Bělokur rousný (Lagopus lagopus),
bělokur horský (Lagopus mutus)

kresba Antonín Pospíšil
foto archiv Severských listů

Druhy tetřevovitých ptáků – bělokurové – přebývají v severních tundrách. V dobách, kdy až po naše severní pohraniční hory zasahoval severský ledovec, také naše hory pokrývaly ledovce. Mezi nimi se prostírala bezlesá tundra, v které tehdy hojně žili bělokurové i u nás. Byly to dva druhy: bělokur rousný (Lagopus lagopus) a bělokur horský (Lagopus mutus).

První druh dnes obývá severské lesy na jih až do Pobaltí a jižní Skandinávie a v tomto širokém okruhu se šíří kolem zeměkoule. Domovem druhého druhu jsou tundry až po Špicberky a jiné arktické ostrovy, rovněž kolem celé zeměkoule. Pozoruhodné však je, že se vyskytuje i v Alpách a v některých jiných jižních pohořích, kde žije na pustých horských pláních nad hranicí lesa. Toto rozšíření na severu i daleko na jihu v horách se vysvětluje tím, že na horách žijí zbytky ptáků z doby, kdy ledovce s celou tundrou ustupovaly jednak na sever, jednak do hor. Tak se rozdělila i původní sídliště kurů horských, kteří postupovali do hor a na sever. Je možné, že byli po nějaký čas i v našich horách, ale neudrželi se na jejich malých rozlohách.

Vzhledem se oba kurové podobají koroptvím. V létě jsou hnědí nebo šedohnědí s bílými křídly, v zimě úplně bílí s černým ocasem. V severských oblastech jsou místy hojní.

Dr. Jan Hanzák, Dr. Karel Hudec
Světem zvířat, II. díl – 1. část, Ptáci, SNDK Praha 1963