Plod střemchy – plod smrti?

Střemcha hroznovitá, foto dendroflora.agrobiologie.cz

Plody střemchy hroznovité (Padus racemosa) jsou někdy považovány za jedovaté, ale tento účinek při správném užití prakticky nemají. Pro svou silnou příchuť a vůni se plody střemchy využívají jen velmi málo. Jsou vhodné jako přídavek k obarvení a ochucení vín a likérů a je možno použít je také ke zvýraznění chuti mdlejších druhů ovoce.

Domněnka o jedovatosti plodů střemchy však není úplným nesmyslem. Jejich pecka, oříškovité semeno s tvrdou slupkou, obsahuje amygdalin, který se v trávicím ústrojí rozkládá na kyanovodík a cukr. Amygdalin se vyskytuje také v semenech rostlin příbuzných střemše – meruňkách, třešních, švestkách, mandlích – a v plodech ostatních růžovitých rostlin. Obzvláště velké množství je ho v hořkých mandlích.

Použije-li se pro přípravu šťávy nebo marmelády pouze dužnina, je výrobek zcela bezpečný. Amygdalin však dodává charakteristické aroma, a proto se do nápojů někdy přidává malé množství rozdrcených pecek střemchy (nebo třešně). Výrobky obsahující rozdrcené pecky je třeba užívat jen v přiměřeném množství, aby nevzniklo nebezpečí otravy. Pokud je mi však známo, nikdo zatím nezemřel následkem požití většího množství třešňového nebo střemchového likéru, nicméně případy slabé otravy již byly popsány.

Kyanovodík je velmi účinný jed, který zabíjí během půl minuty. Za druhé světové války jej v ampulích při sobě nosili zvědové a důležité osoby, aby jím mohli v případě zajetí spáchat rychlou sebevraždu.

V semenech má tento jed samozřejmě ochrannou funkci. Zvířata po požití plodů přenesou neporušená semena ve svém trávicím ústrojí daleko od mateřské rostliny. Přesto např. dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) snadno rozpozná plody střemchy od třešní, jejichž pecky rozlouskne svým mohutným zobákem. Je však vybaven schopností zpracovat kyanovodík tak, že mu neškodí.

Literatura:
[1]  Vuokko, S.: Tuomen marja, tuonen marja? In: Suomen Luonto 9/1999, s. 54. Helsinki 1999.

Seppo Vuokko je botanik, bývalý šéfredaktor časopisu Suomen Luonto, dnes spisovatel na volné noze.
Suomen Luonto (Finská příroda) je časopisem Finského svazu ochrany přírody. Vychází dvanáctkrát ročně.

Seppo Vuokko, z finštiny přeložil: Václav Chvátal, 2. prosince 1999