Švédský král na oslavách 300. výročí narození Carla von Linného

Švédský král Carl XVI Gustaf v doprovodu královny
Silvie ve Växjö, kde oficiálně zahájil Jubilejní rok
Linného. foto: Hans Runesson

Předávání medailí na slavnosti dne 28. ledna 2007
foto: Mats Samuelsson

Socha, kterou vytvořil Hans Englund (na obrázku)
k oslavám 300. výročí narození Linného.
foto: Inger Marklund, www.sr.se (Sweden Radio)

Carl von Linné, Ehrensvärd 1740, © KVA

Carl von Linné
(Sarah K. Boltoonová: Famous Men of Science)

Carl von Linné – Rostlinné třídy
Uppsala University Library, foto: Owe Wennman

V neděli 28. ledna 2007 byly ve Švédsku oficiálně zahájeny oslavy 300. výročí narození Carla von Linného. Tento světoznámý švédský botanik, lékař a vědec se proslavil hlavně tím, že pojmenoval kolem deseti tisíc druhů rostlin a přibližně stejně velký počet druhů živočichů. Tím udělal zásadní krok k založení moderní vědecké botanické a zoologické terminologie.

Zavedení ustálené nomenklatury pro rostlinnou a živočišnou říši usnadnilo třídění a další studium všech přírodnin. Carl von Linné začal jako první na světě důsledně používat jména složená ze dvou slov: první jméno rodové označovalo příbuznost, druhé bylo vlastním jménem druhu. Osnovou systému je sled základních kategorií: říše, kmen, třída, řád, čeleď, rod a druh. Jednotlivé kategorie jsou vždy sobě nadřazené.

28. leden byl zvolen proto, že podle švédského kalendáře slaví v tento den „Karl“ a „Karla“ jmeniny. Zahajovací ceremonie se odehrála za účasti krále Carla XVI Gustafa a královny Silvie v Koncertní hale ve Växjö. Toto město leží v jižním Švédsku, v oblasti Smålandu, v krajině tisíců jezer a hlubokých lesů. Nedaleko najdeme i u nás známé sklárny Kosta, Boda a Orrefors. Ve Växjö chodil Linné v letech 1717–1727 do školy. Je zde také uchován nejstarší Linného rukopis z let 1725–1727.

Známý švédský zpěvák Ola Salo zkomponoval k příležitosti jubilea symfonii Linnaeus Rex (Král Linné). Ta byla ve Växjö provedena za účasti pianisty Pera Tengstranda. Na zahájení oslav promluvil také poradce britského premiéra Tony Blaira pro vědecké otázky, profesor David King.

Oslavy potrvají po celý rok, k jejich vyvrcholení dojde v den Linného narozenin na dvou místech, v Råshultu a v Uppsale. V Råshultu, v jižním Smålandu, se Carl 23. května 1707 narodil jako syn luteránského pastora Nilse Ingemarssona a Christiny Brodersoniusové, jejíž otec byl farář ve Stenbrohultu. V Uppsale Linné žil po mnoho let, přednášel tu na univerzitě a pracoval na několika velmi důležitých dílech, která později vydal v Holandsku. Byla mezi nimi i proslulá Systema naturae (Soustava přírody), která tam vyšla díky ekonomické podpoře senátora v Leidenu v roce 1735.

Zakončení oslav bude 15. prosince v Jukkasjärvi ve švédském Laponsku. Toto místo leží asi 20 km severovýchodně od Kiruny a je známé například pro svůj ledový hotel.

Carl von Linné

Málokdo ví, jak syn pastora Nilse Ingemarssona přišel ke jménu Linné. Ve Švédsku panovala tradice, podle které si ten, kdo studoval na pastora, zvolil nové jméno. Pro vytvoření tohoto jména bylo obyčejně použito zlatinštění jména vsi nebo statku odkud rodina pocházela. Dva bratři z matčiny strany si vzali jméno Tiliander podle lipového stromu, který rostl na hranici jejich pozemku (lípa je latinsky Tilia). Když Nils Ingemarsson odcházel na studia, následoval příkladu svých strýců, ale zvolil švédské jméno před latinským (lípa je švédsky lind, ale tehdy linn). Aby jméno dělalo latinský dojem, vytvořil slovo Linnaeus.

V roce Linného narození vládl válkami zbídačenému Švédsku jeho jmenovec, král Carl XII, který právě v tomto roce započal jedno ze svých četných tažení, tentokrát do Ruska.

I v Råshultu se žilo chudě. Dva roky po tom, co se Carl narodil, převzal jeho otec faru po právě zemřelém tchánovi ve Stenbrohultu. Tam na rodinu čekal nejen daleko větší a lepší dům, ale na Nilse Ingemarsona, náruživého zahrádkáře, i možnost věnovat se své zálibě. První znalosti v oblasti botaniky Carl získal právě v krásné otcově zahradě. Měl čtyři sourozence, sestra Anna Maria se narodila roku 1710, Sophia Juliana 1714, bratr Samuel 1718 a nejmladší Emerentia roku 1723.

