Johan Ludvig Runeberg (1804–1877), finský národní buditel

Johan Ludvig Runeberg

Podle některých pramenů se švédsky píšící finský národní básník Johan Ludvig Runeberg narodil v přímořském Jakobstadu začátkem února 1804. Není jednoznačně uvedeno, zda 5. února nebo 7. února.

V roce 1827 absolvoval univerzitu v Turku. Po studiích pracoval jako rodinný učitel v Saarijärvi ve středním Finsku, kde se intenzivně stýkal s finsky mluvícím obyvatelstvem což hluboce ovlivnilo jeho pozdější tvorbu. Po požáru Turku se usídlil v Helsinkách, kde působil jako docent na univerzitě.

V roce 1831 se oženil a měl osm dětí. V létech 1831–1837 působil na lyceu v Helsingfors a v roce 1837 byl jmenován profesorem na lyceu v Borgå, kde se stal v roce 1847 rektorem.

Svým dílem přispěl k probuzení finského národního cítění a kulturního uvědomění. Jeho tvorba je psána výhradně ve švédštině, významně ovšem ovlivnila literární dějiny Finska. Raná Runebergova poezie se vyznačuje jednoduchostí inspirovanou lidovou poezií, což je značný rozdíl ve srovnání s bombastickou metaforičností švédských romantiků té doby. Uznání si zasloužil především veršovanými eposy psanými v duchu poetického realismu. V Lovcích losů podává harmonický a zároveň téměř etnograficky přesný obraz života venkovského lidu. Později se obrátil do exotičtějších prostředí, což se projevilo například v díle z vikinské doby Král Fjaral, v němž se kromě staroseverské látky nechal ovlivnit i Ossianovými zpěvy a antickou literaturou.

Nejoblíbenějším Runebergovým dílem je soubor lyrickoepických skladeb Vyprávění praporčíka Ståla, tematicky čerpající ze švédsko-ruské války v letech 1808-09, v níž Švédsko ztratilo svou finskou državu. Úvodní báseň Naše země se stala finskou hymnou.

Po zranění, které utrpěl na lovu byl Runeberg trvale upoután na lůžko a přestal tvořit. Zemřel 6. května 1877.

Pavel Dobrovský, zdroj LN, 6. února 1999