Christiania

Vstupní brána


Skladiště starého Arsenalu

Plakát na koncert

Okénka bývají i výstavní síní

Okénka bývají plná květin

Vysloužilý autobus
foto Michael Stanovský

Christiania v ohrožení

klikněte: Fotogalerie z Christianie

Pod hesly „Lidé potřebují dýchat“, „NE normalizaci a usměrňování“ a „ANO svobodě a rozmanitosti“ pořádala v sobotu 30. srpna 2003 kodaňská komunita Christiania tzv. Speciální vlak ke svobodě, kterým chce ukázat Dánsku, Evropě a ostatnímu světu, že svoboda je základní právo a ne pouhý sen.

Na Centrálním nádraží v Kodani byla v 15 hodin uspořádána krátká slavnost, pochod pak směřoval k Parlamentu a byl ukončen v Christianii kolem 17 hodiny velikou multikulturní hudební a kulturní produkcí. Všechny vystupující kapely, umělci a performeři se setkání účastní zdarma na podporu Christanie a toho, co představuje. Návštěvníci byli vyzváni k zaplacení dobrovolného vstupného ve výši 100 dánských korun, z nichž je čtvrtina určena přímo na SOS dětské vesničky.

„Zachraňte Christianii jako sociální experiment s vlastní samosprávou a kulturními hodnotami, jako místo s domy, kde si mohou dovolit bydlet chudí lidé, jako místo, které nepodléhá státním ani korporačním projektům na obnovu,“ píše se na internetové stránce Christianie. Dopisem „Christiania v ohrožení“, vyzývá na Internetu jeden z bývalých obyvatel této komunity ostatní k podpoře svobodného města v centru Kodaně, které má být v nejbližší době uzavřeno. Uzavření Christianie srovnává se stržením Sochy svobody. Dopis končí s přáním mnoha „sametově revolučních“ pozdravů.

Christiania? Pamatuji si, že jsem kdysi dávno viděla film o komunitě lidí, kteří vedli alternativní způsob života. „V Kodani jsou dvě místa, kde je nejvíc návštěvníků: Tivoli a Christiania,“ řekla mi přítelkyně, když jsem letos v polovině června navštívila Dánsko. A něco takového uvidět živě? Rozhodnuto i přesto, že mi přítelkyně poradila dát si platební kartu a pas jinam než do kabelky.

Právě opouštíte Evropskou unii

Vešli jsme branou, na které byl nápis „Právě opouštíte Evropskou unii“. A ocitli jsme se na prostranstvím plném nejrůznějších bizarních baráčků, staveb, hromad štěrku a nasekaného dříví, cest, uliček, domů zděných i dřevěných, jízdních kol a nejrůznějších typů lidí. Někde blízko hrála ohlušující kapela, prý dánský rap, na jiném místě byla její produkce promítána na obrovském plátně a všude kolem, na trávníku, v uličkách i na střechách nízkých staveb bylo plno mladých lidí, kteří popíjeli pivo anebo kouřili. Mnoho jich mělo s sebou malé děti a všichni se očividně dobře bavili. V nejnacpanější uličce s nápisem „Fotografování zakázáno“ se prodávaly v jednom krámku krájené melouny a ovocné nápoje, v jiném krámku hašiš (dva kousky za 120 dánských korun), v dalším třeba pivo nebo trička s nápisem „Zachraňte Christiani“. Na jednom domečku kousek dál od rámusu byl nápis „Otevřený dům“. Malou předsíňkou jsme vešli do pokoje pět krát pět metrů. V rohu sezení se spoustou knížek, desek, cédéček, uprostřed místnosti dřevěné schody do půlpatra s postelí s koutkem odděleným závěsem, kde byla postel pro hosta. Za stolem seděla asi padesátiletá žena, která se představila jako Grete. Žije zde od roku 1975 a nyní pracuje jako sociální pracovnice pro Christianii. Právě vysvětlovala jiným zvědavcům, kteří přišli před námi, kde se nacházejí a co je Christiania. Když odešli, pozvala nás ke stolu, uvařila kávu a začala vyprávět.

Historie nové společnosti

Komunita vznikla v roce 1971, kdy se hovořilo o využití místa po bývalých kasárnách v samém centru Kodaně. V blízkosti ve výstavní síni Charlottenborg se toho roku konala výstava s názvem „Dej a vezmi si“, kde různé skupiny mladých lidí, hippies, makrobiotiků i narkomanů a bezdomovců vystavovalo umělecké výtvory, prodávalo své zboží a pořádalo divadelní představení a happeningy. Oni, další skupiny squatterů i alternativní komunita „Nová společnost“ toužili po místu, kde by realizovali své sny. Mladí lidé přišli se spoustou nápadů, zejména se jim to tady líbilo jako místo pro každého, kdo nemohl najít ubytování někde jinde. Na místě bývalých kasáren se usadila spousta lidí, kteří toužili vybudovat alternativní společenství lidí na základě života v komunitě a svobodě.

