Starodávný islandský sport – glíma

Jediný skutečně národní islandský sport je druh zápasu glíma. Po době zapomnění o něj znovu ožívá zájem a glíma se tak stává populární zejména mezi mladými lidmi. Tento zápas byl na severu Evropy v době vikingů velmi populární sport. Zvlášností tohoto sportu ve kterém jsou zakázány kopy a údery je používání zvláštního opasku, podobně jako při sportu sumo, které se využívají při zápasnických chvatech.

Zápasí dva borci kteří obchází jeden druhého ve snaze protivníka položit na zem řadou triků a chvatů. V pravidlech je popsáno osm takových triků, které se libovolně kombinují. Zápas končí, když jeden ze zápasníků upadne. Glímu mohou provádět obě pohlaví a bez ohledu na věk.

V islandských ságách je popisován zápas mezi mužem a ženou, který trval několik dní a skončil nerozhodně (v ságách se schopnosti vždy trochu přeháněly). Glíma je národní islandský sport a důvodem proč dnes není rozšířen a v ostatních zemích téměř neznámý je ten, že byl s koncem vikinského období a s nástupem křesťanství prohlášen za pohanský. Tento názor nebyl na Islandu nikdy plně sdílen, neboť zápasit podle pravidel glíma je považováno za prospěšné k pěstování morálky a kázně.

Zápasníci v dnešní době jsou oblečeni do speciálních zápasnických úborů zvaných glimuföt sestávajících ze speciálních bot, košile a kalhot a chráničů slabin a přirození. Každý zápasník má tři kožené pásky upevněné na stehnech a kolem pasu. Pásky na stehnech jsou řemínky spojeny s páskem v pase. Zápasníci zápasí ve vymezeném prostoru na dřevěné podlaze. Před zápasem se pozdraví podáním ruky. Uchopí pravou rukou protivníka za opasek v pase a levou pásek na stehně. Tak začíná zápas.

V současné době o rozvoj tohoto sportu pečuje asociace Icelandic Glíma Association, v Dánsku a Švédsku pak Kobenhaven Glima Forening. Dánové mohou trénovat dvakrát týdně v Kodani, dále pak v Malmö a dokonce i novozélandském Whangarei.

V létě dánští zápasníci pořádají zápasy – vystoupení v různých místech severní Evropy při příležitosti vikinských festivalů a podobných veselic.

Pavel Dobrovský, 4. ledna 2002