Vappu – finský 1.máj

foto archiv Severských listů

Byl 1. máj, byl lásky čas… Jak jste strávili letošní 1.máj? Oddechli jste si, že časy povinných komunistických oslav jsou dávno ty tam a vyrazili jste na romantickou procházku na Petřín? Vrátili jste se po prodlouženém víkendu do práce s trávou ve vlasech a s chutí polibku na rtech? A v obličeji máte podivně zasněný výraz?

Vappu znamená volný den. Den, kdy se Vám může přihodit cokoli. Vappu je především studentský svátek.

Zasněte se trochu a vzpomínejte na své studentské první máje. Můžete snít ještě o chvilku déle a ocitnete se spolu se mnou na dalekém severu, kde jsem strávila 1. květen já. Ptáte se kde?

Zvu Vás na oslavu Vappu do Finska. Pokud se domníváte, že Finové 1. května také líbají svou drahou milou pod rozkvetlou třešní, jste na omylu. Finsko je země natolik na severu, že byste tu na začátku května marně hledali rozkvetlé třešně nebo jabloně. To spíš sníh a ledový vítr. Když budete mít štěstí jako já, odložíte po dlouhé zimě čepici a rukavice a ohřejete se prvními jarními slunečními paprsky. A budete mít radost, že už nesněží.

Jméno Vappu nepochybně vzniklo že slova „vapaa“, což znamená volný. Vappu je totiž volný den ve všech směrech. Den, kdy se Vám může přihodit cokoli. Vappu je především studentský svátek a asi byste těžko v našich zeměpisných šířkách hledali něco podobného. Oslavy Vappu začínají už 30. dubna, avšak to jen pro ty trpělivější. Většina Finů začíná slavit Vappu již o několik dní dříve. Kdo to nezažije, ten nepochopí.

Oslav Vappu se zúčastní každý. I cizinec, který nerozumí ani slovo z onoho podivného severského jazyka, kde „puhelin“ znamená telefon a „yliopisto“ univerzita, nemůže Vappu ignorovat. Vappu je prostě všude kolem vás. Rádio, televize i noviny zmiňují Vappu několikrát denně.

Já, jako studentka na univerzitě v Turku, jsem brzy pochopila, že Vappu má pro mé finské kolegy a kolegyně neobyčejný význam. Jídlo v lednicích na kolejích vystřídal alkohol, který je tady na severu pro mnohé tekutým zlatem. Přípravy na Vappu byly v plném proudu! Čekal mě den, který můžete zažít jen jednou v roce nebo jen jednou v životě.

Po poměrně a pro mě překvapivě klidné, noci jsem se probudila do slunečné neděle 30. dubna. Dala jsem si celkem normální snídani a odolala návrhům mých finských kolegů dát si skleničku už před obědem.

Marně jsem však přemýšlela, co na sebe. V mě skříní totiž chybí haalarit. Oblečení, které bych přirovnala ke kombinézám našich automechaniků. Haalarit tu studenti nosí na party a je na ně opravdu jedinečný pohled. Haalarit hýří všemi barvami od křiklavě růžové až k depresivní černé a studenti si kombinézy zdobí různými plackami a výšivkami, případně přešívají rukávy od sponzorů jako je Nokia. Haalarit se nesmí prát, prý kvůli nápisu na zádech, kde je jméno univerzity a příslušné fakulty. Vzhledem k tomu, že studenti nosí haalarit na každé party několik let, řekla bych, že kombinéza našich automechaniků je v některých případech oproti haalarit smokingem.

Nakonec jsem zvolila staré džíny a mikinu, která také už něco pamatuje a kolem jedné hodiny jsem se vydala k řece, kde se měl konat závod na pramicích, zvaný Vappusoutu.Za každou fakultu jedna pramice a jedna dvojice těch nejzdatnějších nebo nevtipnějších nebo nejreprezentativnějších studentů. Každá fakulta měla na obou březích řeky své fanoušky, kteří mocně povzbuzovali své kolegy. Stála jsem mezi ostatními studenty a marně jsem přemýšlela, komu vedle mě vřeštící slečna fandí. Připadala jsem si až nepatřičně normálně, žádné dva copy, falešný nos nebo uši, fialové nebo zelené vlasy, ani jedna placka, která by dokazovala moje vítězství v soutěži o nejvíc piv nebo vypité vodky.

Závod začal ve dvě hodiny. Jediní ekonomové se tentokrát vzdali tradičních haalarit a dali přednost modrým košilím a kravatám, stejnokroji byznysmenů na celém světě! Zatímco ostatní pilně pádlovali, ekonomové zvedali číše a kynuli shromážděným davům po obou stranách řeky. Jak by také ne! Nechali si ke své pramici připojit motorový člun! Ostatní posádky bojovaly o vítězství, každá jakoby reprezentovala svůj obor; filozofové se otáčeli kolem bójky a marně hledali ten správný směr, medici ve své záchranné lodi převáželi zapíchnuté prase, chemici vypadali, že přemýšlí nad chemickým složením vod kolem nich. Čas neztráceli právníci, kteří letošní Vappusoutu nakonec vyhráli. Začal čas oslav, který pro mnohé trval jako v pohádkách tři dny a tři noci.

Vappu proměnilo šedivé a uplakané Turku v město hýřící životem a smíchem. Všichni oslavovali příchod jara a konec zimy, usmívali se a byli netypicky upovídaní. Na náměstí, kde v zimě vanul ledový vítr a trhovci podupávali u stánku s rybami, se objevily stánky se zmrzlinou a překvapením nebyla ani rozverná maminka, která se místo dítěte vezla v kočárku a pobavený tatínek ji fotografoval.

Oslavy Vappu pokračovaly i večer, kdy hlavy kolemjdoucích zdobí námořnické bílé čepičky, které jsou památkou na ukončení střední školy. Krátké projevy starosty města, hudba a šampaňské patří ke slavnostnímu večeru, kdy se sejdou všichni, kteří spolu kdysi studovali. Povídá se a vzpomíná a oslavuje. Alkohol se konzumuje v neuvěřitelném množství a neuvěřitelnou rychlostí.

Řekla bych, že i tady mají po takovém víkendu všichni podivné zasněný výraz. Ptáte se proč? Přijeďte na prvního máje na sever a pochopíte!

Veronika Kupková, Turku, 10. června 2000