Vánoční tradice v Norsku

Paní Mette Kongshemová,
velvyslankyně Norského království v Praze

V sále pražského Studia MAT na Karlově náměstí se jako poslední akce roku 1998 konal dne 16. prosince "Norský večer" – příjemné předvánoční posezení s povídáním o předvánočním čase a vánočních zvycích v Norsku.

Pozvání přijala již tradičně paní Mette Kongshemová, pražská velvyslankyně Norského království. Svými vzpomínkami navodila žádoucí vánoční atmosféru.

Norské vánoční zvyky jsou velmi podobné našim. Velký rozdíl lze spatřovat především ve skřítcích, kterých se na Severu vyskytuje nepoměrně více než v naší republice. Především norský skřítek Misen je velmi oblíben – přináší totiž místo našeho Ježíška vánoční dárky norským dětem. Finové sice tvrdí, že Misen je jejich národní skřítek, ale každý pravověrný Nor ví, že nemají pravdu.

Norové jsou, jako většina seveřanů, protestanti. Proto jsou jejich církevní zvyky trochu odlišné od zažité katolické tradice našich zemí. Vánoce se začínají slavit již kolem čtvrté hodiny odpolední – rodinnou bohoslužbou. Jdou na ni skoro všichni, i ti, kteří během roku do kostela nezajdou. Z bohoslužby se ještě zajde na hřbitov, aby se zemřelým příbuzným rozsvítily na hrobech vánoční svíčky. Je to další milý vánoční zvyk, který není v našich krajích tolik rozšířen. Potom se jde domů a začne štědrovečerní večeře. Po večeři se chodí kolem vánočního stromku a zpívají se koledy. Teprve potom se rozbalují dárky.

V Norsku se na půlnoční mši chodí málo. Chodí na ně většinou jen katolíci – a ještě ne všichni.

Vánoce se v Norsku začínají slavit čtyři týdny před Štědrým dnem. Čtyři adventní neděle zbývají do vánoc, první z nich se na adventním věnci zapálí první svíčka a zpívá se první žalm, druhou neděli se zapálí druhá svíčka a zpívá se druhý žalm – a tak to jde až do Vánoc. Občas se také zapálí vonné kadidlo. Advent je vlastně doba očekávání, čekání na zimní slunovrat. Na severu, zvláště pak za polárním kruhem, jsou noci velmi dlouhé, mnohde slunce ani nevychází. Takže vlastně adventní doba je nejpochmurnější část roku, čekání na návrat slunce.

Svátek sv. Lucie je sice švédská záležitost, ale slaví se i v Norsku. Například ve školkách to bývá oblíbená zábava, jedna dívka je vždy vybrána za sv. Lucii a nosí svíčkový věnec.

Vánoční doba trvá až do 13. ledna kdy přichází sv. Knut.

Jako štědrovečerní oběd se často jedla rýžová kaše. Protože kaše dětem moc nejede, nechává v ní matka mandli, aby děti kaši vůbec jedli. Mandle je pak pro ně jakási "prémie". Rybí pokrmy se jedí spíše na severu, většinou mořské, platýz nebo treska naložená do láku tak dlouho, až se rozloží. Jinde se jí skopové nebo i vepřové žebírko. Hodně ceněný je vzácný pták bělokur, patří mezi delikatesy zvláště ve spojení s ostružinovým kompotem ze vzácné, ale lahodné ostružiny morušky. Moruška vypadá jako oranžová ostružina, v dnešní době vzácně rostoucí, hlavně na bažinách a rašeliništích. Já jsem jí viděl prakticky jen ve švédské rezervaci Hamra, zato dost četně. Ostružina moruška se sbírá na podzim, pokud se nezavařuje, tak se dává do mrazáku a v zimě se jí s cukrem a šlehačkou, dává se i do dort.

Některé rodiny stromek strojí již týden, někdy jen pár dní předem. Někdo pod něj dává dárky předem, to potom všichni zvědavě okukují, co je v balíčcích schováno, jinde dárky nosí skřítek Misen dárku až na Štědrý den přímo pod stromeček.

Vlastní vánoční zvyky v některých krajích již upadají do zapomnění, slaví se spíše na venkově než ve městech. Způsob oslavy Vánoc se liší v různých norských krajích…

Ivo Šádek, kráceno, 16. prosince 1998