Olof Palme (30. 1. 1927 – 28. 2. 1986)

Olof Palme usiloval o vybudování „solidární společnosti“ ve Švédsku.

foto AP

Ať šlo o Nixona nebo Brežněva, švédský premiér Olof Palme hovořil přímo a bez okolků. Gustava Husáka nazval „diktátorskou kreaturou“. Žádný západní politik nevyjádřil svůj odpor k pražskému totalitnímu režimu s větší otevřeností.

Olof Palme se narodil 30. ledna 1927. Jeho matka pocházela ze starého baltského rodu, otec mu zemřel, když Olofovi bylo šest. Nadaný chlapec maturoval už v sedmnácti. Po vojně odjel studovat do USA, které pak, ač téměř bez peněz, procestoval autostopem křížem krážem. Po návratu do Stockholmu se pustil do studia práv. Vstoupil do sociálnědemokratické strany (SAP) a pracoval ve studentském hnutí. Když roku 1951 promoval, byl již předsedou svazu studentů.

V politice začal hrát tak význačnou roli, že si ho povšiml premiér Erlander a nabídl mu místo osobního asistenta. Tuto vlivnou funkci vykonával Palme dvanáct let. Ve třiceti ho poprvé zvolili poslancem, o šest roků později byl povolán do vlády. Vedl řadu resortů, také školství a kulturu. Největší uznání sklidil jako ministr dopravy: Švédsko za jeho éry změnilo silniční řád. Do roku 1967 se tam ještě jezdilo vlevo. Palme přizpůsobil dopravu tak dokonale, že změna proběhla za jedinou noc a zcela bez nehod.

V roce 1969 stanul Olof Palme v čele švédských sociálních demokratů, vládnoucích tehdy nepřetržitě už přes půl století. Předsedou strany zůstal až do své násilné smrti. Ve 42 letech se stal předsedou vlády. Funkci vykonával do roku 1976, kdy vyhráli konzervativci. V roce 1982 ale SAP znovu zvítězila a Palme se opět stal premiérem.

„Švédský model“

Švédští sociální demokraté usilovali o vybudování „solidární společnosti“. Zlepšili postavení žen, péči o staré lidi, zdravotnictví, reformovali školství. Vybudovali ale stát se sociální sítí utkanou tak hustě, že přestávala být financovatelná. Daně dorostly takové výše, že to podlamovalo motivaci lidí. Státní aparát bytněl, veřejný sektor zaměstnával až 40 %všech pracovních sil. Kvetlo rovnostářství, odstup mezi platem uklizečky a ředitele byl čím dál menší.

Počátkem 70. let si Palme začal uvědomovat počínající krizi „švédského modelu“. Těžce nesl, že se pak dlouhé roky musel podílet na demontáži systému, který sám pomohl vytvořit. Ale fakta prostě byla silnější. Přesto nelze tvrdit, že „švédský model“ zcela ztroskotal. Vždyť ještě před sto lety patřilo Švédsko k nejzaostalejším zemím kontinentu, zhruba na civilizační úrovni Ruska, a zrovna tak postiženo pandemií alkoholismu. Dnes je švédský hrubý domácí produkt v přepočtu na hlavu obyvatele 16krát vyšší než ruský a pětkrát vyšší než český. Je nesporné, že k blahobytu severského království přispěla jeho neutralita během obou světových válek, všechny civilizační úspěchy to ale nevysvětluje.

Palme měl rozhodující vliv nejen na vnitřní politiku. S nemenší autoritou určoval i zahraničněpolitický směr Švédska. V bipolárním světě postavil zemi vědomě mimo bloky. Tvrdil, že nadchází čas, kdy problémy vztahů mezi Severem a Jihem svou naléhavostí předčí konflikt mezi Západem a Východem.

Palme a Češi

Přepadení Československa sovětskými vojsky odsoudil Palme tvrdě a jednoznačně. V projevu na manifestaci v Malmö 21. srpna 1968 prohlásil: „Cítíme hluboký smutek nad tím, co se v Československu stalo. Tato země neleží daleko a její lid je nám blízký. Máme nejvroucnější přání, aby i on mohl dosáhnout svobody a nezávislosti.“

Čeští exulanti ve Švédsku ovšem Palmemu příliš nefandili. Tamní sociální demokraté jim připadali příliš „leví“ a málo antikomunističtí. Našim krajanům se také zajídaly vysoké daně. Přesto jen málo zemí otevřelo brány našincům po pohromách let 1938, 1948 a 1968 tak zeširoka jako Švédsko. Na rychlé integraci posrpnových českých exulantů měl Olof Palme osobní podíl.

Málokdo dnes ví, že Palme jako studentský funkcionář zasáhl do jednoho individuálního českého osudu: Když sestře vysokoškolského vůdce, který po únoru 1948 odešel do exilu, hrozilo pronásledování, neváhal se Olof za ní vypravit do Prahy. Formálně se s dívkou oženil, aby ji vyprostil ze země. Záměr se podařil, ve Švédsku se pak dali rozvést.

Palmeho éra skončila náhle 28. 2. 1986, když se s manželkou Liesbet vracel z návštěvy kina ve stockholmském centru. Dva výstřely z pistole přervaly život charismatického politika ve věku 59 let. Za demokratický sen o státníkovi, který je občanem jako všichni ostatní a vede život jako každý jiný občan, zaplatil švédský premiér nejvyšší cenu. Zákeřného vraha se nepodařilo vypátrat dodnes.

Jiří Loewy, LN, 12. května 2003