Policie se mnohokrát pokoušela vypudit lidi z tohoto místa, ale musela se svého úmyslu vzdát, protože prostranství bylo příliš velké a bylo na něm příliš mnoho lidí. Problém tak skončil v dánské parlamentu. Christiania souhlasila, že bude platit za vodu a elektřinu a na oplátku byla politicky přijata jako sociální experiment. V roce 1973 po změně vlády začal nový tlak na vyčištění a uzavření této oblasti. Christania byla tou dobou již organizována do deseti menších celků s vlastní samosprávou, existoval tým na sběr a třídění odpadků, kováři vyráběli ohřívače ze starých naftových barelů. Později byla zorganizována i řada dalších činností – komunální lázně, jesle a školka, recyklace odpadků, obchody a dílny. Zástupce komunity se dostal do městského zastupitelstva s volebním programem zachovat Christanii na základě jejích podmínek – a pro dobro všech. Tvrdě vystupoval proti spekulativním stavebním společnostem a proti vyčištění místa buldozery.

V Kodani začala policie pronásledovat narkomany a dealery s hašišem. V roce 1978 do Dánska pronikl heroin. V Christianii se to projevilo rychlým nárůstem počtu dealerů a narkomanů. Spolupráce komunity s policií na potlačování uživatelů tvrdých drog se nepodařila. Komunita proto začala sama organizovat odvykací programy a podnikala akce proti dealerům tvrdších drog. Používání měkkých drog je zde tolerováno, tvrdé drogy se užívat nesmějí, dealerství je zakázáno.

V roce 1982 vláda požádala soukromou městskou stavební firmu, aby připravila plán pro tuto oblast. Obyvatelé Christanie vylepšovali své domečky, zakládali zahrádky, přiváděli na svět spoustu dětí. A tak pokračovala dál historie komunity mezi dvěma póly: vykořenit toto narkomanské středisko severu, kořen všeho zla, odoperovat tuto rakovinu společnosti, a nebo rozvíjet se jako experimentální městečko s alternativním způsobem života v rámci samosprávy, jak například navrhovala zpráva, kterou vydala stavební firma.

V roce 1989 se problém Christanie dostal znovu do parlamentu a byl schválen zákon týkající se užívání oblasti spolu s plánem připraveným ministerstvem životního prostředí. Plán rozděloval Christianii na dvě oblasti. Jedna část, z větší části městská, měla být regulována a měla pokračovat v experimentu v právním rámci. Druhá část, venkovská, má být bez obyvatel. Obyvatelé Christanie se postavili proti rozdělení a proti odstranění domů ve venkovské části. Znovu byli všichni obyvatelé Kodaně pozváni, aby se na vlastní oči přesvědčili, za jaký způsob života obyvatelé Christianie bojují a jaký je každodenní život v této části města.

V roce 1991 začaly vycházet noviny, které informovaly o jiné Christianii, než jaká byla popisována od osmdesátých let v tisku – obraz čtvrti v úpadku a semeniště násilí a kriminality. Christiania se prezentovala jako ekologicky orientované město, založené na střídmosti a rozsáhlé samosprávě. Ministerstvo obrany znovu požádalo o používání a údržbu této čtvrti, zejména budov. Zřejmě nebralo na vědomí, že Christania ustavila středisko technické údržby a že byl například opraven více než stoletý vodovodní systém, v důsledku čehož došlo k podstatnému snížení spotřeby vody a nákladů na ni. Christania zveřejnila „Zelený plán“ jako vizionářskou alternativu k městskému plánování. Ukazuje v něm město udržující ekologickou rovnováhu s přírodní recyklací vody a odpadků a využívající obnovitelné zdroje energie.

Rozvíjel se kulturní život. Místní Opera měla na programu ruský rock, Klub mladých zase techno, Rock Machine uváděl experimentální divadlo, vzniklo zde divadlo i kabaret. Tisíce návštěvníků chodí na přísně undergroundové koncerty, na Louce míru se konají fotbalová mistrovství. Pro návštěvníky jsou připravena kola, aby se jim pohodlněji po čtvrti cestovalo.

V roce 1992 začala kodaňská policie kampaň na odstranění hašiše z Christianie. 70 policistů tu patrollovalo 24 hodin denně po dobu jednoho a půl roku. Akce však nebyla účinná, došlo pouze k řadě kontroverzních situací, někdy i k bití a použití slzného plynu, bylo také napadeno mnoho nevinných lidí. Veškerá energie Christiania byla vložena do Týdne proti násilí. Zábava, pouliční divadlo, videodokumentace, spolupráce s právníky a s Amnesty International. Roční jednání s ministerstvem obrany vyústilo v dohodu, že Christiania bude platit příspěvek městskému zastupitelstvu ve výši daně z nemovitostí. Ve stejné době byly pořádány akce proti vstupu do Evropské unie.

Svobodné město Christania se stalo předmětem studia oficiálního výzkumného ústavu. Výzkumní pracovníci došli k závěru, že se úřady mají od Christianie co učit a že zkušenosti mohou být využity na mnoha místech po celém světě. Christiania pořádá pochody proti používání tvrdých drog v Kodani a o Vánocích se tu konají večeře zdarma pro 2000 chudých lidí.

