Rozhovor s básnířkou Vilborg Dagbjartsdóttir

vlevo Vilborg Dagbjartsdóttir,
vpravo vedoucí Islandské sekce Lidmila Němcová
foto archiv L. Němcové

Paní Vilborg Dagbjartsdóttir (nar. 1930) je považována za nejvýznamnější současnou islandskou básnířku. Vydává sbírky lyrických básní a překládá. Patří také k aktivním zastáncům rovných příležitostí žen a mužů.

Českým divákům je paní Vilborg známa z televizního filmu Pavla Kouteckého a Jana Buriana „Islandská paměť“, kde je hlavní vyprávěčkou.

Vedoucí islandské sekce doc. Lidmila Němcová měla možnost se s básnířkou setkat během její návštěvy Prahy v září 2005 v kavárně Slavie a uskutečnit následující rozhovor pro Severské listy.

Proč jste letos přijela do Prahy?
Miluji tuto zemi již přes 45 let. Využila jsem levných charterových letů a přijela jsem do České republiky na jeden týden. Zejména Praha má dosud velký význam v mém osobním životě. Po prvé jsem zde byla počátkem šedesátých let jako vedoucí skupiny islandských dětí. Šla jsem tehdy po pražských ulicích se svojí přítelkyní Helenou Kadečkovou. Za námi šel mladý muž, který slyšel naši islandskou konverzaci, a představil se nám. Byl to islandský student filmové fakulty AMU (Československo se tehdy ve světě považovalo za filmovou velmoc a mnoho cizinců včetně Islanďanů jezdilo do Prahy na studie). Jmenoval se Thorgeir Thorgeirsson, později se na Islandu proslavil jako filmař, překladatel a publicista (mimo jiné překládal Jaroslava Haška, Bohumila Hrabala, Vladimíra Holana i některé další české spisovatele a básníky). Toto náhodné setkání přerostlo ve vážný vztah brzy završený svatbou. Prožili jsme pak společně 43 let života, máme jednoho syna.

Umíte něco česky?
Pamatuji si jen některá slova, na př. Ahoj, miláčku.

A co Vaše profese?
Po celý život jsem pracovala jako učitelka jedné základní školy v Reykjavíku. Nyní jsem v důchodu a mohu se více věnovat básnické tvorbě. Milovala jsem práci s dětmi, napsala jsem několik knih pro děti, překládala jsem knihy z angličtiny a švédštiny. Moje první knížka byla pro malé děti. Text nebyl dlouhý, ale v tehdejší době to byla kniha novátorská, velká svým rozměrem, tvarem i veselými barvami ilustrací od Sigrídur Björnsdóttir. Kniha získala ocenění, což bylo pro mne velkým povzbuzením.

Co dnes připravujete pro děti?
To vlastně souvisí s mým pobytem v České republice. Islandské ministerstvo školství chce přiblížit dnešní mladé generaci holocaust a druhou světovou válku netradičním způsobem. Neměli bychom na toto období zapomenout. Byla jsem pověřena připravit program pro základní školy, který bude – jak je to už běžné – umístěn na internetových stránkách. Vycházím konkrétně z knihy, která už vyšla v překladech po celém světě (včetně ČR) pod názvem „Hanin kufřík“ od Karen Levin. Tato kniha se váže k Terezínu (doporučuji k přečtení). Jela jsem na jeden den do Terezína, abych na místě poznala a procítila atmosféru. Seznámila jsem se s dokumenty oné smutné doby. Všechny své pocity a poznatky se teď pokusím uplatnit v projektu pro islandské školy.

Změnil se dnešní svět oproti dobám Vašeho mládí?
Podle mého soudu není lepším, než byl. I dnes se vedou války a existují četné ozbrojené konflikty.

Jste známa jako významná islandská lyrická básnířka. Proč ženy píší poezii – zvláště na Islandu?
Vydala jsem několik sbírek lyriky a stále pokračuji v práci. Lyrické básně je možno psát kdykoliv a kdekoliv, třeba i při běžných domácích pracech si mohu své nápady zaznamenávat. Poezie nevyžaduje tolik soustředění jako na př. psaní novel a románů. Pravděpodobně i to je důvod, proč ženy – nejen na Islandu – dávají ve své tvorbě přednost poezii. Jiný důvod spatřuji v jejich lyričtějším vidění světa. Nevýhodou poezie je veliká obtížnost adekvátních překladů.

Islandské ženy jsou našim ženám dávány za vzor v prosazování rovných příležitostí? Jak je to ve skutečnosti?
V roce 1975 proběhla veliká manifestace žen na celém Islandu jako projev ženského úsilí za emancipaci. Významná byla tehdy ženská solidarita. Podařilo se nám dosáhnout značných úspěchů. Ženy se dostaly do politiky včetně vysokých státních funkcí. V tom je situace na Islandu asi lepší než u vás. Avšak dosud u nás ještě není všechno ideální – zvláště v odměňování za stejnou práci; úplné rovnosti s muži jsme zatím nedosáhly.

Jak byste charakterizovala islandskou ženu?
Islandské ženy tvrdě pracují, jsou velice silné i v osobním životě, dovedou zvládnout osobní problémy. Životní úroveň je dnes na Islandu vysoká, jsme řazeni z tohoto hlediska mezi nejbohatší země světa. Máme také poměrně málo nezaměstnaných. Nicméně jako i v jiných evropských státech se islandská společnost bude muset vypořádat se sociálními problémy určitých skupin obyvatelstva (třeba matky – samoživitelky).

Je známa Vaše poezie v ČR?
Několik básní bylo publikováno v překladu Heleny Kadečkové ve Světové literatuře.

Děkuji za rozhovor. Islandská sekce připraví v rámci svého programu v r. 2006 samostatný podvečer, na kterém seznámíme zájemce s Vaším životem a především s novou tvorbou.

Lidmila Němcová, 7. listopadu 2005