad celý týden ani nevzpomněl.

Je to přesně tak, jak napsal Jan Beneš: „Do vrabců jako když střelí!“.

Přesto jsem rád, že to půvabné děvče s jiskrou v oku, které by mělo spíš pracovat ve vrcholném managamentu, a tak skvěle nám přiblížilo Island (včetně jejich ság a pohádek na dobrou noc), mi dalo své číslo.

Díky tomu vzniklo toto čtení!

To ostatní, co je mezi tím, si můžete přečíst v dalších dvaadvaceti kapitolách.

foto František Janovský

---

Renata Marcolová, František Janovský: Islandské prázdniny, vázaná celobarevná kniha, formát B5, 192 stran, 290 fotografií, 27 a půl tisíce slov, vydává nakladatelství Dialog v nákladu 2500 výtisků, doporučená cena 390 Kč