Norské fondy

České regiony dostanou od Norska miliony eur

Norové dají Česku v příštích pěti letech asi sto milionů eur, tedy v přepočtu přes tři miliardy korun. Vyplývá to z dohody, kterou má za týden v Praze podepsat norský ministr zahraničí Jan Petersen. Z fondu, jenž na základě dohody vznikne, potečou po roce 2005 peníze do chudých regionů EU.

České regiony dostanou další šanci, jak vylepšit své rozpočty. Peníze jim tentokrát nenabízí EU, ale tři evropské země, které členy unie nejsou: Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Pokud předloží kvalitní projekty, mohou si česká města, obce, státní instituce či nevládní organizace do roku 2009 přijít až na 106 milionů eur.
Do zbrusu nových fondů budou přispívat hlavně Norové. "Ročně do nich vložíme téměř 227 milionů eur, které půjdou na investice do zaostalých regionů EU," řekla HN koordinátorka iniciativy Ingrid Schulerudová z ministerstva zahraničí v Oslu.
"Pokud se včas podepíší příslušné smlouvy, může se z fondů začít čerpat už počátkem příštího roku," odhaduje.
Podpisu smluv – takzvaného memoranda o porozumění mezi Českou republikou a Norskem a Českou republikou a zeměmi Evropského hospodářského prostoru (EHP) – by nemělo nic bránit. Oba texty jsou podle informací HN téměř hotové.
První, bilaterální smlouvu by měl za týden v Praze podepsat norský ministr zahraničí Jan Petersen, druhou pak zástupci všech zúčastněných zemí na společné schůzce v Bruselu.

Cena za přístup na trh

Norsko, ač nečlen Evropské unie, má s financováním chudých oblastí EU letité zkušenosti. "Sponzorováním" regionů v Řecku, Portugalsku či Španělsku už v minulosti platilo za přístup na unijní vnitřní trh.
"Jisté zkušenosti s podporou zaostalých částí Evropské unie máme, to je pravda," potvrdila Schulerudová z norského ministerstva zahraničí. "Ještě nikdy jsme na ně však nepřispívali tolik, co teď."
Zatímco před 1. květnem, kdy se unie rozšířila na východ, Norové Evropské unii platili jen asi 24 milionů eur ročně, po rozšíření povinné norské odvody téměř desetinásobně vzrostly.
"Rozšířený vnitřní trh EU bude skýtat obrovský potenciál," vysvětlil Oslu v lednu 2003 komisař pro vnější vztahy Chris Patten. "Využít ho ale bude možné jen tehdy, pokud finančně podpoříme méně blahobytné oblasti z nových zemí EU," řekl listu Financial Times.
Výší finančních prostředků, které po podpisu příslušných memorand potečou do regionů střední a východní Evropy, se Norsko paradoxně zařadí mezi nejštědřejší dárce na kontinentě.
"Za rozšíření unie na východ ročně zaplatíme kolem 140 eur na osobu," vypočítal norský list Nationen. "Švédsko přijde jen na 64 až 84 milionů eur, Dánsko na 19 až 25 milionů," napsal. A to přesto, že obě země jsou – na rozdíl od Norska – členy Evropské unie.
"EU si je zkrátka dobře vědoma toho, že Norsko má díky nalezištím ropy a zemního plynu peněz dost," míní Inge Loenning, místo-předseda zahraničního výboru norského parlamentu. "No a když zastupujete zemi se 4,5 milionu obyvatel a proti vám stojí EU, v níž žije stokrát víc lidí, nemáte na výběr. Nezbývá než podmínky přijmout."

Spokojení Češi

Zatímco většina Norů přijala rozhodnutí financovat východoevropské regiony spíše s rozpaky, v Česku i dalších nových zemích si zřízení fondů z Norska a EHP pochvalují.
"Pokud připočteme náklady na administrativu, měli bychom z nich během pěti let dostat téměř 111 milionů eur," uvedla ředitelka Centra pro zahraniční pomoc Ministerstva financí Jana Hendrichová. "V porovnání s penězi ze strukturálních fondů to sice není tolik, na čerpání peněz od Norska a zbylých zemí EHP se ale nebudou vztahovat tak přísná pravidla."
Z nových fondů se navíc mají financovat i projekty, které nespadají do žádné z kategorií regionální pomoci z Bruselu. Země EHP chtějí v Česku investovat například do obnovy a restaurování památek nebo využívání biopaliv.
Na peníze, které platí hlavně norští daňoví poplatníci, si ale dělají zálusk i firmy z Norska. Jednou z nich je například společnost Scanbio z norského Trondheimu.
"Máme unikátní patentovaný recept na to, jak vyrobit z organického odpadu vysoce kvalitní bionaftu," tvrdí spolumajitel firmy Rolf Eide. "O naše know-how už projevili zájem Maďaři. Pokud budeme spolupracovat, můžeme na peníze z norských fondů dosáhnout společně."

Zuzana Kleknerová, Hospodářské noviny, Oslo, 12. 10. 2004
převzato z portálu ihned.cz

Norské fondy

Česko bude moct od příštího roku čerpat peníze ze zbrusu nových evropských fondů. Financovat je nebudou země EU, ale především Norsko. Přispějí i zbylé dva státy EHP – Island a Lichtenštejnsko.

Kolik ve fondech bude?
K dispozici bude celkem 1,167 miliardy eur. Nejvíc dostane Polsko, a to 533,5 milionu eur.

Kolik z nich získá Česko?
Česko má dostat celkem 110,91 milionu eur.

Kdo může o finance žádat?
Peníze z nových fondů potečou do zaostalých regionů ve třinácti zemích EU. Projekty mohou podávat instituce veřejné správy, neziskové organizace, soukromé podniky nebo univerzity.

