Paal-Helge Haugen: Nultá zóna

V pražském nakladatelství Ivo Železný vyšla letos v květnu v českém překladu básnická sbírka norského básníka Paala-Helgeho Haugena Nultá zóna (Sone 0). Paal-Helge Haugen je jedním z nejvýznamnějších norských básníků, čeští čtenáři seč s ním však setkávají poprvé. V Norsku vyšla tato kniha v roce 1992 a básník za ni dostal Brageho cenu. Brage je ve staronorské mythologii bůh výřečnosti a básnictví, syn Odina.

Paal-Helge Haugen vydal již přes dvacet básnických sbírek, píše i knihy pro děti, kostelní hry, operní libreta. Několik jeho knih je přeloženo do angličtiny, němčiny a francouzštiny. V mládí byl básník silně ovlivněn japonskými haiku, a než debutoval v roce 1967 se svou první sbírkou Na dně jednoho tmavého léta, měl již za sebou dvě knihy překladů japonských a čínských básní.

Haugenovy básně ve sbírce Nultá zóna meditují o vnímané skutečnosti, o napětí mezi realitou a iluzemi, o životě jako setkání věčností a okamžikem. Knihu přeložila básník a překladatelka (jak se sama nazývá) Jana Strømsnes, která žije již od roku 1972 v norském Bergenu. Všem čtenářům Severských listů přeje, aby se jim sbírka líbila a zažili s ní hezké chvíle.

Jiří Šádek, 30. května 2000

Ráno

To ráno na okraji kosmu
se zbytky noci doposud v těle
a se spánkem pověšeným na šňůrách
v pokoji

a v uších
ozvěna snu, vzdálená balada
s neúplným textem, hlas vyřezaný ze dřeva
nebo ze stáří

Dnes znovu
stvoříme svět, podržíme ho zpříma
pomocí téměř ničeho, slov a znamení
deště a větru

Šero začátkem léta

K večeru se tráva pomalu sbírá
zvedá se po tíži nohou
po hrách, po otisku člověka
to těžké vedro, daleko se táhnoucí
proud lávy slunečního světla
tekl kolem

tohoto místa kde se vše uklidňuje
vše se shromažďuje do jednoho jediného
odpočívajícího bodu

jako anděl který usnul
u fjordu v koruně borovice

Po tvém odchodu

Vzdávám se ti, do tvé podoby
otřesen uklidněn

Přijímám to co mi dáváš
jak dotek poslední ruky
na světě

Stojíš ve vyjasnění: otevřený prostor
uprostřed mezi možným a napadeným

Po tvém odchodu
se stává že mluvím tiše
do tmy, jako dítě

Doslov

Poezie může být experimentováním se sémantikou, časem a místem děje. Používáním jazyka, které se neřídí pravidly. Distancováním se od triviální skutečnosti.

Přeložit Paala-Helgeho Haugena do češtiny není snadný úkol. Ale jeho velký zájem o to, co je univerzální v citech, myšlení a uměleckém způsobu vyjadřování, dává překladatelské práci smysl.

Haugenovi nejsou cizí kulturní tradice jiných národů, i když obsahuji mnoho neznámého v jazyce i v umělecké formě. Když Paal-Helge Haugen debutoval v roce 1967 svou první sbírkou På botnen av ein mørk sommar (Na dně jednoho tmavého léta), měl za sebou už dvě knihy překladů. V roce 1965 mu vyšlo přebásnění japonských haiku Blad fra ein austleg hage (List z východní zahrady) a v roce následujícím svazek Kinesisk lyrikk (Čínské básně). Básník přiznává, že byl a dodnes je silně ovlivněn japonskými haiku a že pro něj měly tyto rané intenzívní impulsy velký význam.

"Haiku je poezie kontextu – báseň, která je vždy větší, než se na první pohled zdá… a je to stále expandující bod. Poezie jasná, konkrétní a jednoduchá, zároveň však s mystickým, hlubokým, nadčasovým a univerzálním obsahem. Svět, který má nebo nemá smysl, žáby a bohové mají stejné postavení. Zároveň je to svět lidí, člověk je všechno, a nic."

Jedním z těch, kteří přivedli Haugena k haiku byl Ezra Pound. Do rafinované techniky a všech stránek haiku Haugena zasvětil Masahiko Inadomi (1934–1982), s nímž se Haugen setkal, když přišel jako mladý student medicíny do Osla. Později spolu intenzívně spolupracovali na norské verzi haiku.

Hlavním znakem haiku je zjednodušená forma a zhuštěný obsah. Haugenovy básně medituji o vnímané skutečnosti, o napětí mezi požadavky reality a iluzi, o životě jako o setkání mezi věčnosti a okamžikem, o náladách stvořených zážitky, o přizpůsobené univerzální souvislosti. Haugenovy básně však nejsou krátké. "Forma haiku je zaměřena na detail, který nám může povědět mnohem víc než záplava slov. Mne to však táhne směrem k větším stavbám, pokouším se kombinovat senzibilitu detailu se širšími formami, například s epicky básni. Zajímavá poezie vzniká právě v napětí mezí těmito dvěma protipóly."

Paal-Helge Haugen se narodil 26. dubna 1945 ve Valle v Setesdalu. Byl silně připoután k venkovskému Pivotu, a zároveň se orientoval mezinárodně, směrem k literární Evropě. Na první pohled paradox, který se však stal jedním z Haugenových poznávacích znamení.

Paal-Helge Haugen patři mezi nejpřednější norské básníky. Vydal přes dvacet básnických sbírek, lyrický román Anne a několik knih pro děti. V posledních letech se zaměřuje na výtvarné umění a hudbu. Píše oratoria, operní libreta, kostelní hry. Několik jeho děl bylo přeloženo do angličtiny, němčiny a francouzštiny. V roce 1987 obdržel Doublougovu cenu, v roce 1990 Cenu literární kritiky za sbírku Meditasjonar over Georges de la Tour (Meditace nad Georgesem de la Tourem) a v roce 1992 Bragow cenu právě za Nultou zónu.

Jana Strømsnes a Christian Horneman, 15. květen 2003