Jedovatá vlochyně?

Vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum L.)
foto eol.org

Vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum L.)
foto Ivan Bílek, www.naturfoto.cz

Plody vlochyně jsou běžnou součástí mého jídelníčku a považuji je dokonce za plnohodnotnou náhražku borůvek. Odkud pochází pověra, že vlochyně je nejedlá nebo dokonce jedovatá?

Stále přežívá tradiční mylný názor, podle kterého jsou plody brusnice vlochyně (Vaccinium uliginosum) jedovaté či škodlivé a je nutno se jich vyvarovat. Dokonce i Elias Lönnrot podléhá tomuto názoru a ve svém herbáři z roku 1860 podezíravě píše: „Požití většího množství plodů způsobiti může až narkotické obluzení mysli.“ Nedá se však říci, že by se lidé vlochyni zcela bez výjimky vyhýbali. Například my jako děti, přestože jsme byli před vlochyněmi varováni, jsme její plody ochutnávali, a vždycky bez následků. Předsudky jsou však často pevně zakořeněné, třebaže je empirické zkušenosti vyvracejí.

Naproti tomu byla vždy brusnice vlochyně v areálech svého největšího rozšíření běžnou součástí lidské potravy. V Norsku byly nalezeny zachovalé slupky jejích plodů ve středověkých vrstvách lidských výkalů (co všechno ti archeologové nezkoumají!). Na Sibiři je vlochyně považována za důležitou hospodářskou plodinu, její plody jsou tam však sladší a aromatičtější než u finských a skandinávských vlochyň – přírodovědec Kauri Mikkola říká, že více připomínají borůvky.

Vlochyňová marmeláda je na rozdíl od borůvkové bezbarvá, takže se od ní neušpiníte. Poněkud méně výraznou chuť finských vlochyň můžete vylepšit přidáním několika borůvek nebo ostružin.

Literatura

[1]  Vuokko, S.: Juolukkako myrkyllinen? In: Suomen Luonto 57(9): s. 53. Helsinki 1998.

Suomen Luonto (Finská příroda) je časopisem Finského svazu ochrany přírody. Vychází dvanáctkrát ročně.

Seppo Vuoko, z finštiny přeložil: Václav Chvátal