Na co jsou peníze určeny?
Z peněz zemí EHP se má financovat obnova kulturních památek, ochrana přírody včetně čištění odpadních vod, vzdělávání pracovníků regionální správy, prevence drogových závislostí atd.

Kdy budou Finance k mání?
Peníze budou připraveny zřejmě v prvním pololetí 2005. Program skončí o čtyři roky později – v roce 2009.

Kde najít informace?
Za realizaci programu v České republice odpovídá Ministerstvo financí. To také v listopadu zveřejní výzvu k podávání návrhů projektů. Bližší informace najdete na internetových stránkách www.mfcr.cz

Norsko potřebuje silnou EU

JAN PETERSEN, norský ministr zahraničí

Česko a Norsko podepsaly první ze dvou dohod, které vynesou českým regionům do roku 2009 přes 3,5 miliardy korun. Peníze na obnovu památek či vzdělávání Česku poskytnou Lichtenštejnci, Islanďané, ale hlavně Norové. Důvod? "Z rozšíření EU profitujeme stejně jako Nizozemsko nebo Francie," řekl v rozhovoru pro HN norský ministr zahraničí Jan Petersen. "Proč by oni platili a my ne?"

Právě jste podepsal dohodu, která Norsko přijde asi na 113 milionů eur ročně. Peníze mají jít do zaostalých regionů EU včetně těch v Česku. Vaše země přitom není členem Evropské unie. Řekněte – proč to děláte?
Tato dohoda je součástí rozšíření Evropské unie. Zároveň s EU se totiž o 75 milionů lidí zvětšil i Evropský hospodářský prostor – EHP, jehož je Norsko členem. Proto si v Norsku myslíme, že přispět k rozvoji nových zemí EU není jen úkolem unie, ale všech západoevropských zemí, tedy i nás. Je to koneckonců něco, na čem vyděláme všichni. Není důvod, proč bychom se my – na rozdíl od ostatních – měli vyhnout odpovědnosti.

Ale pro Nory je to dost drahá záležitost… Je pravda, že vložením peněz do nových fondů unii platíte za přístup na její rozšířený vnitřní trh?
Na celkové částce, kterou do fondů vložíme, jsme se opravdu dohodli s Evropskou unií. Ale důvod, proč jsme s tím souhlasili, je – když použiji politickou hantýrku – že to má smysl. Není logické, aby Norsko neplatilo nic a Francie a Nizozemsko ano. Z vnitřního trhu přece profitujeme úplně stejně jako oni.

Norsko ale dává v přepočtu na obyvatele na regiony na východě EU víc než ostatní.
Záleží, jak to počítáte. Ale pokud tomu tak skutečně je, je to skvělé, ne?
Postavíte-li to tak, že nasypáním peněz do nových fondů jen platíme za přístup na rozšířený vnitřní trh EU, pak by to byla asi opravdu dost vysoká cena. Ale tak to není. Je to hlavně politický vklad. A také ekonomický. Potřebujeme totiž, aby se vyrovnaly rozdíly mezi regiony Evropy. Když se nám to povede, otevřou se třeba v Česku obrovské šance i pro norské podnikatele.

Kromě česko-norské bilaterální dohody, o níž mluvíme, se chystá ještě jedna – mezi Českem a zeměmi EHP. Už je jasné, kdy a kde se podepíše?
Podepíše se v každém případě v Bruselu. Bude to pravděpodobně 21. nebo 22. října.

Kdy si myslíte, že by se čeští žadatelé mohli k penězům z fondů dostat?
Tak to si netroufám odhadnout. Doufejme, že v první polovině příštího roku. Záleží na kvalitě podaných projektů.

Norsko sice není členem EU, Brusel má ale na život Norů přesto obrovský vliv. Nutí vás například přejímat evropskou legislativu, o níž však nemůžete spolurozhodovat. Nemyslíte, že by pro vaši zemi bylo lepší, kdyby se stala řádným členem Evropské unie?
Chcete, abych vám odpověděl jako norský ministr zahraničí, nebo jako bývalý předseda strany?

Obojí.
Jak víte, v Norsku je vstup do EU velmi kontroverzní téma. Už dvakrát jsme ho odmítli – v roce 1972 a 1994. Když se ve vládě bavíme o členství v Evropské unii, dvě strany jsou proti, jedna je pro.
Má strana, norská Konzervativní strana, by vstup Norska do EU uvítala. Zároveň ale víme, že by nebylo realistické tuto otázku právě teď znovu otevírat. Zatím se spokojíme s tím, co máme: s členstvím v EHP a schengenském systému.

A co říká bývalý šéf strany, která členství Norska v EU dlouhodobě podporuje?
Že jsem se svého cíle rozhodně nevzdal. Na druhou stranu si uvědomuji, že až do příštích parlamentních voleb v září 2005 a do doby, než Evropská unie ratifikuje svou novou ústavu, by se otázka neměla znovu otevírat.

Váš premiér Kjell Magne Bondevik navrhl, aby se v Norsku konala hned dvě referenda – první o tom, zda si podat přihlášku do EU, druhé o výsledku vstupních rozhovorů. Co vy na to?
Docela se to blíží tomu, co bych si představoval já sám. Ještě jsem se však definitivně nerozhodl. Jisté je ale jedno: až otázku členství v EU znovu otevřeme, musíme tyhle věci co nejrychleji rozhodnout a co nejrychleji stanovit pravidla hry.

Zuzana Kleknerová, Hospodářské noviny, 20. října 2004
převzato ze portálu www.naseevropa.cz