Tycho Brahe (1546–1601)

náhrobek Tychona Brahe
v pražském Chrámu Panny
Marie před Týnem, foto archiv

Žijeme silou ducha

Žijeme silou ducha… Tato slova jsme si vypůjčili z nápisu, který si na svůj sextant dal vyrýt protagonista tohoto příběhu. Celá myšlenka zní: Žijeme silou ducha, všechno ostatní propadné smrti. Její autor: Tycho Brahe.

Rod Brahů má kořeny v severním Dánsku, ale Tychonův děd poté, co byl odsouzen k smrti, uprchl do Švédska a tam byl zabit v bitvě u Malmö roku 1523. Ze Švédska pocházel i Tychonův otec Otte Brahe. Během svého života získal poměrně významné společenské postavení byl tajným radou Dánského království, pak místodržícím v různých provinciích Švédska a také guvernérem hradu Helsingborg. V jeho zdech také zemřel.

To vše a ještě mnohé další jsme zjistili díky knize Františka Jáchima o Tychonu Brahe. Krajina Skåne v jižním Švédsku patřila v té době Dánům. Právě tam se na statku Knudstrup narodil 14. prosince roku 1546 manželům Brahovým chlapec jménem Tyge. Teprve později jeho jméno polatinštěli na Tycho.

Nebyl jedináčkem. Celkem se v Brahovic rodině narodil rovný tucet dětí, ovšem pouze osm se dožilo dospělého věku. Tycho byl nejstarší syn. Jako prvorozený syn však Tyge neboli Tycho v rodině privilegované postavení neměl. Když na svět přišel druhorozený synek, musel Tycho z domu. Na vychování. Putoval k strýčkovi na zámek Tostrup. Tam se mu dostalo opravdu skvělého vzdělání: od svých sedmi let uměl latinsky, vyznal se v základech matematiky. Když mu bylo třináct, prošel kodaňskou univerzitní branou a otevřel první filozofické knihy. Musel se učit i rétorice, ale nejraději pronikal do tajů matematiky a astronomie.

Dne 21. srpna roku 1560 nastalo zatmění Slunce; v Dánsku částečné, ale poměrně rozsáhlé. Tento úkaz rozhodl podstatně o hochově budoucí orientaci. Asi příliš nesděloval své pocity, dojmy a touhy, když o dva roky později začal studovat na přání rodičů na univerzitách ve Wittenberku a Lipsku medicínu a práva. Dobře zaopatřený student rozhodně příliš pilný nebyl, měnil často den za noc a ani jeho vychovatel, významný dánský historik Vedel, mu nedokázal zabránit v nočních pozorováních oblohy. Časté noční zaměstnání ho vyčerpávalo asi jako jeho kolegy, kteří ovšem spíše vysedávali po hospodách. (… ) Nedostudovaný právník se po strýcově smrti vrátil do Dánska. Co si však z Lipska přinesl, byly kupodivu dobré znalosti matematiky a práce se zeměměřickými přístroji…

Brahovic rodinka počítala s tím, že z Tychonka bude pan doktor obojího práva a tím pádem bude mít o existenci postaráno. Takže mu tak jednoduše nespolkli, že nedostudoval. To sousto se jim vzpříčilo v hltanu. Ovšem Tycho si do svého astronomického koníčku mluvit nedal. V té době došlo k významnému obratu. Jeho vznešený strýc Jörge, který Tychona v podstatě přijal za vlastního, zahynul hrdinskou smrtí: vrhl se do moře, aby jako velitel dánského loďstva zachránil život svého krále. Neutopil se sice, ale podchladil se a zemřel.

Tycho po něm dědil, čímž se stal nejen hmotně zcela nezávislým. Brzy si zvykl i na vysoký životní standard. Mladý muž neměl stání, a tak ho hned nato zastihujeme opět za hranicemi Dánska. Měl namířeno do univerzitního města Wittenberku, ale předstihl ho mor. Nicméně stále studuje. Ke studentskému mládí patří bujaré veselí a bohémský bezstarostný život (kdo z nás, jsa bujarým studentem, to nezkusil… ). Jenže Tycho na to doplatil. Játra mu však neztvrdla. Změny se udály s jiným orgánem. S orgánem čichu.

V prosinci asi po tříměsíčním pobytu v Rostocku se na slavnosti u jednoho profesora sešla četná společnost, kde se mladí lidé dobře bavili. Mezi hosty byl i Tycho Brahe a další Dán, Tychonův vzdálený bratranec Manderup Parsberg. Oba krajané se dostali do ostrého sporu, když Parsberg zesměšnil Brahovo astronomické umění. Spor nejenže neodezněl, jakmile utichla plesová kapela, ale přetrval Vánoce a 29. prosince o sedmé hodině večerní oba rozdivočelí soupeři nastoupili k souboji. O tom, že se bili naostro, svědčí skutečnost, že Manderup připravil dobře mířeným švihem Tychona o část nosu. Časem si Tycho pořídil kovovou protézu ze slitiny zlata a stříbra, a jak dosvědčují později jeho žáci a spolupracovníci, měl vždy při sobě krabičku s mastí a lepidlem a nos si občas znovu přilepoval. Aby se mu protéza neleskla, připudrovával si ji. Tento tělesný defekt se stal i důležitým prostředkem identifikace Tychonových pozůstatků v místě jeho posledního odpočinku v pražském Týnském chrámě. Pro Tychona je příznačné, že po této události se oba mladíci rychle smířili a nezůstala mezi nimi žádná hořkost.

Josef Veselý, Týdeník Rozhlas, Toulky českou minulostí
Pořad vysílal Český rozhlas ČRo2 Praha dne 3. února 2002

Z Kroniky českých zemí

Tycho Brahe se narodil 14. prosince 1546 v Knudstrupu a dostal jméno Tyge, to však bylo brzo polatinštěno na Tycho. Svá studia začal ve čtrnácti letech na univerzitě v Kodani, pak studoval v Lipsku práva. Po studiu řečnictví a práv se Dán Tycho Brahe nakonec dlouhodobě a úspěšně věnoval praktické astronomii a pozorování hvězd ve své moderně vybavené observatoři Uranienborg. V poslední třetině 16. století se obklopil mnoha věhlasnými hvězdáři a navázal osobní styky s řadou učenců tehdejší Evropy, mezi nimiž nechyběli ani Cyprián Lvovický ze Lvovic a Tadeáš Hájek z Hájku z Českého království. Po roce 1597 se na pozvání Tadeáše Hájka odstěhoval do Prahy. Brzy se stal císařským matematikem a hvězdářem. V císaři Rudolfovi II. našel štědrého mecenáše svých pokusů. Pracoval střídavě přímo v rušné Praze nebo v klidném zázemí císařského zámku v Benátkách nad Jizerou, kde příležitostně pobýval i jeho mladší spolupracovník Jan Kepler. Výsledky svých astronomických pozorování shrnul do několika učených knih. V nejslavnější z nich, nazvané Astronomiae instauratae progymnasmata, která vyšla tiskem až po jeho smrti roku 1603, uplatnil výsledky z pozorování hvězd. Pohřben byl v kostele Panny Marie před Týnem na pražském Staroměstském náměstí, kde jeho hrob dodnes zdobí překrásný pozdně renesanční náhrobek.

Kronika českých zemí, Fortuna Print Praha, 1999