Kraj Dalarna

Historie Dalarny, stejně jako celého Švédska, začíná asi před 400 miliony let. Existenci života v období teplých period mezi třemi dobami ledovými dokazují nálezy mamutích kostí a zubů v Rättviku. První lidé přišli do Dalarny zřejmě před 7000 lety. Byli to nomádi, kteří se živili mimo jiné i divokými soby. Počet obyvatel se zvyšoval v době železné. Na počátku prvního století našeho letopočtu se stala Dalarna součástí říše krále Sveů a byla považována za důležitého výrobce železa.

To také pravděpodobně zvýšilo příliv přistěhovalců do okolí jezera Siljan za éry vikingů. Na přelomu tisíciletí nastal zlom v těžbě měděné rudy. První dokumenty o dolech ve Falunu jsou datovány rokem 1288. Velmi známá je falunská červená barva, která vzniká zvětráním odpadu měděné rudy a která se používala k natírání a izolaci dřevěných obydlí. Proto také po celé zemi nalezneme červené domy, ozdobené navíc bílým lemováním.

Důležité období v historii Švédska představovala vláda Gustava Vasy. Na památku povstání, které Vasa vedl proti dánskému králi Kristianovi, je každoročně pořádán devadesátikilometrový běh na lyžích ze Sälenu do Mory.

Více než kterýkoliv jiný švédský kraj byla Dalarna předmětem mýtů a kultů. Pro Dalarnu, jinak také nazývanou miniaturní Švédsko, jsou typické pestré lidové kroje, bohatá lidová tvorba v malířství i hudbě, svérázná architektura a snaha o zachovaní tradicí. To vše přitahuje okolní svět už několik staletí. Zvláště na přelomu 19. a 20. století byl kraj označován jako „typicky švédský“. Tento obraz přilákal umělce a spisovatele jak z různých částí Švédska, tak z jiných zemí Evropy.

V Dalarně se setkáme s mnoha typy přírody, kromě té, která je charakteristická pro pobřeží. Vyskytuje se zde dubový les, horská příroda i místa s různými druhy zvěře a rostlin. Rozmanitou část kraje představuje oblast kolem jezera Siljan, jejíž západní část je tvořena slatinami. V posledních letech se dokonce uvažovalo o tom, zda tak velké množství rašeliny nevyužít jako palivo. Na severozápadě se táhne pruh skandinávského horského řetězce Långfjället s nejvyšším bodem Storvätteshågna (1204 m) a Nipfjälltet s vrcholem Städjan (1192 m).

Podnebí má rozhodující význam pro šíření zvěře a rostlin. Větší část Dalarny má klima vnitrozemské. Rozdíl v průměrné teplotě v lednu a v červenci je 26,6˚C.

Na jihu a severovýchodě jsou klimatické podmínky příznivé. Listnaté lesy v údolích a kolem jezera Siljan jsou většinou výsledkem lidského působení. Charakteristické pro náhorní plošiny jsou řídnoucí borovicové lesy. Na horách dominují lišejníky a vřesoviště, některé jsou tmavě fialové podle barvy vřesu, zatímco Fulufjället a Nipfjället jsou zbarveny šedobílým lišejníky a vrcholky Nipfjället a Sädjan pokrývají žlutá a zelená pole lišejníků.

V Dalarně se vyskytuje téměř 30 z asi 60 druhů savců žijících ve Švédsku.

Obvyklou zvěří je los, srnka, liška, zajíc, veverka, hranostaj, lasička a norek. V oblasti jezera Siljan je zcela běžný jezevec. Lesní a polní zajíci žijí v jižní části kraje. Dalarna je jedním z krajů nejbohatších na výskyt losů, kteří i přes četný odstřel stále způsobují škody na lesním porostu, stejně jako bobři, z velké části ve Švédsku vyhubení. V horách se nacházejí všechny čtyři druhy velkých dravých zvířat: medvěd, vlk, rys a rosomák. Někteří osamělí vlci přebíhají norsko-švédskou hranici, podobně jako desítky pižmoňů. Severní částí kraje se táhne jižní hranice pro větší množství druhů ptactva jako jsou čížek šedý, pěnkava horská, sýkora aj.

Vodní plochy v severozápadní oblasti jsou mimořádně bohaté na ryby. Nejrozšířenějším druhem je pstruh obecný, ve vyšších polohách postrádáme okouny, avšak síh severní, štika a mník se vyskytují často.

Přírodních rezervací v Dalarně je okolo padesáti. Plochou největší jsou ty, které se dotýkají Fulufjället, Städjan-Nipfjället, Långfjället i Njupeskärområdet. V Njupeskäromradet se nachází nejvyšší vodopád, Njupeskär 92,6 m. V oblasti Älvadalens jsou dva národní parky. Ten, který leží v Töfsingdalen, je popisován jako velice divoký, pustý, neúrodný a obtížně schůdný terén, jaký jen může země ukázat. Nalezneme zde skutečný prales a také říčku – Töfsingån v hlubokém údolí s bohatou vegetací. Ve druhém národním parku v oblasti Orsa rostou 250 let staré borovice.

Údolí hluboká 50 m, přitahující pozornost geologů, se pyšní hustou vegetací listnatého lesa, který skrývá život zvěře i neobvyklé druhy ptáků jako např. ledňáček.

Ve Švédsku se věnuje velká pozornost ochraně přírody, a to nejen v národních parcích.

Lásku k přírodě umocňuje všeobecné právo, prastaré zvykové právo, které dovoluje každému svobodně se pohybovat v lesích a na pozemcích bez nutnosti žádat majitele o povolení. Všichni si můžou natrhat květiny, nasbírat lesní plody a houby, ovšem pod podmínkou, že se budou chovat ohleduplně.

Marta Janíková, 15.5.2002
foto archiv