V roce 1995 vzrostl v Christianii počet dětí natolik, že rodiče a aktivisté pro ně začali budovat novou instituci. Ekologický dům se slunečními kolektory a suchými záchody je první novou budovou v Christianii pro veřejné účely. Ve stejném roce prohlásilo ministerstvo obrany, že na obyvatele Christianie se má pohlížet jako na ideální občany, pokud se týká plateb daní. V roce 1996 se toto ministerstvo pokouší o vypracování dlouhodobého „Plánu rozvoje“ jako kompromisu mezi plánem města z roku 1989 a christianským „Zeleným plánem“.

Christiania a sousední země

V současné době pracuje většina obyvatel komunity ve stálém zaměstnání mimo Christianii v tzv. „sousední zemi“ Dánsku. Někteří pracují i uvnitř pro svoji komunitu jako sběrači odpadků, při vysazování zeleně, jako malíři, ošetřovatelky a v dalších potřebných činnostech. Pokud je to jejich jediný příjem, dostávají doplatek do výše 70 dánských korun za hodinu, pokud dostávají plat jinde, je jim doplácena částka mezi 35 až 70 dánskými korunami podle výše výdělku. Řada obyvatel studuje s finanční podporou státu, studentských půjček nebo menších příspěvků, ostatní jsou zapojeni v různých sociálních programech. Je to přísná podmínka pro získání sociální podpory od dánské společnosti. „A co se děje v případě nemoci?“ ptám se. Přesto, že to obyvatelé Christianie neradi slyší, plně patří do dánské společnosti. Pokud někdo onemocní, obrátí se na vlastní kliniku Sundhetshuset (Dům zdraví), nebo, je-li třeba, na kteroukoliv státní nemocnici v Dánsku, kde má zdravotní péči zdarma.

Co si Kodaň počne se všemi těmito lidmi

Pro Christanii začalo po poslední změně vlády znovu velice tvrdé období. Proto byly neděle 15. a 22. června 2003 otevřeny návštěvníkům Christanie, s možností prohlédnout si některé domy a účastnit se nejrůznějších akcí. „Auta nechte doma,“ vybízely zvací letáčky. Znovu jsou připraveny buldozery na srovnání Christianie se zemí a asanaci celé oblasti. Mají se tu stavět luxusní domy a obchodní centrum. Grete říkala smutně, že pokud k něčemu takovému dojde, budou se zdejší obyvatelé a jejich příznivci tvrdě bránit. „Bude to moc špatné,“ dodala. „Co si Kodaň počne se všemi těmito lidmi?“

Vycházela jsem z Christianie branou, na které byl nápis: „Právě vstupujete do Evropské unie“.

Marta Taberyová, Britské listy, 1. září 2003

---

RUNA ŠESTÁ – Ježišmarjána

Pokud nemáte moc času a chcete do Christianie, zvolte autobus č. 8 od nádraží. Lepší, než počítat stanice, je sledovat okolí a vystoupit pod nádhernou, černozlatou věží kostela Vor Frelsers, kterou zdobí spirála venkovního schodiště. Tahle dominanta vás nikdy nezklame.

Závislácké obavy, zda tento hašišový Eden stále funguje, utichají hned po výlezu z busu. Všude kolem se prochází takové množství zkouřenců, že se stačí jen zavěsit, nevnímat, a za dvě minuty být na místě. Nezakolísáme ani po zjištění, že kdysi hlavní brána, nacházející se pod postmoderní skulpturou Svobody, jež má na rozdíl od starší sestřičky při Manhattanu místo hvězd trnovou korunu a vůbec je tak sympaticky somrácky oblečena do drátů a pletiva, je nyní zavřená. Všechny cesty vedou do Říma a pár z nich jistojistě vede přes „Christošku“.

…je třeba zasednout do venkovní zahrádky Café Nemoland a otestovat místní značky piva. Zastavit ten zhulenecký zmatek, megajoulovou energii a zreálnit trošičku tak neuvěřitelné vjemy, které se na tebe odevšad valí. Prostor je přeplněný pařiči všeho věku, národností i ras, lidé dokonce sedí na střechách hospod, s pivkem v levici a jointem v pravici (někdy pochopitelně i naopak). Kdo nehraje tu prapodivnou stolní hru, sleduje v interiéru na obří obrazovce fotbal, koho nebaví žádné hry pasivně či aktivně, ten kecá, zpívá, pokřikuje, loká, vdechuje a vydechuje, prostě žije!

…dánské pivečko je v horkém letním večeru řízné, a i v kelímku dobře vychlazené. Carlsberg je výborný, Tuborg však ještě lepší! To zjišťujeme během testovací hodinky, kdy rundu obtáčíme třikrát, ač chmelovina vyjde v přepočtu okolo 80 Kč za kousek. A co?

Z „experimentálního románu“ Riku N. Podzemského Hyvää & Heavy, 1. září 2003