Genetická banka u ledu

Vysoce odolné úložiště pro semena z celého světa
by mělo do září vyrůst na Špicberkách.
Pokud by Zemi postihla globální katastrofa,
mohla by tato genová banka lidem, kteří přežili,
pomoci znovu ozelenit planetu. 
Ve výklencích chodby najdeme techniku,
monitorovací zařízení a také služební místnost.
Zdi vlastní podzemní komory budou silné jeden
metr. Vchod do podzemní chodby bude v úbočí
hory ve výšce 130 metrů nad současnou hladinou
oceánu. Tunel povede 120 metrů do nitra skal.
Na světě dnes existuje přibližně 1400 až 1500
osivových bank. „Úkryt posledního soudu“
má představovat jakousi záložní úschovnu.
Vědci do ní chtějí umístit zhruba tři miliony semen.
foto: Statsbygg, Global Crop Diversity Trust

Cary Fowler a Bent Skovmand představují
budoucí zásobník na uskladnění semen
foto: Global Crop Diversity Trust

19. 6. 2006 – Cornerstone opening Ceremony
foto:  Even Bratberg, Global Crop Diversity Trust

19. 6. 2006
Cornerstone opening Ceremony
foto Even Bratberg









Obrázky ze Špicberk
foto: Peter Vermeij, Global Crop Diversity Trust

Norsko chce vytvořit uvnitř hory na svých arktických ostrovech Špicberky banku semen všech známých druhů světových zemědělských plodin.

V této „jeskyni soudného dne“ by semena měla přežít i případné globální katastrofy jako jadernou válku či přírodní neštěstí, jež by zničila jinak veškeré pozemské zdroje potravin, napsaly internetové stránky BBC. „V jeskyni mají být umístěny vzorky veškerého materiálu, který je v současné době sbírán po celém světě,“ sdělil spoluautor projektu Geoff Hawtin. Podle něj je dnes ve světě asi 1400 bank obsahujících vzorky semen zemědělských plodin, velká část z nich je ale umístěna v zemích, které jsou buď politicky nestabilní, nebo jsou ohrožovány přírodními pohromami.

„Na Špicberkách neuložíme jen jeden nebo dva miliony vzorků plodin nebo genetického materiálu, ale také práci generací farmářů za tisíce let,“ řekl ředitel Světového fondu pro ochranu diverzity plodin Cary Fowler, a připomněl, že ještě koncem 19. století se ve Spojených státech pěstovalo sedm tisíc druhů brambor, zatímco dnes již 6800 z nich patří minulosti.

Semennou banku vybudují Norové uvnitř hory, asi 120 metrů hluboko v jejích útrobách. Bude mít pancéřová vrata a betonové stěny silné jeden metr. Má tu být soustředěno na tři miliony semen a vzorků plodin. Prostor obklopuje trvale zmrzlá půda a skály. Vzorky se budou uchovávat za teploty minus 18 ºC, což zaručí jejich konzervaci u některých druhů až po stovky, možná až tisíce let.

„Jde nám i o vybudování jakési zálohy pro klasické genové banky,“ konstatoval Geoff Hawtin z Global Crop Diversity Trust. „Na Špicberky uložíme kopie jejich veškerého materiálu. Výhoda projektu spočívá i v tom, že mnoho genových bank je v zemích, které jsou politicky nestabilní. Na severu by materiál měl být v naprostém bezpečí i z tohoto hlediska.“

Další funkcí zařízení bude uchovávat dnešní formy rostlin. Pokud by nově vyšlechtěné odrůdy z nějakého důvodu selhaly, bude zde zakonzervovaný genofond z počátku 21. století. V éře genetického inženýrství je tato role „útulku posledního soudu“ obzvlášť aktuální.

Vymírá polovina rostlin?

Ze zprávy OSN o životním prostředí uveřejněné v roce 2002 vyplývá, že počet ohrožených rostlin dosahuje výše 13 %. Poslední studie z USA však uvádí, že toto číslo je zřejmě značně podhodnocené a že počet ohrožených a vymírajících druhů rostlin může být až 47 %.

