Opravdovou kuksu abys pohledal

Nádor na bříze, ze kterého se
pravá kuksa vyrábí
foto from Laplander's Natural Lore Blog

Ruční výroba kuksy
foto wilderness-survival.bosonmedialocal.net

Laponská tradiční nádoba kuksa.
Součást přírody, recyklovatelná,
neznečišťující. foto archiv René Kujana

Tradiční výrobci vypalují do dna svoji
značku. foto archiv René Kujana

Hotová kuksa
foto Wikimedia Commons

Kuksa, dřevěná nádoba určená k pití teplých i studených nápojů je tradičně používaná původními obyvateli Laponska. Kuksa byla pro mnoho desítek generací synonymem dřevěného hrnku, předmětu každodenní potřeby.

Nezhoubný nádor

V severské tundře uvidíte v podstatě pouze dva druhy stromů – břízu a borovici. Každý strom, který se chce uplatnit za severním polárním kruhem, musí být skromný, nenáročný na půdní podmínky a musí mít vysokou schopnost reprodukce.

Právě z břízy, této pionýrské dřeviny severu, se odpradávna kuksy vyráběly. Původní kuksa byla ručně vyřezána z nepravidelné boule na kmeni, která se u stromu objevuje v důsledku choroby. Jde vlastně o jakýsi nádor, v tomto případě nezhoubný, ba přímo praktický. Vlákna probíhají dřevem v příznivém směru a řezbářům i popíječům například dobré kávy tak usnadňují práci. Sámy provázel tento dřevěný pohárek po celý život. Dokonce se prý vyskytovaly i kousky, které mohl dědit syn po otci.

Dřevo břízy má střední tvrdost, stejnoměrnou texturu a hustotu. Je pevné a dobře se opracovává. Proto je u truhlářů oblíbené především při výrobě užitkových předmětů.

Součást dědictví?

Kuksa se tradičně řezala ručně. Proto na ní najdete sympaticky působící drobné asymetrie a nerovnosti. Dřevo břízy není v přírodních podmínkách příliš trvanlivé. Stačí, aby poražený strom ležel na zemi ani ne jeden rok, a jeho dřevo je už nepoužitelné. Bříza snadno podléhá hnilobě a houbám.

V kuchyňských podmínkách se však dá lecčemu napomoci. Dřevo se po opracování louhuje v kávovém vývaru. Póry se zatáhnou, jemné světlé dřevo ztmavne a dovolí pijákovi procítit svoji nečekanou hloubku mnohdy extravagantní, dekorativní kresby.

Po vyschnutí se kuksa napustí olejem, jejím ouškem se provlékne krátká šňůrka ze sobí kůže na zavěšení a je připravena pro svého doživotního pána. Při správné péči může sloužit mnoho desítek let.

Vaše popíjení se může stát kamínkem v rozsáhlé, mnohasetleté mozaice laponských tradic. A každé ráno se můžete pokochat dotekem i pohledem na pravděpodobně jediný kus průmyslově neupraveného dřeva, který doma máte.

Jen si tak trochu zašopovat

Stovky turistů v desítkách autobusů proudí po silnici E75 na nejsevernější místo Evropy, norský Nordkapp. Po své cestě projíždějí i malou finskou vesničkou Saariselkä. Jedni na své uspěchané cestě udělají zastávku přes noc v některém ze zdejších hotelů, jiní se jen zastavují na nákupy ve zdejším shopping centru, nevelké žluté budově honosící se tímto označením.

V přízemí, v malém krámečku s tradičními suvenýry sedí za pultíkem malá postarší paní Pirkko Kortelainenová, malířka, umělkyně. Je tradičně finsky zdrženlivá, projevíte-li ale jisté zaujetí, odhazuje staré komunikační návyky a je ochotna poskytnout vám tolik informací a povídat si s vámi tak dlouho, kolik jen jste schopni unést.

V malé papírové krabici má i několik tradičních kuks. Velký nápis, bohužel pouze ve finštině, oznamuje, že jde o mimořádně kvalitní práci. Pán jménem Kalevi Lehtonen vyřezává kuksy dlouhá léta. Používá tradiční výrobní postupy a nástroje.

Vzdalující se tradice

Zdá se ale, že tradice mají v našem světě stále menší místo. Škoda. Kvalitní kuksy je čím dál náročnější vyrábět. Nádorů na břízách nepřibývá tak mnoho jako koupěchtivých turistů. A tak se sahá i po méně kvalitním dřevu. A co se ruční práce týče, je drahá.

A tak na každém kroku můžete vidět prodávat „tradiční“ kuksy vyrobené v Číně z levných exotických dřev, s rovným vláknem, opracované na dřevoobráběcích strojích během několika desítek vteřin, s povrchovou úpravou syntetickými laky. A protože mohou být takové kuksy o několik desítek procent levnější, sahají turisté většinou raději po nich.

A tak „opravdová laponská“ kuksa spatřila poprvé Laponsko až po vybalení z velkokapacitního kontejneru s asijsky znějícími nápisy. Turista nemá čas nad tím přemýšlet. Za pár minut sraz u autobusu a další jízda rychlopoznávacího zájezdu může začít.

A nakonec… konec

Opravdové kuksy jsou stále ještě k mání. Je jich stále méně, ale ještě jsou. Po nějakou dobu. Hledejte je hlavně v sámských obchůdcích s certifikovaným původem výrobků Sámi Duodji. A řezbář Kalevi Lehtonen už ví, jak to dopadne s jeho kuksami. Na letošní Vánoce vyřeže poslední. Cenám výrobků z Číny nemůže a snad ani nechce konkurovat.

Zdroj

Převzato ze serveru www.horydoly.cz, redakčně kráceno
Redakční obsah Horydoly podléhá licenci Creative Commons 3.0

René Kujan, umělecký truhlář, 11. července 2011