Celsius – astronom, který vynalezl teploměr

Celsius Anders (27. 11. 1701 – 25. 4. 1744) - švédský matematik, fyzik, geodet a astronom. Ověřil Newtonovu hypotézu zploštění Země na pólech, navrhl teplotní stupnici, která se po něm nazývá Celsiova teplotní stupnice.

Jméno Celsius zná každý z označení stupnice měření teploty. Možná neuškodí oprášit si vědomosti ze školních lavic.

Takže: Anders Celsius byl švédským vědcem, který si při svých výzkumech sestrojil vlastní pomůcku na měření teploty. Nebyl první, ale jeho stupnice se ujala na celém světě – prakticky s výjimkou Ameriky doposud věrné Fahrenheitovi. Celsiův teploměr byla skleněná trubička naplněná rtutí reagující na změnu teploty změnou objemu. Dva pevné body připojené stupnice odvodil Celsius od bodu varu a bodu tání vody.

Anders Celsius se narodil ve švédské univerzitní Uppsale před třemi sty lety – 27. listopadu 1701. Celsius měl vědeckou dráhu předurčenou. V té době se totiž dědilo z otce na syna nejen řemeslo, ale i zájem o vědu. Již samotné příjmení dýchá učeností – Celsius je latinský výraz pro původní rodové jméno Högen, což znamená fara. Malému Andersovi dali jméno po dědečcích – oba dva byli profesory na uppsalské univerzitě. Magnus Celsius byl matematikem, Anders Spole astronomem. Otec Nils Celsius byl také profesorem astronomie. Syn se rozhodl pro otcův obor. Už od dětství vynikal v matematice a profesorem astronomie se stal ve 29 letech.

Anders Celsius se pustil do mnohých projektů, které zdaleka nesouvisely jen s astronomií, i když svoji srdeční záležitost – vesmír a hvězdy – nikdy nezapřel. Jako mladý profesor procestoval Evropu, navštívil prakticky všechny významné observatoře a seznámil se se svými zahraničními kolegy. V Uppsale pobýval po návratu jen krátce – francouzský kolega Pierre Loius Moreau de Maupertuis ho v roce 1736 zlákal na slavnou expedici do Torney, nejseverněji položeného místa Švédska. Cílem výpravy bylo změřit délku jednoho stupně zeměpisné délky v těchto zeměpisných šířkách a porovnat ji s měřeními podobné expedice v Peru. Měření potvrdila, že Země je na pólech zploštěná. Celsius byl jediným astronomem výpravy a účast na ní jej proslavila.

Astronomové se v těch dobách totiž věnovali i zeměpisným a meteorologickým pozorováním. Celsius například zjistil, že hladina moře na pobřeží Skandinávie klesá – vysvětloval si to vysokým vypařováním vody. Spolu s asistentem Olofem Hiorterem pozoroval magnetické účinky polární záře – když zjistili, že způsobuje vychýlení jehly kompasu. Celsius sledoval zatmění Slunce, zvláště se však věnoval měření intenzity záření hvězd. Vypracoval si vlastní fotometrický systém. Šlo o tabulky z poloprůhledného skla, které kladl na sebe proti světlu hvězdy tak dlouho, dokud paprsek hvězdy úplně neztlumil.

Teploměr Celsius vynalezl díky svým meteorologickým pozorováním. V té době už existovalo několik systémů měření teploty. Celsia je však možno uznat jako prvního, kdo důkladně otestoval vlastnosti dvou pevných bodů své stupnice a definoval mezinárodně uznávanou teplotní škálu na vědeckém základě. Za základ si vybral teplotu vody. Snažil se dokázat, že bod mrazu nezávisí na zeměpisné šířce – ani na atmosférickém tlaku. Ale zjistil, že naopak bod varu je na tlaku závislý – čím je tlak nižší, tým nižší je teplota, při které voda vře.

Celsius se snažil vyhnout ve stupnici záporným číslům. Proto měla původní Celsiova škála opačné pořadí – jako bod sto sloužil bod mrazu, bod varu vody byl bodem nula. Stupnici však nedlouho po vědcově smrti převrátili z „hlavy na nohy“. Voda tedy dnes vře při stovce a mrzne na nule.

Anders Celsius stihl za svůj krátký život bádat na mnoha projektech, ne všechny však dokončil. Stačil napsat i populární učebnici Aritmetika pro švédskou mládež. Už méně se ví, že psal i básně. V jeho pozůstalosti se také našel náčrt sci-fi románu odehrávajícího se na hvězdě Sírius.

Celsiovi se podařilo sehnat sponzory a v roku 1741 si otevřel v rodné Uppsale Celsiovu observatoř. Existovala ještě více než sto let po jeho smrti. Její zakladatel se z ní však těšil jen tři roky. Zemřel na tuberkulózu již ve 42 letech. Pohřbili jej vedle dědečka Celsia v kostele Gamla Uppsala.

Baša Javůrková, www.sme.sk, 20. listopadu 2001