Byly volby finského prezidenta soubojem pohlaví?

Esko Aho (*1954)
Strana středu

Ilkka Hakalehto (*1936)
Strana za nezávislé
Finsko 2000

Tarja Halonenová
(*1943)
Sociální demokracie

Heidi Hautalová
(*1955)
Zelená liga

Risto Kuisma (*1947)
Reformní skupina

Otázka z titulku se objevila ne jako otázka, ale jako konstatování v článku v Lidových novinách 15. ledna 2000. Název jsme si vypůjčili, otazník přidali. Je pravda, že "… postavení žen ve Finsku je velmi silné. Ženy se těší rovnoprávnosti ve většině oblastí soukromého či veřejného života a muži to považují nejen za zcela přirozené, ale dokonce žádoucí," tvrdí historička Pävi Stalääová. Nicméně s jejím dovětkem o feministickém ráji bych již tolik nesouhlasil. Pravdou ovšem je, že řadu finských občanů k volbám přitáhla právě tato skutečnost. "Kdybychom si nevybírali mezi mužem a ženou, ani bych nešel volit," řekl důchodce Mauno Kamarainen, který si přišel poslechnout Ahův předvolební proslov.

Finové volí svého prezidenta pomocí hlasovacích lístků na 668 poštách. Hlasování tímto způsobem je ve Finsku velmi populární.

Jako kandidáti na prezidentské křeslo byly představeny čtyři ženy a tři muži. Z mužských kandidátů byl však jediný zástupce, který měl větší šanci – elegán Esko Aho. Podle očekávání prošel první kolem voleb. Protikladem mu byla současná sociálně demokratická ministryně zahraničních věcí Finska Tarja Halonenová patřící k horlivým zastáncům Evropské unie. Přestože je Esko Aho pověstný svým euroskepticizmem, dávala se mu největší šance volby vyhrát. Současný prezident Martti Oiva Kalevi Ahtisaari se rozhodl o druhé volební období již neucházet.

Šéfka finské diplomacie Tarja Halonenová dokázala získat na svou stranu část voličstva, které předtím podporovalo liberální představitelku švédské menšiny Elisabeth Rehnovou. Ta ztratila část své popularity poté, co do boje o prezidentské křeslo vstoupila s populistickými hesly předsedkyně parlamentu Riita Uosukainenová.

Do druhého kola voleb tak postoupila Halonenová s Ahem. Dosavadní ministryni zahraničí Tarje Halonenové se podařil již druhý průlom do výhradně mužských bašt. Před pěti lety se stala pro ní šéfkou finské diplomacie. Šestapadesátiletá svobodná matka a bývalá levicová radikálka je známá jako velmi pracovitá žena, schopná kompromisů, podle některých až příliš velikých. Hlavními trumfy bývalé odborářské právnicky byly ve volbách podle jejích vlastních slov příslib zvýšení prostředků na sociální účely a skutečnost, že je žena. Příznivci této obrýlené, rusovlasé bojovnice za lidská práva se rekrutují především z řad "modrých límečků", tedy dělnictva, a pracujících žen.

Triumfální politické tažení elegána Eska Aha, pro své precizní způsoby a působivou rétoriku nazývaného "finským Kennedym" začalo v roce 1983. Z postu nejmladšího člena parlamentu za konzervativní stranu Finský střed se během sedmi let vypracoval na jejího předsedu. O rok později se stal nejmladším premiérem této země. Otec čtyř dětí a luterán Asko zosobňuje protiklad vůči Halonenové. Zatímco Halonenová prohlašuje, že si svého dlouholetého partnera nevezme, Aho si zachováni tradičních rodinných hodnot zvolil za hlavní volební tahák. Byl jediným mužským kandidátem, který měl šanci být příští prezident.

Ve druhém kole prezidentských voleb nakonec 6.února 2000 zvítězila sociální demokratka Tarja Halonenová. Finsko tak bude mít svoji první prezidentku. Při hlasování získala Tarja Halonenová 51,3 procenta hlasů, a předstihla tak svého rivala, předáka opozičního Finského středu Eska Aha. Aho svou porážku přiznal. Halonenová měla větší šance na vítězství i podle posledních předvolebních průzkumů. Nicméně sama přiznala, že její m největším trumfem bylo to, že je žena.

Prezident Finska	Roky v úřadě
Kaarlo Juho Ståhlberg (1865–1952)	1919–1925
Lauri Kristian Relander (1883–1942)	1925–1931
Pehr Evind Svinhufvud (1861–1944)	1931–1937
Kyösti Kallio (1873–1940)	1937–1940
Risto Heikki Ryti (1889–1956)	1940–1944
Carl Gustaf Emil Mannerheim (1867–1951)	1944–1946
Juho Kusti Paasikivi (1870–1956)	1946–1956
Urho Kaleva Kekkonen (1900–1986)	1956–1981
Mauno Henrik Koivisto (1923– )	1982–1994
Martti Oiva Kalevi Ahtisaari (1937– )	1994–2000
Tarja Kaarina Halonenová (1943– )	2000–2012
Sauli Niinistö (1948- )	2012–

ms podle agenturního zpravodajství, 17. února 2000