Nigel Pitman z Duke University v Durhamu v Severní Karolíně publikoval v časopise Science studii, podle které jsou zpochybňovány informace uváděné v Červené knize ohrožených druhů rostlin, ze které zpráva OSN vychází. V Červené knize není uváděna celá řada rostlinných druhů, například z deštných pralesů – a to proto, že o nich dostatek informací. Získat informace by prý vyžadovalo 12 milionů US dolarů. Mnohé státy jsou ale natolik chudé, že si seriózní rozbor nemohou dovolit. Výzkumníci, kteří stojí za Pitmanem, uvádějí jako příklad pozorování z Ekvádoru, kde bylo nalezeno 4000 druhů rostlin, které se nevyskytují nikde jinde na světě. Z tohoto počtu je 3500 (87,5 %) ohroženo. Vyskytují se totiž jen na velmi malých lokalitách a případný požár, nebo eroze, je může definitivně zničit. Pitman se svými spolupracovníky posléze rámcově odhadli počet ohrožených rostlin, a dospěli k názoru, že počet ohrožených rostlinných druhů není 13 %, nýbrž 22 %až 47 %.

Pevnost v podzemí

Norský premiér Jens Stoltenberg položil 19. června 2006 „základní kámen“ k této stavbě – schránku naplněnou semeny. Vláda potom představila „jízdní řád“ výstavby:

  21. 6. 2006 – položení základního kamene
  9. 2. 2007 – představení plánů projektu
  březen 2007 – zahájení stavebních prací
  září 2007 – dokončení banky
  zima 2008 – stěhování prvního osiva

Banka bude zahloubena 120 metrů do pískovcové hory na sněhem a ledem pokrytých Špicberkách, které jsou součástí souostroví Svalbard. Podle expertů z organizace Global Crop Diversity Trust, která je za projekt zodpovědná, byly Špicberky ležící 1000 kilometrů severně od pevninského Norska vybrány díky své odlehlosti a stabilnosti prostředí.

„Hleděli jsme velmi daleko do budoucnosti. Zkoumali jsme úroveň radiace uvnitř hory a geologickou strukturu oblasti. Rovněž jsme brali v úvahu model drastických klimatických změn během příštích 200 let, včetně roztátí ledovců na severním a jižním pólu a v Grónsku, abychom se ujistili, že lokalita se bude stále nacházet nad úrovní hladiny moře,“ prohlásil výkonný ředitel organizace Cary Fowler BBC.

Fowler dále upozornil, že díky zabudování banky do nitra hory bude v případě selhání automatického systému v bance sloužit jako přírodní lednice pro semena okolní permafrost. Pokud budou podmínky ideální, budou semena uchovávána při teplotě minus 18 ºC.

Semena některých plodin, jako je například hrách, přežijí při této teplotě pouhých 20 až 30 let. Další, jako semena slunečnice nebo obilí, by měla vytrvat až stovky let. Po vytvoření sbírky semen bude zařízení operovat s minimálními zásahy člověka.

„Nemůžeme být odkázaní jen na umělé chlazení,“ uvedl dále Cary Fowler. Úkryt, který má přežít většinu myslitelných katastrof, musí fungovat i v případě technické poruchy. Odborníci nepočítají ani s tím, že by zde byla stálá obsluha. Chlazení má fungovat na podobném principu jako v přírodních ledových jeskyních: během polární zimy bude interiér ochlazovat vzduch zvenčí, v polárním létě se ventilační průduchy uzavřou. Ale i kdyby tento systém přestal pracovat, díky věčně zmrzlé půdě v okolí se teplota uvnitř udrží pod bodem mrazu.

„Jednou ročně tam někdo zajde, aby fyzicky zkontroloval stav uvnitř, jestli je vše v pořádku, ale nebude tam žádný personál na plný úvazek,“ vysvětlil Fowler. „Vytvoříte-li banku předpokládající ty nejhorší scénáře, nemůžete se spoléhat na člověka,“ konstatoval.

Michael Stanovský, 28. března 2007
zdroje: zpravodajství čtk, Reuters, Lidové noviny