Carl se odebral do školy ve Växjö teprve v deseti letech, do té doby měl domácího učitele. Ve škole se moc dobře neučil. K velkému žalu rodičů se proto nedalo uvažovat o tom, že by mohl následovat otce v jeho povolání. Z hebrejštiny, řečtiny a teologie skoro propadal, v matematice a fyzice to bylo lepší, ovšem jeho zájem o přírodu byl neutuchající. Znal zpaměti mnoho latinských názvů rostlin.

V roce 1727 po absolvování gymnázia začal svá univerzitní studia na fakultě medicíny. Kratší dobu studoval v Lundu a pak pokračoval v Uppsale. Tam se seznámil s teologem a botanikem Olofem Celsiem. Profesor Celsius mu půjčoval knihy ze své rozsáhlé knihovny a oba muži se spřátelili. Spolu se vydali do Upplandu a začali sbírat rostliny, studovali zvěř a minerály.

Profesorem medicíny v Uppsale byl tehdy Olof Rudbeck, který poměrně chudému Carlovi zařídil stipendium a možnost přednášet v botanické zahradě. Mimo jiné mu půjčil také knihu O sexualitě rostlin (De sexu plantarum), a tím ho přivedl na cestu, která ho proslavila na celém světě.

Ve 25 letech se Linné vydává do Laponska, aby o této, tehdy velmi málo známé oblasti, shromáždil informace. Květena Laponska (Flora Lapponica) je jedním z výsledků této cesty. Na další cestě, která vede do provincie Dalarna, poznává svou budoucí manželku.

V té době bylo ve Švédsku obvyklé, že si vzdělanci jezdili prohlubovat svá studia do zahraničí. Linné se odebral do Holandska, kde v Hardevijku dostal čtyři dny po příjezdu doktorát. Za pomoci mecenášů vydal některá svá nejvýznamnější díla, např. Základy botaniky (Fundamenta botanica) v roce 1736 a o rok později první vydání Rostlinných rodů (Genera plantarum). V Paříži potom vydal Třídy rostlin (Classes plantarum). V zahraničí strávil tři roky, ale stýskalo se mu po vlasti. Po návratu domů si otevřel lékařskou ordinaci ve Stockholmu a rok nato se oženil se svou velkou láskou Sárou Elisabethou Moreausovou.

Roku 1739 se Linné stal spoluzakladatelem a prezidentem švédské Akademie věd a v roce 1741 byl jmenován profesorem botaniky na univerzitě v Uppsale. Přednášel přírodopis a nauku o lécích, materia medica. K vydání připravil Švédskou květenu (Flora Sueica), Švédskou zvířenu (Fauna Sueica) a Soustavu přírody (Systema naturae).

V roce 1751 Linné vydal Botanickou filosofii (Philosophia botanica). O dva roky později vyšlo jeho souhrnné dílo O rostlinných druzích (Species plantarum). Toto dílo zahrnulo nejen švédské a evropské rostliny, ale i flóru ostatních kontinentů.

Linné se věnoval hlavně švédským provinciím Lappland, Dalarna, Öland, Gotland, Skåne a Västergötland. Měl však téměř pět set žáků a asi dvacet z nich se stalo jeho tzv. apoštoly. Ti byli posláni do světa, aby tam pomáhali Linnému v jeho činnosti. Cestovali do Jižní Afriky, Japonska, na Jávu atd. Prvním z nich byl Christopher Tärnström, který svou cestu zaplatil životem po té, co onemocněl ve Vietnamu. Linné po něm nazval jeden tropický rostlinný rod: Ternstroemia. Torenia zas dostala své jméno po Olofovi Torénovi, který pro Linného podnikl cestu do Indie a Číny. Carl Peter Thunberg se vydal na Ceylon. Pehr Kalm procestoval severní Ameriku. Anders Sparrman se spolu s Danielem Carlem Solanderem zúčastnil tichomořské expedice, kterou vedl slavný mořeplavec James Cook. Prostřednictvím svých apoštolů získal Linné mnoho znalostí o světě, zároveň se ale svět dozvěděl o něm a o jeho práci.

Pozornost světa se skoro vždycky obrací k Linnému-botanikovi. Méně známé je, že Linné na svých pěti cestách po Švédsku pozoroval a ve svých dílech popsal nejen flóru a faunu, ale také sociální situaci a tíživou chudobu v tehdejším Švédsku. Skoro neznámá je jeho kniha Diaeta naturalis, je to v podstatě kniha o životním stylu. Modernost tohoto díla je překvapivá i úžasná. Linné nabádá ke sportování, snížení spotřeby cukru a doporučuje pít hodně vody. Také na výchovu měl moderní a laskavé názory, pro děti doporučoval svobodu a hru.

Jako padesátiletý byl Linné povýšen do šlechtického stavu. Koupil panství Hammarby, jihovýchodně od Uppsaly a zde trávil šťastné chvíle na sklonku svého života. Jako profesor botaniky na univerzitě v Uppsale vedl univerzitní zahradu. Zemřel 10. února 1778 jako jeden z nejslavnějších botaniků své doby.

Jana Witthed, 14. února 2007