Všechno závisí na lumíkovi

Lumík lesní, kresba Marianne Golte-Bechtle

Lumík norský, kresba Marianne Golte-Bechtle

Již od nepaměti si obyvatelé severních šířek všímali pravidelně se opakujícího přemnožení hlodavců nebo ptáků či nadúrody bobulovin; ve Skandinávii se tento jev opakuje ve tříletých až pětiletých intervalech. Obzvláště pověstným je takzvané masové přemnožení lumíků – včetně tradované děsivé legendy o jejich hromadné sebevraždě.

Co je pravdy na této drsné historce? Určitě má racionální jádro: každých 3-5 let si turisté putující fjellem nebo řidiči na vedlejších horských silnicích mohou povšimnout mnoha mrtvých lumíků. Příčinou tohoto jevu je cyklicky se opakující masové přemnožení malých druhů hlodavců, k nimž kromě lumíka norského patří i hraboši jako hraboš mokřadní a norníci. Cyklus začíná nevelkou populací drobných hlodavců, jejich populační hustota začíná narůstat, zpočátku zvolna, potom prudce (přinejmenším o faktor 50). V případě lumíka může na vrcholu populační hustoty docházet k migracím. Nevyhnutelně pak následuje masový úhyn, k němuž dochází většinou na podzim. Zároveň, anebo s ročním posunem se zvyšuje i populační hustota na nich závislých dravců jako poštolek, sov nebo motáků, kteří mají z nadbytku kořisti rovněž prospěch. Když potravní nabídka klesne na minimum, dravci se odstěhují nebo hladovějí tak dlouho, dokud se mezi nimi a kořistí neustaví opět rovnováha.

Posledních 30 let se prováděl intenzivní výzkum k pochopení těchto populačních cyklů, který však zároveň odhalil některé rozpory. Rozmnožovací cyklus drobných hlodavců je pravděpodobně řízen vnitřními biologickými hodinami, změnami koncentrace hormonů v krvi a ovlivňuje jej také počasí. Přitom jejich stavy snižují dravci. Ale ani složité matematické modely, zahrnující do svých výpočtů všechny podstatné detaily, nejsou schopny uspokojivě vysvětlit vzájemné spoluúčinkování jednotlivých faktorů.

V poslední době se odborníci začínají vracet častěji k prostému, ale v zásadě všeobecně platnému vztahu v přírodě: sežrat – být sežrán. I lumíci musejí umět přežít, a to jim umožňují rostliny, protože i plodnost brusinek a borůvek se řídí obdobnými cykly: v intervalech dvou až pěti let dochází v létě k doslovné „explozi“ zralých plodů. Zpětně provedené rozbory minulých exportů těchto plodů, z doby mezi lety 1880 a 1925, vykazují, současně se zástřely tetřívků v letech bohatých na lumíky, statisticky podložené paralely. Novější statistiky potvrzují určitou souvislost mezi nadúrodou bobulovin a přemnožením drobných hlodavců. Záhada tak sice byla rámcově „vyřešena“, avšak k jejímu úplnému pochopení to nestačí.

Lumík norský má ve fjellu nepochybně mnoho nepřátel: vysoko na severu sněžnou sovu, v ostatních oblastech pak káni rousnou a lišky. Proto se v letech bohatých na lumíky zvyšuje nejen početnost dravců, ala roste i úspěšnost jejich hnízdění. Mimo Arktidu a oblasti fjellu žije mnoho dalších druhů sov a dravých ptáků závislých na početnosti hraboše mokřadního, nejhojnějšího savce v celé Skandinávii.

Rovněž cyklicky migrují do oblastí s přemnoženými hraboši poštolky, káňata, motáci i četné druhy sov jako sovice krahujová, puštík uralský, puštík bělavý, pustovka či sýc rousný. Z toho jasně vyplývá: severští dravci žijí zčásti jako tuláci, usidlují se a hnízdí vždy tam, kde je právě nadbytek hlodavců. Pokud dojde k populačnímu kolapsu jejich kořistí pozdě na podzim, uhyne také mnoho nezkušených mláďat.

In: Renate a Achim Kosterva, Skandinávie