POLÁRNÍ (O)ZÁŘENÍ aneb festival severských kultur

První únorový víkend se odehrála v příbramském Junior klubu nadmíru zajímavá akce, kterou její hlavní organizátorka Petra Bělková nazvala Polární ozáření.

"Poslední dobou jsem odpozorovala, nakolik je dnes moderní cestovaní do Skandinávie," říká Petra Bělková. "Je ale stále ještě hodně mladých lidí, kteří se tam zatím nemohou podívat – ať už je to z jakýchkoli příčin." To byl jeden z důvodů, proč se u ní zrodil na podzim loňského roku nápad uspořádat ve spolupráci s občanským sdružením Alias a Junior Klubem akci, která by severský život alespoň trochu přiblížila.

"Zásadní happening" propukl v sobotu 3. února. Některé nápady se nepodařilo zrealizovat dokonale – například stavbu eskymáckého iglú se za středočeských sněhových podmínek nepodařilo zastřešit – a to byl Svatý Petr milostiv a nadělil pár centimetrů čerstvého sněhu. Aktéři se sice pokusili stavět iglú z čehosi, čemu zaměstnanci Zimního stadionu říkají sníh, postavili však pouze stěnu, na niž potom děti malovaly ornamenty ekologickými barvami.

Mezitím již v klubu probíhala tvorba papírových i sádrových šamanských masek a instalovala se výstava ze skandinávských fotografií Vladimíra Vojíře, Michaela Stanovského, Martina Vejražky a dalších autorů.

V pozdní odpoledne již vypukly besedy cestovatele Petra Jahody, který povídal o přechodu Špicberk, Michaela Stanovského, který promítl diapozitivy z Finska, a na závěr přišla kouzelná dívka Pavlína Brzáková se svými neuvěřitelnými dobrodružstvími i spoustou postřehů z života posledních domorodců centrální Sibiře, kraje Tunguzů, Evenků a dalších altajských národů. Etnoložka Pavlína Brzáková studuje duchovní kulturu těchto pasteveckých kmenů. Vydala dvě knihy sibiřských pohádek a vyprávění ze života (Goromomo goroló a Jamtana) a v loňském roce i autobiografickou knihu Stíny na kupecké stezce, knížku plnou příběhů z putování po tajze, tajemných snů, lesních čertů chargíů, šamanů, čarodějů i Lidí. (Všímáte si, že Tunguzové, Sámové i Inuité sami sebe nazývají vždy Lidé?) A takové bylo i Pavlínino povídání o tomto kraji. Někdo řekne – poslední divočina Euroasie – ale před dvěma či třemi sty lety na tom lesní národy žijící na severu Evropy v místech dnešní Karélie a východního Finska nebyly jinak.

Na večeru jsme potkali i Petra Macháčka, který minulý týden odjel do Finska, do národního parku Lemmenjoki shánět polární záři, aby jí mohl dát k dispozici Internetovým nadšencům. Blíže se o expedici dozvíte na jiném místě Severských listů.

Celý večer završil koncert plzeňské "keltské" kapely Poitín se vskutku mezinárodním keltským obsazením – Plzeň, Irsko, Skotsko, Bretaň.

Akci rámovaly tři další besedy, které se uskutečnily v jiném termínu – Třpytivý Island s redaktorem časopisu Koktejl, cestovatelem, biologem i naším přispěvatelem Topím Pigulou, Ozáření Antarktidou s polárníkem Jaroslavem Fousem a Everest 99 s horolezcem Vláďou Noskem.

Michael Stanovský, 8. února 2001