Najjužnejšie mesto Fínska

foto Daniel Dudinský







foto archiv

Finsko se stále více dostává do povědomí Středoevropanů. Nejen jako země tichých a utažených, tzv. chladných lidí, ale spíše jako země neposkvrněné přírody. Jako země, ve které žijí lidé v harmonii s přírodou, dokonce ve které příroda má navrch. Tím, že tento proces poznávání nejkrásnějšího z nejkrásnějších je teprve na svém začátku, při otázce týkající se finských míst si lidé vzpomenou na Helsinky – jako hlavní město, Turku – jako někdejší hlavní město s množstvím kulturních památek, Rovaniemi – spojovala primárně se Santa Clausem , sekundární s polárním kruhem, a samozřejmě Lahti – jako středisko zimních sportů.

Mně se podařilo tak nějak nečekaně navštívit druhý zářijový týden zemi tisíců jezer. Po deseti letech touhy se sen stal skutečností a moje noha se dotkla finské země. Jaký pocit? Pro mě nepopsatelný, pro jiné ničím výjimečný. Jelikož jsme ve Finsku měli strávit jen 4 dny, bylo třeba udělat odpovědný program, který by nám Finsko představil z pohledu metropolitního i přírodního. Samozřejmě v něm nesměly chybět již výše uvedené města jako Helsinky, Turku, či Rovaniemi. Ale protože jsem se k Finsku nedostal náhodně, věděl jsem vybrat i taková místa, která Vám nabídne málokterá cestovní kancelář, ačkoli stojí za to. Ať už z hlediska jejich historického příběhu, kulturních památek, geografické polohy nebo současnosti. A tak jsem Helsinky, Turku a Rovaniemi doplnil o Hanko, Oulu a Savonlinna.
Jak jsem psal, Helsinky, Turku a Rovaniemi asi netřeba nějak výjimečně představovat. Oulu mě nějak výrazně neoslovilo a Savonlinna je téma samostatné kapitoly. V tomto článku Vám chci představit Hanko.

Hanko, švédsky Hangö, je nejjižnějším město Finska. Právě při tomto městě je důležité uvést i švédský název, protože švédské mluvící obyvatelstvo zde tvoří většinu. Rozprostírá se nejjižnější z míst kontinentálního Finska, ba ani Ålandy nejsou jižněji. Toto bylo první plus pro zahrnutí města do našeho programu – stát na nejjižnějším místě ve Finsku. Hanku se turističtí průvodci věnují jen na pár řádcích. Uvedou právě jeho geografickou polohu, jmenují pár historických památek a možnosti ubytování se. Ale Hanko je mnohem více.

Co se týče historie, Hanko je v dějinách Finska hluboce vryté a spojuje se s obdobím zimní války se Sovětským svazem (1939–1940). Předmětem války byly územní nároky Sovětů, které žádal strategické oblasti v Karelské šíji – vzhledem k blízkosti k Leningradu, jakož i území přístavního města Hanko. Vzhledem ke své poloze i fakt, že se jedná o přístav, který celoročně nezamrzá, bylo nejideálnějším místem kontroly vstupu do Finského zálivu, což sehrálo významnou roli v době rozpínání se nacistické Německé říše Adolfa Hitlera. Finové samozřejmě nebyli ochotni vyhovět těmto nárokům východního souseda. Ten však nemínil ze svých požadavků ustoupit, a tak vznikl ozbrojený konflikt, dnes známý jako zimní válka. Svým průběhem byl překvapením nejen pro samotný Sovětský svaz, který předpokládal vyřešení situace v průběhu 10-12 dnů, ale i pro Finsko a ostatní jeho kvazispojenců. Ozbrojený konflikt trval 105 dní a prokázal oddanost finských lidí pro svou zemi. Nemalou roli v těchto bojích sehrála i osobnost finského života – gen. C. G. Mannerheim. Nakonec bylo Finsko poraženo, i když ztráty byly vyčísleny následovně: 25 000 mrtvých na straně Finska a v roce 1970 Nikita Chruščov přiznal, že v zimní válce zemřelo až cca 1 000 000 sovětských vojáků. Strategie C. G. Mannerheima tedy mluvila jasnou řečí. Oblasti v Karélii byly odpuštěny vítězi, avšak Hanko bylo pronajato na 40 let (v roce 1947 opět předčasně včetně Finsku). V Hanku na pobřeží stojí pomník (vlivem času a nadvlády Ruska v pozměněné podobě) připomínající i vylodění se německé armády v roce 1918, v dobách finské občanské války.

Na Hanko si stačí podle mě v programu vyčlenit polovinu dne. Z historických památek je třeba určitě navštívit luteránský kostel z roku 1892 a hned vedle stojící vodárenská věž. Vodárenská věž v našich zeměpisných šířkách tyčící se v neobvyklé červené (cihlové) barvě slouží zároveň i jako vyhlídková věž. V případě příznivého počasí je krásný výhled na pobřeží města, přístav i na rozprostírající se Baltské moře (resp. Finský záliv). Asi nejatraktivnější a nejvyhledávanější památkou města je tzv. Hauensuoli. Jde o skalní útes nazývaný také jako „kniha hostů“. Do této skály již minimálně od 15. století námořníci a obchodníci vyrýval svá jména, genderové nebo jiné symboly. V současnosti je jich odhaleno již více než 600. Pozor, podle mně dostupných informací se dá k tomuto neobvyklému dílu lidské ruky dostat jen po vodě (vodním taxíkem).

V případě návštěvy Hanka je neodpustitelným hříchem nenavštívit místní pláže. Přestože voda v moři nedosahuje teploty jižních moří, v létě jsou pláže zaplaveny domácím obyvatelstvem, dokonce o víkendech sem kvůli plážím přichází několik tisíců Finů z okolních oblastí. Vzhledem k mému posezónnímu pobytu ve Finsku jsem se už koupat nestihl. Donesl jsem si však dva kameny připomínající růžové pláže, pár fotek a nezapomenutelné zážitky. V přístavu mezi čluny, plachetnice a jachty bylo vidět malé klidné medúzy. Takže pláže stojí za to! Zajímavostí je i to, že ve vesmíru krouží planetka s průměrem 29 km nesoucí jméno Hanko. Objevil ji finský astronom Yrjö Väisälä 25. září 1941 v Turku.

Hanko bylo v našem programu po letišti ve Vantaa první zastávkou během putování Finskem. Nejde o rozsáhlou metropoli, kulturní centrum ani město zaplaveny lidmi. Je to město, kde je co podívat, ale zároveň je zde možnost užívat si samotu a klid. Sednout si na lavičku, hledět na vlny moře a přemýšlet. Je to město, které není typicky finské, ale patří neodmyslitelně k Finsku.

Daniel Dudinský, 2. října 2007